Anketa a nejposlouchanejsi skladby

Burkse mi preposlal z jejich bloggu Bordel na Kolečkách
takovou obskurni muzickou propagandu ve forme hlasu o nej skladbu v poradi 1-10 v mem zivote. neco jsem tedy sesmolil, doporucuju precist texty tech veci, ktere treba ani neznate.
Mel jsem trochu problem, pac deset desek by se mi skladalo lip nez deset skladeb, ale budiz. Dal posilam anketu TRUCE, DISPARITY a EK0LCE.

Moje poradi za poslednich par let:

1) Einsturzende Neubauten : Die Befindlichkeit des Landes
2) Einsturzende Neubauten : Beauty
3) Einsturzende Neubauten : Die Interimsliebenden
4) Snog - this is capitalism
5) Snog - hooray!!
6) Nirvana : Rape me
7) Citizen Fish : barking
8) Uz jsme doma : Uprostřed slov
9) The Doors : People are strange
10) The Doors :

Die Befindlichkeit des Landes Über dem Narbengelände das langsam verschwindet so nur Phantomschmerz bleibt Es dringt kaum hörbar ein fieses Lachen aus der roten Info-Box und in den Gräbern wird leise rotiert Alles nur künftige Ruinen Material für die nächste Schicht Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia Melancholia, mon cher Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia schwebt über der neuen Stadt und über dem Land Über den Schaltzentralen Über dem Stoppelfeld aus Beton Über den heimlichen Bunkeranlagen die nicht wegzukriegen sind Marlene go home! auch über dem Marlene-Dietrich-Platz die neuen Tempel haben schon Risse künftige Ruinen einst wächst Gras auch über diese Stadt über ihrer letzten Schicht Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia Melancholia, mon cher Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia schwebt über der neuen Stadt und über dem Land Im zerschnittenen Himmel von den Jets zur Übung zerflogen hängt sie mit ausgebreiteten Schwingen ohne Schlaf, und starren Blicks in Richtung Trümmer hinter ihr die Zukunft aufgetürmt steigt sie langsam immer höher übersieht letztendlich das ganze Land Was ist die Befindlichkeit des Landes? Was ist die Befindlichkeit des Landes? Was ist die Befindlichkeit des Landes? Was ist die Befindlichkeit des Landes?

The Lay of the Land Across the scarfaced terrain slowly disappearing only phantom pain remains Scarcely audible foul laughter seeps out from the red Info Box making some turn quietly in their graves Nothing but future ruins material for the next layer Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia Melancholia, mon cher, Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia floats over the new city and over the land Over the control centres over the stubble fields of concrete over the secret net of bunkers refusing to be wiped out Marlene go home! also over the Marlene-Dietrich-Platz The new temples are already cracked future ruins one day grass will also grow over the city over its final layer Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia Melancholia, mon cher, Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia floats over the new city and over the land In the lascerated sky flown to bits by the jets rehearsing she hangs with widespread wings sleepless and with frozen gaze pointed at rubble behind her the future piling up slowly she flies higher and higher at last surveys the entire land What is the lay of the land? What is the lay of the land? What is the lay of the land? What is the lay of the land?

Beauty You see half the moon, its crescent, and one of the planets, maybe Saturn, maybe Jupiter, in the early night sky over Berlin, through the windows of a taxicab, near Potsdamer Platz. You think: Beauty. No, this is not beauty, maybe not, maybe, this is the rest of it, maybe not, maybe, the rest of beauty, maybe not, maybe, what remains of beauty, maybe not, maybe, what is visible, certainly, uncertain. Your arms would not be able to stretch as far as necessary to form an adequate gesture for beauty (You know that, don't you?). So, [ ] beauty remains in the impossibilities of the body.

