V jako vynikající.
Comix je bezesporu umění a Alan Moore je bezesporu scénáristický umělec.
Nemám rád příběhy ze světů, kde vládne totalita, usazují se mi v hlavě trápí mne a ničí. To je snad ten důvod, proč jsem nad koupí V jako vendeta váhal. Zrazovala mne přirovnání k Orwellovu 1984, nechtěl jsem číst lidské zoufalství.
Nakonec jsem se odhodlal a knihu si koupil, rozhodně nelituji. V jako vendetta je o světě, kde lidé ztratili naději, ale ne všichni a ne navždy. O světě po nukleární válce, kde vládne fašismus a všechny "jiné" (barevné, lezby, levičáky...) již dávno vyhladili v táborech smrti, o světě kterému vládne Vůdce a jeho počítač.
V jako vrah, V jako vítězství, v jako 5. Ta da da dá.
Na scéně se zjevuje pomsta v masce Guye Fawkese (první známý terrorista, pokusil se vyhodit do vzduchu Britský palament v 17. st.). Pomsta je vzdělaná, tajmená a velmi účinná. Pomsta hýří citáty z klasické literatury, pomsta jež je myšlenkou svobody, nikoli tváří skrytou za maskou.
Pomsta vraždící bez rozdílu, pomsta citlivá jako břitva. Pomsta, jež nese naději, že oči kamer na každém sloupě jednou oslepnou. Pomsta ničí, aby na troskách mohl vzniknout nový svět, ne snad lepší, ale svět DĚLEJSICOCHCEŠ.
Vynikající kresba, vynikající dialogy, zvláštním způsobem propojené s obrazovým dějem, tak, že citáty dokreslují obraz, či obraz dokresluje citáty, dokonalý střih. Mrazivo. Naděje. To vše Alan Moore a kreslíř David Lloyd vložili do své úžasné knihy, která vychází (v ČeskoSlovensku) právě v čas, aby doplnila filmovou verzi v našich kinech.
(To je jejich úloha : vládnout si sami, řídit své životy a lásku a zemi... - V)
10/10 (bez chyby)
Hamiltonová, Laurell K. Provinilé slasti. Praha, Triton, 2006. ISBN 80-7254-669-4.
Já s upíry nechodím, já je zabíjím. - Anita Blakeová
Ano je to bohužel tak, citace hlavní hrdinky uvedená hned na obálce knihy nelže. Pokud si knihu koupíte, dostane se vám totiž do rukou čistokrevný brak úrovně hodnocení C.
Hlavní hrdinka žije ve světě, kde se přemnožili nemrtví a ještě navíc si vydobili občasnká práva, taková jako je majají v běžné Americe živí dnes. Mohou zakládat církve, mohou vlastnit majetek, snaží se získat volební právo a při tom všem pijí lidem krev, vstávají z hrobů, ovládají části měst terrorem...
Anita je policejní externista pro vyšetřování případů nemrtvých. Sama sebe vidí jako drsného detektiva, z kih od D. Hammeta nebo R. Chandlera. Ve skutečnosti, i přes drsné hlášky a temný vnitřní hlas, chová se jako hloupá pipinka jako vystřižená z špatných detektivních mýdlových oper osumdesátých let.
Autorce se ani v nejmenším nepodařilo zachytit děj zajímavým způsobem oněch drsných detektivek o který zřejmě usilovala. Nejen že Anita je zcela slepá k faktům, které v lineárním ději bez zajímavých zvratů v podstatě stejně nehrají žádnou roli, ale navíc ještě jedná zcela nesmyslně (a nejen ona, ale i ostatní postavy) jen proto, aby byl děj ozvláštněn troškou SM sexu, setkáním s krysodlaky a lásky ke spocenému mladíku v kůži.
Když jsem knihu kupoval, dost jsem váhal, protože tohle všechno jsem nějak vnitřně tušil, ale prodavač mi řekl, že mám očekávat zábavnějšího Kulhánka. To mě bohužel zvyklalo. Kdyby tuhle knihu psal muž, řekl bych, že jí chybí koule, protože ji psala žencká (zřejmě tak šestnáctiletá holka s nevybytou sexuální fantasiií a touhou vykrást všechny upírské knihy a filmy co jich kdy viděla), musím říct, že kniha rozhodně není krev a mlíko. Je to prostě lineární brak, se špatně napsanými akčními scénami, nesmyslnými a nikam nevedoucími kličkami v ději, špatně vykreslenými postavami, které slouží jen jako kulisy a faktickými chybami jak v překladu (id Sombra) tak v ději.
Překlad -možná i originál nevím- je psaný v duchu holky, která se pokouší používat kriminálnický slang, ale neustále jí do toho prosakují slova jemninánku a plantážníci, v duchu holky, co sice četla Shakespeara, ale nikdy neslyšela opravdový slang, v duchu holky, která si myslí, že se říká krocna místo krochna :))). Hlavní hrdinka schovává pod polštářem Browning HI power o němž zatvrzele mluví jako o devítimilimetrové zbrani (jestli ono HI POWER nepochází náhodou od toho, že evropská zbrojovka se kdysi umanula vyrobit .45 kanón, tak už vážně nevím). Celkově děj působí tak, že aby se autorka nemusela učit reálie a něco si přečíst, raději si všechno vymýslí z fleku.
Abych jen nekritizoval, musím podotknout, že některé scény, především erotické, jsou rozhodně esteticky napsány, tak jak je zvykem v každé lepší knize z červené knihovy. Autorka v nich hýří barvami, vůněmi, neonovou pochmurností a blonďáky s modrýma očima, kteří jsou starší pětiset let. V tomto ohledu bravo, ale to je bohužet tak všechno.
Pokud mám tedy knihu honotit, tak doporučuji jen zatvrzelým fanouškům upírů, lidem bez dobrého literárního vkusu, onanistům a holkám do patnácti let.
2/10
Žádné komentáře:
Okomentovat