8/15/2007

A dost!

Zasrana zkurvena Slovenska neprofesionalita.
Mam dost ziti v zemi kde si lidi nevazej ani prace ani penez.
Prides v devet vecer do pizzerky, ze mas hlad a penize. Reknou Ti, ze ti jidlo neudelaj, pac uz se kuchari nechce [2h pred zavirackou kuchyne], ze uz ma jinou praci. I kdybys nabidnul vic [coz je navic pekna kokotina] tak te poslou domu.
Kdyz se snazis v praci makat jak nejvic to jde, vsichni na tebe cumej jak na vola, ze co jako delas, dyk ses novej, tak nezavazej. Kdyz pak ale potrebujou na nekoho hodit nejakou chybu, ke kere se nikdo nezna, hadej kdo je tady novej a kdo je za to zodpovednej. Aha ty ne? No pockej, trosku prepisem podnikovy predpisy, to si sedne. Jeden duveryhodnej, jeden kterej se spoleha a je spolehlivej. Jeden se kterym nedelam chyby a jde to pac oba delame.
Dost blbcu, kteri si mysli, ze kdyz jsem mladsi nez oni, muzou mi tykat a rikat mi hej ty. Nejsem hej ty a jestli to reknes jeste jednou prastim te kurva pesti do drzky.
Mam dost pitomcu, co si pred barakem pestujou svoje zkurveny travnicky a vadi jim kdyz se po nich valej deti a psi. Mam dost starejch Blazkovejch, co volaj policajty, jenom kvuli tomu ze panacek je divnej a nosi cerny brejle. Mam dost hospodskejch co tocej spatny pivo a nalejvaj falesnej rum.
Mam kurvadrat dost opravovani cizich hracek kdyz po nich jeste slape, mam kurvadrat dost lidi s jejich smradlavejma nazorama, mam kurvadrat dost lidi, kteri jsou netolerantni, zatvrzeli a zli. Mam kurvadrat dost chytraku, keri si myslej, ze ti za dve minuty koukani pod ruce muzou radit co mas delat a kdo mas byt.
Mam rad lidi, asi tak 4!
Mam rad lidi, keri bez reci delaji co se jim rekne, protoze ti kurva veri, protoze vi, ze delas jak to jde a lip se to neda. Mam rad lidi, ktery odvadej dobrou praci, protoze vedej, ze jedine tak se na ne muzes spolehnout a budes je poslouchat bez reci, pac jim kurva veris.
Mam rad lidi, kteri chapou nebo se aspon snazi pochopit. Mam rad lidi, kteri se rvou za to co chcou a cemu kurva veri. Mam rad lidi, asi tak 4!

5/30/2007

Update a pozvanka

Zdravim vsechny zucastnene, chci jen upozornit na par novych fotek v me galerii.
Neni jich moc, ale precejenom neco.

Jinak pokud by nekdo mel zajem prijet se podivat na oslavu Miinych prvnich narozenin, tak predbezne hlasim, ze se bude konat 16.6. nebo 23.6. 2007 v Turcianskzch Klacanoch na salasi.
Zvani jsou vsichni, prijmuti vsak budou jen ti, kteri se predem ohlasi, aby bylo mozne pocitat s prespanim.
Pokusim se behem zitrka nebo pozitrka sem dat nejakou oficialnejsi pozvanku, ale klidne uz ted volejte a emajlujte, kdo by jako chtel prijet (+421 905 291 826 nebo tpetru[na]google.com) .

Leti to, ze?

4/11/2007

Par recenzi aneb dve zajimavosti a jinak brak

Tedy dnes sem pridam jen par recezni na knihy, co se spolecne hodi do jednoho postu, protoze budou pro mnohe brak. Ano jedna se veskrze o nevaznou literaturu, dve noir detektivky, jedna strhana Kulhankova nuda, ale nakonec [vlastne na zacatek] jsou tu dve pomerne kvlaitni veci. Ta mene zajimava, ale ctiva je prvotina Vlcice, ktera mne, jako milovnika vlkodlaku nemohla nenadchnout a druha je snad jeste daleko daleko lepsi a myslim ze predstihne i kolosy typu Nikdykde. Ano spravne, Trifid se vytahnul a zacal kupovat Rusaky z nichz se mi podarilo nahodne vybrat poklad v podobe MAXE FREI [at uz je to kodkoli].