Die Interimsliebenden Während nur eines Zungenschlags gibt es Urknall und Wärmetod vom roten Riesen bis zum weissen Zwerg die ganze Skala Mir fallen kosmische Dimensionen aus dem Mund in der Beschreibung eines Kusses der Interimsliebenden der Interimsliebenden im Interim Zwischen Mikrophon und Makrokosmos zwischen Chaos und ohne Ziel zwischen Plankton und Philosophie zwischen Semtex und Utopie gibt es sie die Interimsliebenden In ihrem gemeinsamen Mund lebt ein Kolibri Mit jedem seiner Flügelschläge dafür das Auge viel zu träge Kulturen erblühen und vergehen ganze Kontinente untergehen Hier gibt es keine harmlosen Worte alle viel zu gross und das einfachste Beispiel explodiert in 10ˆ14 für die Interimsliebenden die Interimsliebenden im Interim Zwischen Zahnschmerz und Nelkenöl zwischen Genesis und sixsixsix zwischen c" und Vitamin C zwischen ultramarin und maritim sind Interimsliebende intim die Interimsliebenden im INTERIM Während nur eines Augenaufschlags haben sie geputscht die Regierung gestürzt Parlament aufgelöst haben Wahlen abgehalten das Ergebnis annulliert haben Wahlen wiederholt sind letztendlich exiliert von Geschichte ausradiert Ich stapfe durch den Dreck bedeutender Metaphern Meta, Meta, Meta für Meter mit Gesten viel zu breit für die Interimsliebenden die Interimsliebenden sind Liebende im Interim Zwischen temporär und Tempura zwischen Seil- und Säbeltanz zwischendurch und auf dem Meeresboden zwischen Semtex und Utopie liegen sie sich in den Armen verschlingen aus Durst das letzte bisschen Licht Es gibt sie gestern nicht mehr und morgen noch nicht die Liebenden die Interimsliebenden Es gibt sie gestern nicht mehr und morgen noch nicht nicht wirklich die Interimsliebenden Es gibt sie gestern nicht mehr und morgen noch nicht

Interimlovers In the space of just one slipped beat of the tongue there is big bang and total entropy from red giants to white dwarfs the whole scale of cosmic dimensions are falling out of my mouth in the description of a kiss of the interimlovers of the interimlovers in the interim between microphone and macrocosm between chaos and on no course between plankton and philosophia between semtex an utopia there they are the interimlovers in their communal mouth lives a colibri with each humming beat of its wings too swift for the eye to see cultures flourish and perish whole continents vanish here are no harmless words all by far too large an example most simple explodes in 10^14 for the interimlovers the interimlovers in the interim between toothache and oil of cloves between genesis and sixsixsix between c" and vitamin c between ultramarine and navy frigate the interimlovers are intimate the interimlovers in the INTERIM in the course of just one winking beat of an eye they have putsched the government was felled parliament dissolved elections held results annulled new elections called then finally exiled in history reviled I wade through the filth of mighty metaphors meta, meta, meta by metre with gestures far too wide for the interimlovers the interimlovers are lovers in the interim between temporary and tempura between rope and sword dance between times and on the sea floor between semtex and utopia they lay in each others arms thirstily devour that last little drop of light they are not there yesterday and tomorrow not yet the lovers the interimlovers they are not there yesterday and tomorrow not yet not really the interimlovers they are not there yesterday and tomorrow not yet

Snog - This Is Capatalism

The lie that's the news, almost everyone's generic views. The crushing of dissent and the money that's already been spent. And more... much more than this... this is Capitalism... Propaganda as education, no rising above your station. A totalitarian state, all the victims that can hardly wait. And more... much more than this... this is Capitalism...

Snog - Hooray!!

I got a notion but the notion is wrong.
I got an idea but the idea has gone.
I got a message but my message is wrong.
Can't keep my eyes from the dying sun.

Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.

Hurry-on, madness.
Hurry-on, disease.
Hurry-on, insanity.
Hurray-on, please...
Hurry-on, the bomb.
Hurry-on, the plague.
Hurry-on, disaster.
Hurry-on, the rage.

Clean the slate.
Turn the page.
The final breath of the final age.

Don't wonder. Don't fear.
Peace at last will be here.

Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.

Hurry-on, the void.
Hurry-on, the end.
Hurry-on, abyss.
Hurry-on, my friend.

The final day, the final chore.
The age of shopping no more.
All the hassle, all the sweat.
All the boredom, all the mess.

Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.


Nirvana: Rape me

Rape me, my friend
Rape me again

I'm not the only one

Hate me
Do it and do it again.
Waste me
Taste me, my friend.

My favorite inside source
I'll kiss your open sores
Appreciate your concern
You'll always stink and burn

Citizen Fish : Barking

Think back to a bar surrounded by crazyness
Unthinking drunken punk excess
Lives exploding from the stress
Of thoughts restrained by soberness
Misconception misdirection
Shredding lifelong friend connection
Contorded faces barbed wire words
Fighting talk that goes - heard

ABC defences rise
From loss of all pretences - why
This is real as one perceives it
But total shit as the other sees it

Bang - two friends get seperated
I hate to see it generated
One dog barks the other runs
To get another bigger gun

Observers stay but know the fun
Has gone - you know that everyone
Has half an idea what went wrong
But being drunk the idea's gone
The idea's gone

The questions all get theorised
The answer sleeps unrealised
See you in the morning then
I hope we see those to again
Clinking glasses eye to eye
Friends like that don't compromise

UJD : Uprostřed Slov

První: "Odveden!"
Druzí: "Odveden!"
Třetí: "Odveden!"
Čtvrtí: "Odveden!"
Pátí: "Odveden!"
Šestí: "Odveden!"

