2/16/2006

Overdrive for president

Tenhle clanecek jsem nasel pri uklidu ve starych datovych souborech. Rad bych jej venoval vsem Lidovcum, ale napriklad i jinak snad osvicenemu panu prezidentovi se slovy JDETE DO PRDELE!

Puvodne pastoval nebo psal Exe_b_g na kyberia.sk



Exe_b_g 27.11.2002 14:15:43
Dr. Laura Schlesingerova je rozhlasovou moderatorkou v USA a
posluchacum, kteri ji zatelefonuji do jeji show, udeluje rady. Pred
nedavnem prohlasila, ze se jako dbala krestanka nemuze za zadnych
okolnosti priznive stavet k homosexualite, protoze ta je podle Treti
knihy Mojzisovy (Leviticus 18,22) ohavnosti.

Nasledujici text je otevreny dopis jednoho obcana Spojenych statu dr.
Schlesingerove, uverejneny na Internetu.

Draha pani doktorko!

Ze srdce Vam dekuji, ze vynakladate tolik obetaveho usili, abyste
lidem priblizila Bozi zakony. Leccemus jsem se diky Vasemu vysilani
naucil a o toto poznani se snazim podilet s co nejvetsim poctem lidi.
Napriklad, kdyz se nekdo pokousi obhajovat sve homosexualni chovani,
pripomenu mu proste Treti knihu Mojzisovu (Leviticus 18,22), kde jasne
stoji, ze jde o ohavnost. A basta fidli.

Jenze od Vas jeste potrebuji poradit ohledne nekolika specialnich
zakonu a zpusobu, jak je dodrzovat.

Za prve: Kdyz u oltare obetuji byka jako zapalnou obet, vim, ze je to
liba vune pro Hospodina (Leviticus 1,9). Problemem jsou moji sousede.
Tvrdi, ze je to neliba vune pro ne. Mam je odrovnat?

Za druhe: Rad bych prodal svou dceru do otroctvi, jak to dovoluje
Druha kniha Mojzisova (Exodus 21,7). Jakou primerenou cenu bych dnes
podle Vaseho nazoru mel za ni chtit?

Za treti: Vim, ze se nesmim dotknout zadne zeny, je-li ve stavu
menstruacni necistoty (Leviticus 15,19-24). Problem je v tom, jak se
to o ni dovedet. Zkousel jsem se ptat, ale vetsina zen reaguje na
dotaz podrazdene.

Za ctvrte: Leviticus 24,44 ustanovuje, ze mohu vlastnit otroky, muze i
zeny, ziskam-li si je ze sousednich narodu. Jeden pritel ma za to, ze
se to vztahuje na Mexicany, ale na Kanadany ne. Proc nesmim vlastnit Kanadany?

Za pate: Mam souseda, ktery o sobotach vzdycky pracuje. Exodus 35,2
jasne stanovi, ze musi zemrit. Znamena to pro me moralni zavazek,
abych ho vlastnorucne usmrtil?

Za seste: Jeden muj pritel si mysli, ze i kdyz pojidani vseho, co nema
ploutve a supiny, jako musli a humru (Leviticus 11,10) je prezentovano
jako hodne opovrzeni, je to ohavnost mensi nez homosexualita. Mne se
to ale tak nejevi. Muzete mi to nejak vic objasnit?

Za sedme: Leviticus 21,20 pravi, ze se nesmim priblizit k hospodinovu
oltari, jsou-li me oci stizeny nejakou nemoci. Priznavam, ze nosim
bryle na cteni. Musi muj zrak byt dokonaly, anebo se na tohle da
pouzit nejaka obezlicka?

Za osme: Vetsina mych muzskych pratel si dava strihat vlasy i
pristrihovat vousy, prestoze to Leviticus 19,27 jednoznacne zakazuje.
Jakou smrti maji sejit?

Za devate: Podle Leviticu 11,6-8 vim, ze dotknu-li se kuze mrtveho
vepre, budu necisty. Smim doufam hrat kopanou micem z veprovice, kdyz
si navleknu rukavice?

Za desate: Stryc ma statek. Provinuje se proti Leviticu 19,19, protoze
osiva totez pole dvojim druhem semene. Navic nosi jeho zena saty
utkane z dvojiho druhu vlaken (bavlna + polyester). On nadto casto
zloreci a rouha se. Je opravdu zapotrebi te namahy se svolanim cele
vesnice, abychom je ukamenovali (viz Leviticus 24,10-16)? Nestaci,
kdyz je formou drobneho rodinneho obradu upalime, jako se to dela s
temi, kdo se vyspi s tchyni (Leviticus 20,14)?