Vsem milovnikum dobreho cteni a fantasi doporucuju knihu:

MAX FREI : Cizinec. Tirifid. 2006

Obrázok “http://www.kosmas.cz/images/isbn/orig/8072546198.gif” sa nedá zobraziť, pretože obsahuje chyby.

Jsem asi v jedne tretine a musim rict, ze po dlouhe dobe je to kniha, ktera me naprosto prekvapila a uzasne me bavi. Pribehy zasazeneho do jakehosi unrealneho sveta plneho magickych artefaktu, kouzelnych cechu a krasnych mist jsou psane s neuveritelnym citem, nadhledem jemnosti a osudovosti.
Zadne zkostnatele prvky fantasy se nekonaji, vse je jinak, jak je to treba v udesnych [IMHO] knihach Cina Melville. Mnoho pojmu neni nijak vysvetleno, takze zustava na predstavivosti ctenare, o cem vlastne cte, coz vsak vubec neni na prekazku sviznym detektivnim zapletkam s obrazomalebnosti srovnatelnou s famoznim Gaimanovym Nikdykde.

Rozhodne doporucuju a mirne ovlivnen recenzi na neviditelnem psu davam 10/10 s tim, ze jinak bych hodnoceni zatim nevyrknul, pac jsem stale jeste nedocet, ale kniha udajne nepoklesne az do konce. tedy jeste jednou zasadne doporucuji.



Zdeněk Žemlička: Vlčice. Edice Pevnost. WolfPublishing.

http://www.daemon.cz/img/obal/hirez/5113.jpg

Kniha me zaujala uz na pulte svou obalkou, docela me dokonce zamrzelo, ze nebyla pribalena k jinak zda se docela kvlaitnimu vydani Pevnosti, ale mozna je to dobre, jinak bych vice pochyboval a zbytecne se nedostal k zajimavemu cteni.

Ne mnohdy totiz clove sleduje pribeh vlkodlacice na ceskem uzemi v obdobi nekdy okolo roku nula naseho letopoctu. Markomani, Bojove... got it?
Pribeh je vystaven pomerne precizne a podoba se mirne temer kazdemu jinemu pribehu o pomste jedince proti nasili a utlaku. Nejvice bych asi knihu prirovnal k C.J.Cherih - Paladin, ktera je podobna mimo jine i zalibou v historizujicim pojeti pribehu.
Abych pravdu rekl, nejsem v tak davne dobe nijak zbehly ve vedomostech, ale nic mi nepripadlo rusive, pobavil me vymysley jazyk [nejaka jihomoravska hatmatilka bych rekl], jenz mel zpodobnovat rec nektercy narodu te doby.
Celkove pomerne snadne a rychle cteni se sympatickou hlavni hrdinko, zajimavymi vedlejsimi postavami, zasazeny do zajimaveho lokalniho prostredi.

Na prvotinu rozhodne ne spatny text, jen tak dal.

7/10


Pro ty, co maji radi cyberpunk a noir detektivky, doporucim s relativne klidnym svedomim Brown: Newyorske Noci. Trifid..

Obrázok “http://www.daemon.cz/img/obal/hirez/6801.jpg” sa nedá zobraziť, pretože obsahuje chyby.

Hned na zacatek minirecenze nutno zminit, ze autor se ani nijak zvlast nepokousi o originalni stvabu pribehu a zachovava klasicke noir postupy s detektivem popredi a malo postavami na pozadi, jejichz osudy jsou uzce spjate detektivnim pripadem.
Co je vask pomerne zajimave je to, ze noir prostredi ne nepodobne 87. reviru a Chandlerovym mestum, je protknute stribrnymi nitkami soucastnosti a blizke budoucnosti. Lezbicke bary bez prikras i falesnosti, implantaty, hologramy, virtualni realita. Zajimava i kdyz relativne predvidatelna zapletka, prijeme prokreslene postavy ve znameni strohe ale stylove ucelnosti.
Dobre rozvinute starodavne detektivni postupy v novem svete, kde dava technika vice moznosti.
Cteni do vany nebo do houpaci site, ktere pobavi a rozhodne neurazi.
Jak jsem se dozvedel, do budoucna vyjdou jeste dva dalsi dily, ktere maji byt stejne koncipovane i kvalitni, takze i v letni sezone [snad] bude co cist u vody.