Neboj Neboj ti první odejdou
Věřím Věřím že druzí nepřijdou
Třetí Třetí se již nenarodí
Čtvrtí Čtvrtí ulehnou v záhrobí

Stádo - stádo - co všechno ti kradou?
Stádo - stádo - kde máš hrdost mladou?

Stádo - stádo - místo mozku ládo-
Vání - vání - už nemáš nic rádo!

Stádo - stádo - vzpomeň kolik padlo
Ovcí - ovcí - na to panský sádlo

Chápu tvé obavy - i já mám strach
Pátí až posoudí mne na vahách
Není kam ukrýt tělo - není kam
Uprostřed vojáků je člověk sám

Pak umažou mu ruce od krve
A pozná svoje místo teprve
Neboj Neboj - i pátí odejdou
Šestým se odmítneme - pojď se mnou...


První: "Padl!"
Druzí: "Padl!"
Třetí: "Padl!"
Čtvrtí: "Padl!"
Pátí: "Padl!"
Šestí: "Padl!"

Uprostřed slov "voják" je slovo "člověk" samo!

The Doors : Peope ar strange

People are strange when youre a stranger
Faces look ugly when youre alone
Women seem wicked when youre unwanted
Streets are uneven when youre down
When youre strange
Faces come out of the rain
When youre strange
No one remembers your name
When youre strange x3
People are strange when youre a stranger
Faces look ugly when youre alone
Women seem wicked when youre unwanted
Streets are uneven when youre down
When youre strange
Faces come out of the rain
When youre strange
No one remembers your name
When youre strange x3
When youre strange
Faces come out of the rain
When youre strange
No one remembers your name
When youre strange x3

The Doors: The End

This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end

Of our elaborate plans, the end
Of everything that stands, the end
No safety or surprise, the end
Ill never look into your eyes...again

Can you picture what will be
So limitless and free
Desperately in need...of some...strangers hand
In a...desperate land

Lost in a roman...wilderness of pain
And all the children are insane
All the children are insane
Waiting for the summer rain, yeah

Theres danger on the edge of town
Ride the kings highway, baby
Weird scenes inside the gold mine
Ride the highway west, baby

Ride the snake, ride the snake
To the lake, the ancient lake, baby
The snake is long, seven miles
Ride the snake...hes old, and his skin is cold

The west is the best
The west is the best
Get here, and well do the rest

The blue bus is callin us
The blue bus is callin us
Driver, where you taken us

The killer awoke before dawn, he put his boots on
He took a face from the ancient gallery
And he walked on down the hall
He went into the room where his sister lived, and...then he
Paid a visit to his brother, and then he
He walked on down the hall, and
And he came to a door...and he looked inside
Father, yes son, I want to kill you
Mother...i want to...fuck you

Cmon baby, take a chance with us
Cmon baby, take a chance with us
Cmon baby, take a chance with us
And meet me at the back of the blue bus
Doin a blue rock
On a blue bus
Doin a blue rock
Cmon, yeah

Kill, kill, kill, kill, kill, kill

This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end

It hurts to set you free
But youll never follow me
The end of laughter and soft lies
The end of nights we tried to die

This is the end

Mozaika citaci, bezejmen autoru

„Tak bojujte za lepší život svých dětí. Za rychlejší auta než jsou ty vaše, za více peněz vydělaných za minutu, za více televizních kanálů.“

Po ztroskotání nebo odmítnutí nadějí na revoluci zbývá revolta, vzpoura, neustálé zpochybňování nadvlády nad sebou. Tato revolta není sociální, ale individuální; počítat s celospolečenskou změnou znamená zařadit se do jednoho šiku s lidmi, kteří mají opačné hodnoty a kteří zmaří původně třeba dobrý záměr společenské změny.

anarchistka Emma Goldman a shrnula své stanovisko: „To, co se všeobecně bere jako úspěch – získání bohatství, moci nebo společenské prestiže – pokládám já za ta nejžalostnější selhání.“