Vim, ze jste se vsemi temito vecmi podrobne zabyvala a tak jsem pln
duvery, ze nam budete moci byt napomocna. A jeste jednou mockrat
dekujeme za to, jak nam pripominate nemenne a vecne Bozi slovo.

S obdivem Vas oddany ucednik a fanousek
Jake

2/07/2006

Dvě recenze na požádání (Cyberpunk a legrační kuchařka)

Williams, J. Walter. HardWare. Praha, Praha, AFSF, 1994. ISBN 80-85390-20-5.

Původně Hardwired, A Tor Books, 1986.

Sice nerad píšu recenze na staré knihy, protože si myslím, že se stejně dostanou do ruky jen málokomu, ale vzhledem k tomu, že už jsem delší dobu nic nenapsal a kniha HardWare (v originále HardWired) není zase až tak špatné čtení, udělal jsem protentokrát vyjímku.

HardWare je jednen z mála do češtiny přeložených cyberpunkovývh počinů let osumdesátých. Vlastně si myslím, že i přesto, že je žánr cyberpunk u nás stále oblíbenější, nebude asi mnoho lidí, kteří by ji znali a i já jsem k ní přišel někdy v pětadevadesátém naprostou náhodou v nějakém garážovém výprodeji.

Možná za to mohla její obálka, která je sice zajímavá, ale svádí spíše k myšlenkám na brak nejhrubšího zrna. Možná za to mohlo doba, kdy jen málo vyvolených sedělo doma svých dvaosumšestek s modemy bzučícími bbskmai. Prostě se kniha ztratila a je to docela škoda.

Dnes snad již každý scifista předškolák zná romantickou vyprávěnku o břitvačce se zrcadly místo očí a o vyhořelém feťákovi od mašiny, který buší do klávesnice až do úplneho vyčerpání, každé dítě dnes zná Gibsonova Neuromacera. HardWare je titul o něco málo mladší (orig. A Tor Books 1986), ale jen o maličko méně kvalitní.

USA prochází krizí, ve skutečnosti je rozděleno na jednotlivé státy, které úpí pod těžkou podrážkou Orbitálů, skupiny korporačních špiček, které Zemi vysávají o poslední zbytky jejích zdrojů, pládnují velkolepé budoucnosti a potácejí se v úpadku dekadence. Underground na Zemi žije z posledního, posledními stezkami svobody jsou pašerácké výpravy pancéřovaných tanků. Piloti jsou připojeni neurálním rozhraním, ketré jim umožňuje cítit pancíř tanku jako kůži, turbíny motoru jako tlukot srdce a palivové přívody jako tepny. Jejich cíl je svoboda, volnost a nezávislost, tedy alespoň některých. V průběhu děje je stále více zřejmé, že i tento pašerácký underground je jenom pár lidí, kteří přes své technické nadání nevidí, že Země prohrála a že i oni jsou manipulováni korporacemi a cizími zájmy.
Kovboj je bývalý pilot pašerácké stíhačky, z dob, kdy ještě létal za "správnou stranu", za svůj ideál. Díky svému umu a nadšení se dostává do situace, kdy musí bránit svůj život a dostává zároveň příležitost se pomstít a nesmazatelně vypsat své méno kondenzační stopou na modrou oblohu...

V mnoha ohledech se jedná o akční science fiction, v mnoha ohledech je kniha jakousi nápodobou Neuromancera, v mnoha ohledech kniha zavání atmosférou konce studené války, ale... Ale je třeba říct, že pojetí mechanických mašin jako virtuálních prostorů, ke kterým se člověk může připojit implantovaným rozhraním přímo do mozku je moc zajímavá idea, která však již dnes asi nikoho nepřekvapí. Ale jak daleko jsou tihle riggeři (termín označující bytost neurálně připojenou na mechanické stroje objevující se v RPG Shadowrun) v budoucnosti?

Nedokážu zcela přesně odhadnout, jak moc je na knize vidět technické nadšení a nadání autora, ale myslím, že je to velice podobné jako u gibsona, který stvořil myšlenku matrix a počítačových hackerů, jak je dnes známe, aniž by byl více než pouhým uživatelem osobního počítače, to nadšení je ale z knihy cítit a dodává jí stejně jako Gibsonovu Neuromancerovi správnou šťávu a atmosféru, na kterou si mnohé současté post-cyberpunkové slátaniny jenom hrají.

Daším velkým kladem knihy jsou postavy, které ač použity velmi akčně až hrdinsky (v případě Kovboje), nejsou šablonovité, mají své cesty a ty je vedou, nikdy však do uliček které by čtenáři připadly přehnaně vykonstruované, či snad nudné nebo neuvěřitelné. Máte prostě dojem, že čtete příběh dvou undergroundových hrdinů, co se ve světě nestratí. Každý z nich je z legend cyberpunkové ulice.

