Dvě recenze na požádání (Cyberpunk a legrační kuchařka)

Williams, J. Walter. HardWare. Praha, Praha, AFSF, 1994. ISBN 80-85390-20-5.

Původně Hardwired, A Tor Books, 1986.

Sice nerad píšu recenze na staré knihy, protože si myslím, že se stejně dostanou do ruky jen málokomu, ale vzhledem k tomu, že už jsem delší dobu nic nenapsal a kniha HardWare (v originále HardWired) není zase až tak špatné čtení, udělal jsem protentokrát vyjímku.

HardWare je jednen z mála do češtiny přeložených cyberpunkovývh počinů let osumdesátých. Vlastně si myslím, že i přesto, že je žánr cyberpunk u nás stále oblíbenější, nebude asi mnoho lidí, kteří by ji znali a i já jsem k ní přišel někdy v pětadevadesátém naprostou náhodou v nějakém garážovém výprodeji.

Možná za to mohla její obálka, která je sice zajímavá, ale svádí spíše k myšlenkám na brak nejhrubšího zrna. Možná za to mohlo doba, kdy jen málo vyvolených sedělo doma svých dvaosumšestek s modemy bzučícími bbskmai. Prostě se kniha ztratila a je to docela škoda.

Dnes snad již každý scifista předškolák zná romantickou vyprávěnku o břitvačce se zrcadly místo očí a o vyhořelém feťákovi od mašiny, který buší do klávesnice až do úplneho vyčerpání, každé dítě dnes zná Gibsonova Neuromacera. HardWare je titul o něco málo mladší (orig. A Tor Books 1986), ale jen o maličko méně kvalitní.

USA prochází krizí, ve skutečnosti je rozděleno na jednotlivé státy, které úpí pod těžkou podrážkou Orbitálů, skupiny korporačních špiček, které Zemi vysávají o poslední zbytky jejích zdrojů, pládnují velkolepé budoucnosti a potácejí se v úpadku dekadence. Underground na Zemi žije z posledního, posledními stezkami svobody jsou pašerácké výpravy pancéřovaných tanků. Piloti jsou připojeni neurálním rozhraním, ketré jim umožňuje cítit pancíř tanku jako kůži, turbíny motoru jako tlukot srdce a palivové přívody jako tepny. Jejich cíl je svoboda, volnost a nezávislost, tedy alespoň některých. V průběhu děje je stále více zřejmé, že i tento pašerácký underground je jenom pár lidí, kteří přes své technické nadání nevidí, že Země prohrála a že i oni jsou manipulováni korporacemi a cizími zájmy.
Kovboj je bývalý pilot pašerácké stíhačky, z dob, kdy ještě létal za "správnou stranu", za svůj ideál. Díky svému umu a nadšení se dostává do situace, kdy musí bránit svůj život a dostává zároveň příležitost se pomstít a nesmazatelně vypsat své méno kondenzační stopou na modrou oblohu...

V mnoha ohledech se jedná o akční science fiction, v mnoha ohledech je kniha jakousi nápodobou Neuromancera, v mnoha ohledech kniha zavání atmosférou konce studené války, ale... Ale je třeba říct, že pojetí mechanických mašin jako virtuálních prostorů, ke kterým se člověk může připojit implantovaným rozhraním přímo do mozku je moc zajímavá idea, která však již dnes asi nikoho nepřekvapí. Ale jak daleko jsou tihle riggeři (termín označující bytost neurálně připojenou na mechanické stroje objevující se v RPG Shadowrun) v budoucnosti?

Nedokážu zcela přesně odhadnout, jak moc je na knize vidět technické nadšení a nadání autora, ale myslím, že je to velice podobné jako u gibsona, který stvořil myšlenku matrix a počítačových hackerů, jak je dnes známe, aniž by byl více než pouhým uživatelem osobního počítače, to nadšení je ale z knihy cítit a dodává jí stejně jako Gibsonovu Neuromancerovi správnou šťávu a atmosféru, na kterou si mnohé současté post-cyberpunkové slátaniny jenom hrají.

Daším velkým kladem knihy jsou postavy, které ač použity velmi akčně až hrdinsky (v případě Kovboje), nejsou šablonovité, mají své cesty a ty je vedou, nikdy však do uliček které by čtenáři připadly přehnaně vykonstruované, či snad nudné nebo neuvěřitelné. Máte prostě dojem, že čtete příběh dvou undergroundových hrdinů, co se ve světě nestratí. Každý z nich je z legend cyberpunkové ulice.

Posledním kladem, který mne na knize příjemě překvapil, už když jsem ji jako kluk četl poprvé, je neortodoxní používání tzv. cyberware.