7/10



Schink, Petr. Špinavá práce. WolfPublishing.

Obrázok “http://www.daemon.cz/img/obal/hirez/6309.jpg” sa nedá zobraziť, pretože obsahuje chyby.

Zeptam se dnes jeste jedenkrate: Mate radi cyberpunk a noir?
Pokud si podruhe laskavy ctenar rekne sve osudove ANO, dovolim si s pomerne stejne klidny svedomomym jako pred chvili doporucit vyse zminenou knihu.
Znate svet Fallout? Po zemi presla treti svetova, tentokrate konkretne nuklearni valka. Nemnozi prezili v bunkrech, zbytek je zniceny a zmutovany pozustatek 40. a 50. let dvacateho stoleti. Lidstvo evolvovalo ale i degenerovalo. Technologii jsou ztraceny, stejne jako vzdelanost a civilizace.

Tak takhle nejak zacina prvni z povidek knihy, na jejiz kazde strance je vytisten tuzovy panacek v klobouku v ruznych pozicich, coz dava znat, jak vazne je cele cteni a psani knihy mysleno. Staci jen rychle obracet stranky.
Povidky bezi od potizim k potizim, od vyrazenych zubu k vrahum prostitutek a graduji straodavnym kulometem.
Povidkove linie jsou v knize dve, jedna pred katastrofou, za-pet-minut-dvanact, aneb klasicke Chickago, LA, a NewYork z noirovek, jen s tou drobnosti, ze zde je mozne se po telefonnicvh linkach pripojit k necemu ne nepodobnemu BBSkam naseho sveta let devadesatych.
Druha linie je vyse zminena postapokalypticka, ala Fallout. I ona je psana z pohledu "drsneho hocha" a i ona je dost zabavna a rychla k precteni.

Tedy pokud mam uz dnes doporucovat jen knihy do houpacich siti, klidne se houpejte s nami.

7/10


KULHANEK. Stroncium.

Obrázok “http://i.zpravy.cz/pes/06/121/pnesd/HPE17767c_v_Stroncium.jpg” sa nedá zobraziť, pretože obsahuje chyby.

Informace o tom, ze vysel novy Kulhanek se ke me dostala spise nahodu, pobaven predchozimi dily tohoto genia braku jsem si knihu okamzite obstaral a musim rict, ze jsem byl nadmiru zklaman.
Nove vymysleny svet je podle meho nazoru malo organicky, jak kdysi napsal P.K.Dick, svet ktery se rozpadne pod vlasni vahou nez docteme prvni kapitolu.
Dobre tedy, mozna proste nemam rad nektera prostredi, ale kosmicka lod plna zombaku, popripade samoucelne vyuzita cesta na Titan [nebo spise nevyuzita] mi pripadly spise jako snaha nahradit zajimavym prostredim dej, ktreho je v knize opravdu pomalu, rekneme tak na prvnich dvaceti a poslednich peti stranach.
Samotny hrdina, jako vzdy Nsmrtelnu Bastard, je sam o sobe zajimavy jen obcas zajimave vyprodukovanou hlaskou, kterdych ve srovnani napriklad s Vladci Strachu je spise pomalu i kdyz reklama nabizejici policistum specialni kondomy na hromadny homosexualni pohlavni styk me docela pobavila.

Pokud mam jeste jednou kopnout do prohnile mrtvoly, kterou nidko nechce, musim konstatovat i to, ze Kulhanek asi moc kouka na televizi. Ano prispusobene realne reklamy byly i v minulych dilech a tady me take bavily, ale stavet text zpusobem kazdych 5 minut mrtvola a kazde 2 minuty pohled pod sukni, to je vazne konec kazdeho kulturniho braku. :]

Kniha de samozrejme precist jednim dechem, ale tento se ani nezrychly ani nezataji, proste nic nad cim by se clovek musel vzrusovat, nebo by jej nejak zasadne ovlivnilo, coz je od Kulhanka z meho pohledu docela necekane.