Posledním kladem, který mne na knize příjemě překvapil, už když jsem ji jako kluk četl poprvé, je neortodoxní používání tzv. cyberware.

Sice již nejsou mezi námi takoví, kdo neznmají význam toho slova (stejně jako asi každý již dnes ví kdo je to Legolas), ale přece jenom upřesním, že se jedná v podstatě o hardware, kterým jsou vylepšovány lidské vlastnosti, reflexy, smysly, paměť...

V HardWare je tento cyberware podobně invazivní jako například velké pearcingy, zjizvování, nebo tetování v dnešním každodením světě. Kybernetické oči z plastiku jsou vnímány jako mrtvá brána do duše a znak oběti sebe sama profesionalitě řemesla. Kybernetická zbraň podobná hadu v ústech a tubicích těla hrdinky Sáry je šílenstvím ze světa Gigerových nočních můr a zdířky propojující člověka s mašinou jsou odznakem dekadence a úpadku kybernetických feťáků.
Tak ztácí svůj lesk klišé chromu, tak rezaví filigrán.
Velice zajímavé z mého fanouškovského pohledu.

Pro milovníky Legolasů pravděpodobně nic vhodného, pro milovníky Kulhánka stále málo zbraní, pro milovníka vesmíru příliš mnoho létání v atmosféře, ale pro cyberpunkera docela slušně přeložená, stylová a zábavná četba. Velice doporučuji.

Pokud náhodou víte o digitalizované verzi této knihy, měl bych o ní docela dost zájem.

Ještě přidám jeden citát, aby bya jasná celková filosofie knihy:

"Maurice ej v pánu. Původně jsem plánoval, že umřu já, ale on mě předešel. Se smrtí milenkou. Odvedla si ho."
"Opatrně ti povídám. Teď na druhou nohu."
"Já se za ní vždycky honil. Až do dneška jsem o tom nevěděl."
"Polož si hlavu sem, ke mě na rameno."
Kovboj ucítí teplý dotyk na tváři a zamumlá, "Stát se legendou ještě zaživa, to je pěkná zhovadilost."
Kola vozu tiše vyrazí vpřed.


Terry Pratchett, Stephen Briggs. Kuchařka Stařenky Oggové. Praha, Talpress.



Recenzovat Pratchettovu Zeměplochu nemá příliš smysl, protože i přesto, že je to série v dnešní době již přesahující třicet dílů, její kvalita jako celku je konstantně velmi vysoká, proto, ač hrdým majitelem všech Pratchettovských knih, nepíšu obvykle recenze na každé jednotlivé dílko zvlášť.

Kuchařka stařenky Oggové není klasická kniha ze zeměpoplošské série a ještě zároveň také nepodlehla vzrůstajícímu tlaku na komercionalizaci Prattchetova díla.

Ani tato kniha sice již není z nejnovějších titulů na našem knižním trhu, ale vzhledem k tomu, že o Pratchetta je stálý zájem, a také proto, že je stále ještě možné ji občas koupit, rozhodl jsem se, že o ní něco napíšu.

Kuchařka celá je pojata jako kniha Ankh-Morporského vydavatelství nevalné úrovně, které jen díky akutnímu nedostatku finančních zdrojů bylo ochotno vydat svazek receptů známé Zeměplošké čarodějky Gity Oggové.

Jako recenzent knihy musím podotknout, že s jejich postojem zcela souhlasím, protože stařenka Oggová si prostě málokdy dokáže pomoct od oněch nevkusných žertíků na téma "všechny ty malé kousky". Je také opravdu nevkusné, když čarodějka popisuje pochoutku tak dekadentí, jakou bezesporu je například Růžový Klátil.

Nemnohému čtenáři jistě, podobně jako mě nepřipadne vtipná pasáž z receptu na sladkosti arcimistra cechu vrahů, kde Gita výslovně nedoporučuje (a zbytečně dokonce několikrát), použití arzénu jako hlavního dochucovadla.

Gita Oggová je prostě zhýralá postarší chlípná dáma o jejímž vychování (ježto sama rozebírá v pokročilé části knihy) je přinejmenším nedostatečné.

Jediným kladným bodem, který na celé kuchařce shledávám je fakt, že veškerá jídla je možno podomácku zhotovit, z běžně dostupných surovin a jejich přípravu i konzumaci lze s přežít.

Jako recenzent knihy paní Oggové a pana Pratchetta musím výrazně apelovat na dobrý vkus čtenářů slovy odrazujícími od její koupě, zvláště nebyl-li jejich vkus již předtím výrazně pokroucen a mrzačen předchozími paskvily z per výše jmenovaných.

Za darování knihy (nejen pro účely této recenze) autor velice děkuje slečně Tatianě -Hieně- Hruškové.