Show must go on

Nejak to tu zase zanedbavam, ale proc vlastne?

Posledni dobou nemam net, takze chodim po ruznejch mfree wifi spotech, kerejch je v Olomouci malo, po hospodach, po kamaradech a tak.
Ale vlastne od zacatku.

Jsem ted zase Olomoucak. Ne, ze by me to nejak tesilo, ale na druhou stranu Olomouc je klidne mesto, kde se muzu jaks tak vzpamatovat z neuspesne sebevrazdy, neuspesnych -zda se- dvou zasadnich vztahu, z poskozeneho tela i psyche.

Tak proto Olomouc. Prestal jsem verit lidem, stahnul se do sebe, bojim se dalsich zrad a padu, bojim se sobeckosti, bojim se poz a afektovanych zivotnich stylu, ale presto se odmitam motat jako posledni luzr mezi hospodou a rannim kafem.

Jasny ze hospodu si davam, abych se potkal s lidma, abych mohl fotit koncerty, kterych je ted kazdy den dokonce i nekolik, ale mam ssebou v Olomouci chrta Zapatu, ktery me drzi v jakes takes zopovednosti. On musi jit ven, on musi jist, on se musi mazlit. A pri tom vsem jej muzu napodobovat, zkouset zit tak jako on. Kazdy den je novy svet, kazdy den je potreba obejit si sve rohy, nacichat se cerstveho vzduchu, zit pro kazdy okamzik.

Basova kytara [sice mizerna a navic pres komp do sluchatek], fotak, pes, prochazky daleko, koupani, par pratel kteri mi nezacali lezt na nervy tim, ze by meli hned na vsechno nazor. Obcas chvilka na netu, kam muzu nahazet vsechny ty fotky, vsechny ty pocity z veci, ktere jsem ztratil i nasel.

Popravde bavim se, bavim se tim, ze proste jsem. Nemusim se nikoho ptat, zda se mu libi to co delam, nikdo me neobvinuje z niceho, nikdo me nikde nedrzi. To je svoboda, kterou jsem nezazil uz dlouho, byt dobrovolne. V tehle fazi jsem stastny.

Pak prijde ta chvilka, kdy lezim v posteli v obeti holky, kterou uz zitra vecer neuvidim, pokud nebudu chtit, coz vetsinou nechci... a. Kdesi v zadu v mozku je schovana potvora prazdnoty, ktera klepe na dvere pokazde, kdyz uz se zacinam citit sam sebou.
Tak moc jsem se naucil davat vsechno, ze jsem si z toho udelal navyk horsi nez je jakakoli tvrda droga. Radost v celistvosti nemuze byt dosazena? Kdyz jsem s nekym, chybi mi samota a svoboda, kdyz jsem sam, chybi mi nekdo, komu bych veril a chtel jej videt i po prijemne noci? Nekdo vic nez pritel?

Zbytecne asi uvazovat nad necim trvalym, nehodi se mi to do aktualniho [deklarovaneho] zivotniho stylu "NO PAST, NO FUTURE", zbytecne povzdechnuti.

Tak teda alespon par serii fotek ze dni, kdy se mi nechtelo vest si dennicek : 26.4.2008 - NoiseParty Hlava 21: http://picasaweb.google.com/tpetru/NoisePartyHlava212642008

Fotky z corodek a majalesu z Olomouckeho namesti: http://picasaweb.google.com/tpetru/Corodky_best

Havarna na prvniho maje v Ponorce: http://picasaweb.google.com/tpetru/1MajHavarnaPonorka

Majova Mia a Hiena: http://picasaweb.google.com/tpetru/Mia

LosPerdidos [cz] a Talks [gb] z Ponorky a Mithrillu - 10.5.2008: http://picasaweb.google.com/tpetru/Koncerty1082008

Maj jen tak obecne, zkousky havarny, kytky a ptaci, cryystalka, pes a tak ruzne: http://picasaweb.google.com/tpetru/Maj2008Olomouc