3/10

2/13/2007

Shrnuti update

Takze jsem pridal nejake ty fotky na do galerie, sem by se jich tolik neveslo.
Jsou tam fotky od vseho kousek, coz bohuzel znamenalo, ze jsem musel ustoupit od myslenky dvavat na flickr jen to nejlepsi. Casem asi vznikne druha galerie s vyberem, ale zatim tedy muzete vsichni koukat na psy, deti, prirodu a vubec tak na vsechno mozne okolo me, co stalo za to, abych na to namiril oko fotaku.
Bohuzel mam ted malo casu, takze zadna postprodukce se nekonala, proto prosim omluvte snizenou kvalitu obrazu, alespon vite, ze nepodvadim a netvorim uplne umely svet.

No a jinak, pridal jsem dnes dalsi dva texty sem do blogu, tak je neprehlednete. neni to zadna slava, ale kdyz uz jsem je mel v hlave, tak co s nima, ne?

Jo a pokud s evam bude chtit, napiste k tomuhle textiku, ze jste tu byli, jen by me zajimalo kdo vsechno sem chodi. Ozval se mi totiz treba jeden bezva panacek [Robert], kerej nasellink na muj blog nekde na listku v kapse, podival se sem a napsal email, kerej potesil, po tech -temer - letech, co sjem jej nevidel
.

Jinak zapomel jsem. Textik Kohouti je venovany TRUCE.

Kohouti

2 kohouti na smetišti,
dějin, idejí, pravdy, historie.
2 kohouti vybarvení jako na pouti,
de facto, de jure,... neber to osobně kamaráde.
2 kohouti bijí se křídly a zobáky do krve.
Na život! Na smrt!
2 kohouti si nikdy vevšimnou, že za kurníkem větří liška.

...to všechno zmizí jako slzy v dešti aneb první pohled do nastaveného zrcadla

Dnes mi začala z očí -kapapku po kapce- téct slaná voda.

Koukal jsem na svou malou dcerku, v šedivém nedělním dopoledni,
jak se snaží posadit, potom postavit, jak si hraje s hračkami,
jak usíná na mém rameni.
Najedou jsem si uvědomil, že jsem minulost, spokojený přežitek.
Zatím mne ještě potřebuje, potřebuje mé návyky, mé zlozvyky,
moje vědomosti. A to jsem je sotva stihl získat.
Zatím jsem stále ještě vzor. Zatím mě obdivuje, miluje,
touží vidět moji tvář.Ale nevzdrží to věčně, vím.
Vzor se zcela jistě stane svěrací kazajkou, náruč bude malá.
Ještě mám chvíli čas než se stanu přežitkem nejen sám
pro sebe, ale i pro ni. Než zjistí, že moje hudba se nedá
poslouchat, mé názory, že jsou nechutně pomalé a nemoderní,
než zjistí, že moje láska je jí protivná.
Možná jednou, až bude vědět víc, pochopí souvislosti,
a já v to doufám, ale může se stát, že to já už nebudu.
Snad pochopí mou svobodu a její hranice, sand pochopí
i tu svoji.

Vždy jsem si zakládal na tom, že mé já je ohraničené
ostrou konturou vůči zbytku světa, že já není pozadí,
ale pevný bod ve světle reflektorů (oh to hrdé místo na
slunci). Asi však budu rozšířit prostor, kde ostří neřeže,
jen varuje. Do toho nového prostoru se musí vejít,
už ne jen jedna, ale dvě ženy ("Víc světla prosím!",
zavolal režisér a v zákulisí se ozvalo nespokojené žvatlání).
Zdá se, že se ještě mnohému naučíme.
Nicméně pocit, že mne minulé generace právě
- s otevřenou náručí a křivým úsměškem -
vítají na smetišti dějin zůstává.
A smutek řeže jako ledový střípek Zimní královny
pod opuchlými víčky.