Sice již nejsou mezi námi takoví, kdo neznmají význam toho slova (stejně jako asi každý již dnes ví kdo je to Legolas), ale přece jenom upřesním, že se jedná v podstatě o hardware, kterým jsou vylepšovány lidské vlastnosti, reflexy, smysly, paměť...

V HardWare je tento cyberware podobně invazivní jako například velké pearcingy, zjizvování, nebo tetování v dnešním každodením světě. Kybernetické oči z plastiku jsou vnímány jako mrtvá brána do duše a znak oběti sebe sama profesionalitě řemesla. Kybernetická zbraň podobná hadu v ústech a tubicích těla hrdinky Sáry je šílenstvím ze světa Gigerových nočních můr a zdířky propojující člověka s mašinou jsou odznakem dekadence a úpadku kybernetických feťáků.
Tak ztácí svůj lesk klišé chromu, tak rezaví filigrán.
Velice zajímavé z mého fanouškovského pohledu.

Pro milovníky Legolasů pravděpodobně nic vhodného, pro milovníky Kulhánka stále málo zbraní, pro milovníka vesmíru příliš mnoho létání v atmosféře, ale pro cyberpunkera docela slušně přeložená, stylová a zábavná četba. Velice doporučuji.

Pokud náhodou víte o digitalizované verzi této knihy, měl bych o ní docela dost zájem.

Ještě přidám jeden citát, aby bya jasná celková filosofie knihy:

"Maurice ej v pánu. Původně jsem plánoval, že umřu já, ale on mě předešel. Se smrtí milenkou. Odvedla si ho."
"Opatrně ti povídám. Teď na druhou nohu."
"Já se za ní vždycky honil. Až do dneška jsem o tom nevěděl."
"Polož si hlavu sem, ke mě na rameno."
Kovboj ucítí teplý dotyk na tváři a zamumlá, "Stát se legendou ještě zaživa, to je pěkná zhovadilost."
Kola vozu tiše vyrazí vpřed.


Terry Pratchett, Stephen Briggs. Kuchařka Stařenky Oggové. Praha, Talpress.



Recenzovat Pratchettovu Zeměplochu nemá příliš smysl, protože i přesto, že je to série v dnešní době již přesahující třicet dílů, její kvalita jako celku je konstantně velmi vysoká, proto, ač hrdým majitelem všech Pratchettovských knih, nepíšu obvykle recenze na každé jednotlivé dílko zvlášť.

Kuchařka stařenky Oggové není klasická kniha ze zeměpoplošské série a ještě zároveň také nepodlehla vzrůstajícímu tlaku na komercionalizaci Prattchetova díla.

Ani tato kniha sice již není z nejnovějších titulů na našem knižním trhu, ale vzhledem k tomu, že o Pratchetta je stálý zájem, a také proto, že je stále ještě možné ji občas koupit, rozhodl jsem se, že o ní něco napíšu.

Kuchařka celá je pojata jako kniha Ankh-Morporského vydavatelství nevalné úrovně, které jen díky akutnímu nedostatku finančních zdrojů bylo ochotno vydat svazek receptů známé Zeměplošké čarodějky Gity Oggové.

Jako recenzent knihy musím podotknout, že s jejich postojem zcela souhlasím, protože stařenka Oggová si prostě málokdy dokáže pomoct od oněch nevkusných žertíků na téma "všechny ty malé kousky". Je také opravdu nevkusné, když čarodějka popisuje pochoutku tak dekadentí, jakou bezesporu je například Růžový Klátil.

Nemnohému čtenáři jistě, podobně jako mě nepřipadne vtipná pasáž z receptu na sladkosti arcimistra cechu vrahů, kde Gita výslovně nedoporučuje (a zbytečně dokonce několikrát), použití arzénu jako hlavního dochucovadla.

Gita Oggová je prostě zhýralá postarší chlípná dáma o jejímž vychování (ježto sama rozebírá v pokročilé části knihy) je přinejmenším nedostatečné.

Jediným kladným bodem, který na celé kuchařce shledávám je fakt, že veškerá jídla je možno podomácku zhotovit, z běžně dostupných surovin a jejich přípravu i konzumaci lze s přežít.

Jako recenzent knihy paní Oggové a pana Pratchetta musím výrazně apelovat na dobrý vkus čtenářů slovy odrazujícími od její koupě, zvláště nebyl-li jejich vkus již předtím výrazně pokroucen a mrzačen předchozími paskvily z per výše jmenovaných.

Za darování knihy (nejen pro účely této recenze) autor velice děkuje slečně Tatianě -Hieně- Hruškové.