Znak	Zápis		Znak	Zápis		Znak	Zápis
A	.-		N	-.		1	.----
B	-...		O	---		2	..---
C	-.-.		P	.--.		3	...--
D	-..		Q	--.-		4	....-
E	.		R	.-.		5	.....
F	..-.		S	...		6	-....
G	--.		T	-		7	--...
H	....		U	..-		8	---..
CH	----		V	...-		9	----.
I	..		W	.--		0	-----
J	.---		X	-..-
K	-.-		Y	-.--
L	.-..		Z	--..
M	--

Pro ty, jejichž email nemám, nebo se na ně, nevím proč, nedostalo

Spoustu fotek, trocha mudrování nad světem a test nové klávesnice

Včera večer jsem napsal tohle, ale aby nebylo dost, tak až do rána nejel net a tím pádem to vložím až dnes. Nebudu to už po sobě číst, abych neměnil náladu celého textu a raději půjdu malovat na byt...


Takže s radostí všem oznamuji, že už mám konečně novou klávesnici, takže místo mnoha vynechaných písmenek budou jen překlepy a hrubky.


Pak se chci taky omluvit, že jsem nikomu nic nenapsal, sporadicky odpovídal a k bloggu se nedostal už vůbec, ale mám dobrou výmluvu. Můj život se totiž rozpadá na mnoho 5 - 30 minutových úseků, kdy si můžu sednout k počítači, ale abych za tu dobu probral fotky, uploadoval, nebo psal systematický blog či emaial, to po mě nemůžete chtít.
Tedy můžete, ale to je tak všechno.

Teď před malou chviličkou jsem uspal Miu, po probdělém odpoledni, tím že jsem jí rozsvítil světlo v tmavém pokoji, což se jí neobyčejně líbilo, pročež přestala křičet a začala na světlo žvatlat. Obecně mám dojem, že je ta holčička posedlá počítáním stropních lamp a někdy mám dojem, že vidí mrtvé lidi, nebo tak něco.
Občas se totiž stává, že si nepovídá s námi, ale prostě mluví do vzduchu (žvatlá) a zcela očividně ji něco zajímá, protože takhle se nechová vždycky.
Holt to ty děti mají těžké, sice znají mnohá tajemství, ale neznají jazyk, no.

Dost už teoriie a žvatlání. Než tohle dopíšu, musím pochválit svou návštěvu v Olomouci, kdy jsem za tři dny stihnul všechny možné lidi, pět kapel a stále jsem dokázal odolat pokušení si zapálit cigáro, ač jsem většinu času ztrávil v hospodách.
Abych to uvedl na pravou míru, neodolávám pokušení, jsem spokojený. ze začátku jsem dva týdny lepil náplasti, ale pak jsem se rozhodl, že na cigáro chuť nemám a od té doby nekouřím. Možná už je to čtvrtý měsíc.
Jsem příliš vzácný tvor na to, aby mě utlačovala společnost, která nejen že mlátí maďary, hipíky, barevný a vůbec kohokoli kdo nenosí čepičku správné značky a barvy, ale taky utlačuje kuřáky.

Uh už zase teoretizuju.

>>>Rostou houby, bude válka. (Ota Pavel: Zatí úhoři)

>>>Lidé v zápdaní Evropě se mě tehdá po 1989 ptali, zda tam unás v Československu máme barevnou televizi. Řekl jsem jim, že už nemáme, ale měli jsme. Vláda ji u nás totiž zakázala, protože když se člověk kouká na barevnou televizi, začne pak svět vidět černobíle. (Bolek Polívka)

No a tak. Prstě se máme dobře a to je vlastně dobře.

Pes Sigurd už přesrstil na zimní srt, všude je spousta vos. Bude tvrdá zima.

Pes Zapata je trdlo malinké (asi o 20 čísel větší než boxer Sigurd), stále mne jeho velikost svádí k tomu, abych jej bral jako dospělého, plně vyvynutého psa, ale když se potkáme třeba se zlatým retrieverem Falcem, který je stejně starý, jen vysoký tak do výšky kolena, dochází mi, že Zapata, který s ním nadšeně pobíhá a skotačí, je vlastně stále ještě malé trdlo i když hlavou hravě dosáhne i na
nejvyšší místa v kuchyni.

Třeba bude něco vidět na po kliknutí a zvětšení, na běžící chrt y bohužel nemám foťák

Ještě jedny psí dostihy (click)

Styl jakým se pohybuje chrt je v konečném důsledku velmi ladný, ale jednotlivé fáze jsou občas dost legrační

Procházky po kopcích jsou nádherné, dnes v Žilině už byl podzim, modrá obloha, zaltavé zlaté listí povlávající v poryvech, zatím teplého, větru. U nás za domem je zatím ještě všechno zelené, snad krom šípků a jeřabin, ale už je to taky cítit ve vzduchu a vidět na sklizených polích.

Pravda, píšu o podzimu a tohle je léto, ale já mám tuhle fotku docela rád a kopce na ní taky jsou. Tohle mám za domem, no...

Fanghorn aneb se psy ovčí stezkou

Fanghorn podruhé

Rulík zlomocný (Belladona Atropa)

Zajímavé, už to bude možná víc než rok, co si píšu tenhle blog. Taky už to bude možná i něco přes rok, co jsem z Windows přesedlal na Linux a ... a kde je ten rok?