Bez otroka nebylo by otrokáře – a otrokářství nebude zrušeno, když otrok nesní o jeho zrušení, ale o tom, že se dostane na otrokářovo místo. Ludvík XIV. mohl prohlásit „stát jsem já,“ ale jen proto, že našel dost lidí, kteří jej uznali. A tak jsme vlastně ve skutečnosti státem my všichni, protože naše těla a mysli tvoří vztahy moci. Jak řekl na počátku minulého století německý anarchista Gustav Landauer: „Stát je podmínka, určitý vztah mezi lidskými bytostmi, způsob chování, který zničíme uzavíráním jiných vztahů, tím, že se budeme jeden k druhému chovat jinak… My jsme stát a zůstaneme jím, dokud nevytvoříme instituce, které budou zakládat skutečnou pospolitost.“ Nebo slovy Michela Foucaulta: „moc vychází zdola, to jest mocenské vztahy neexistují v nějaké globální bipolaritě mezi vládci a ovládanými, dualitě, která by se odrážela odshora dolů přes stále užší a užší skupiny až do nejhlubšího nitra společnosti a představovala v tom smyslu jakousi všeobecnou matrici. Spíš jde patrně o hru mnohočetných vztahů, které se formují ve výrobních aparátech, rodinách, různých skupinách a institucích a slouží za základnu, od níž se účinky široce štěpí do celého těla společnosti.“ Opět se tu dostáváme ke znesmyslnění revoluce. Jak psal zhruba ve stejné době, kdy vznikalo „...vždyť strojům tolik chutná“ český anarchistický časopis Autonomie: „Pokud útočíme na vládce a šéfy, útočíme jen na vrchol. Odstraníme-li... představitele státu, vládnoucí mocenskou špičku, spodek pyramidy (konec konců její základ, který zajišťuje stabilitu a funkčnost systému) – lidé, kteří byli celý život zvyklí poslouchat – dosadí nové. To je vražedná setrvačnost Systému…“Tedy: my sami jsme mocí, sami moc tvoříme a sami jsme zodpovědní za svět kolem sebe. Spáchá-li něco moc, je to jako kdybychom to spáchali my sami, nemůžeme se vymlouvat. Ve světě, který popisuje Complicité Candide, musíme být aktivní. Musíme v něm ale především být kritičtí a přemýšlet o něm, odhalovat moc, jejíž součást tvoříme, a snažit se jí překonávat. Jakže skupina uvádí své LP? „Complicité Candide – ten bolestný krok začíná a končí u tebe. Našimi těly proudí myšlenky staré jako rituál útlaku a ponížení.“



„Ve své kanceláři nezemřeš v pokoji, tvé tělo budou držet naživu dokud to půjde. Tvá uměle vyživovaná hlava potom bude pozorovat své shrbené děti.“
ZMYJKA --- --- 10:13:52 14.5.2006 [ ZMYJKA @ Zeny, které běhaly s vlky. ]

SHEEN: No, velmi zjednodušeně je Persona to, jak člověk vnímá sám sebe vzhledem k okolí a jak se presentuje okolí - je to obvykle sebeobraz vznikající na základě sociálního tlaku - nemusí být nutně pozitivní, stejně jako Stín nemusí být negativní, ale obvykle v sobě nese rysy obecně uznávané za pozitivní - naše Persona může třeba být kreativní, sebevědomá, cílevědomá (ale taky nejistá, selhávající, smolař)... Persona je to, co stojí mezi hlubinou duše a sociálním světem.
Stín je naopak vše potlačené, odmítané - jedincem i společností, to nepřijaté, nepřijatelné a nepřiznané v nás. Stín může být destruktivní, ale třeba i emotivní a citlivý, obvykle je vysoce pudový, mnohem více se v něm odrážejí staré příběhy a mýty - Stín stojí na hraně individuálního nevědomí, ale koření hluboko v nevědomí kolektivním...
Osoba, u níž převládně Persona je vlastně společenským konstruktem - z hlediska společnosti ideálním člověkem - ale bývá často až nepřekonatelně přitahována ke stínovému aspektu (což můžou být drogy, alkohol, sekty, partner, který je zosobněním stínových složek, tíhnutí k sebedestruktivnímu jednání - třeba riskantní řízení auta a pod.). Naopak člověk pod vládou Stínu je obvykle velmi pudový, nedbá žádných konvencí a zásad, se společností bývá většinou v setrvalém válečném stavu, ale jeho Persona se skrytě projevuje třeba tím, že mu ve skutečnosti záleží na tom, jak je vnímán (jako rebel), že někdy jedná jen aby udržel svůj obraz v očích druhých apod.

To je samozřejmě velmi zjednodušené - ale obecně platí, že člověk více tíhnoucí k Personě (což je běžné stádium na individuační cestě) obvykle, v rámci individuace, narazí na svou stínovou Animu - Anima v obraze jiného jedince a je k tomuto jedinci až nepochopitelně přitahován... A dokud se nevyrovná se stínovou složkou v sobě, bude třeba mít tendenci upadat do destruktivních vztahů a pod.