Takový desktop už nemám, tohle bylo ještě GNOME, teď již jedu na méně náročném XFCE, ale screenshot je defacto stejný, tak jsem dal ten s méně zasviněnou plochou :)

Seděl jsem takhle v hospodě v Olomouci, to jen abych se vrátil k těm filosofickým náladám co mne des postihují a k tomu, že Olomouc byla tentokrát bezva,.. jo seděl jsem tak v hospodě s kamarádkou, co ji znám již několik mnoho let. Povídám si z celým stolem, jak již to mám ve zvyku a najednou slyším, jak vykládá jiné mé kamarádce:

"Víš E. co je nejhorší, jak se každý weekend těším na to, až zase bude ten další weekend. Jak si přes týden říkám, ať už je ten pátek. A pak mi najednou došlo... dost! Vžtyť by to tak strašně rychle uteklo..."

Kdesi v Sartrovi jsem četl (a konečně o tom je mnoho, ne-li všechny jeho knihy), že obdivuje chvíle vypjatosti. Chvíle trvajcí nekonečně dlouho. Ať už jsou dobré nebo špatné (konečně nevěřím na dobro a zlo, a on asi taky nevěřil). Důležité je to, že tyhle chvíle prtahují náš život, čím je jich víc, tím je život plnější a delší.
On to dokázal vysvětlit daleko lépe než já, ale já to cítím a ani nemusím stát před koncem u Zdi.
Jsou to ty chvíle kdy člověk drží rukou skálu, taky stojí na noze, ale to je tak všechno, sice má lano, ale to lano je málo, ta ruka i noha taky, prostě má před sebou krok, nebo pád. Chvíle se natáhne do nekonečna.
Dokážu to cítit v boji, v sexu, při zranění, unavený, nepřipravený... cítíte to?

Tak takový byl můj rok a jsem za něj vděčný. Ne nějaké imaginární entitě, ale vám, sobě a mnoha dalším. Lidem které mám rád, lidem které rád nemám, lidem které miluji i nenávidím, lidem které neznám.

Tak a dost.

Přidám pár fotek, protože vím, že jsem poslední dobou rozdával linky na tenhle blog jak protržený, a nic z toho, tak nezavěšujte prosím. V některá z dvacetiminutzových pauz, které bych jinak prokouřil, přidám víc a možná i něco napíšu.

Mia asi 3 týdny stará

Kuk

Pomoooc, kde je to mlíko!!! Mamáááá!!!!

Děti pojďte si hrát, mám vás rád. (Mia asi v měsíci, teď už se mi takhle na kolena nevejde, vyrostla aspoň o hlavu)

Malý cyberpunker a hacker...

Aktuální foto mimnka 1

Neaktuální foto tatíka, který už má zase jednou krátký sestřih...

No někdo na ni musí dávat pozor když spí, nemyslíš?

Aktuální fotka maminky i miminka aneb variace na bílou

Aktuální foto budoucí maminky a našeho miminka

Aktuální foto tatínka a miminka

Tomáš + Martin + Martin (overdrive + disparity + stoo)

V pátek večer dojel Hospodin se svojím kamarádem Martinem k nám do Vrútok, načež jsme přiopili za Kľačanami na louce a kritizovali svět.

Na ráno byl plánovaný výlet na Maguru a kluci chtěli jít ještě i někam dál po hřebeni Malé Fatry.

Večer chutná, ráno pomáhá Smedný Mnich

V devět hodin, za 35*C jsme úspěšne vyrazili z Kľačan na Maguru.

Mě se šlo docela dobře, ale zdá se, že kluci tpěli nejen kocovinou, ale i kopcem a nasazeným tempem. No na to, že to měl být trénig na Mt.Blanc byl výstupový čas na Maguru dost hrozný (okolo 1h+30m bych tak odhadl).

První krize :)

První krize, účastník druhý :)

Hospodin u studničky... (porovnej se Sugurdem níže)

Sice od jinud, ale Hospodin a Sigurd mají zcele jastě něco společného :)

Druhá krize aneb i já s Jančičou jsem vždy tvrdil, že tady měla být hospoda.

Nahoře už bylo sluníčko přímo nesnesitelné, tak jsme se jen tak povalovali před chatou, načež dosportovali Vilo s Jančim a úspěšně přvítali kluky na Slovensku.

Magurský lev

Magurský lední medvěd :)

Lev a Lední medvěd na jdnom místě spojeni 35*C vederm

Čtyři piva a čtyři borovičky pro každého nám pomohly překonat poledne, ale já jako staý hroský vlk, jsem zavelel k dalšímu postupu až k výšinám (kdy sjem se rozhodl, že jdu hřeben společně s nima ani nevím).

Joj, to bylo přivítání, neníližpravda (Vilo a Jano)

Na koněéé!!!
Ale jaá mám vlka.
Tak na vlkáááá!!!

Ztratili jsem se naštěstí jen jednou, deset metrů za chatou.
Pak již cesta šla snadno a alkohol z krve mizel rychlostí kostky ledu na rozpálených kamnech.
Suchý jsme zdolali plni optimizmu dokonce i zrychleným tempem (Magura-Suchý cca 35minut).

Optimismus alkohol :)

CHKO 5. stupeň

CHKO 5. stuepeň - 2

Tenhle pohled (jen bez těch dvou blbounů) má prý každý kdo chodníkem kdy šel s foťákem

aneb blbouni před Suchým... :)

V sedle

V sedle - 1303 m.n.m.

Šerpové

Škoda, že výhled nebyl nijak slavný, protože v okolopanujícím žáru se voda z dolin vysoší velmi rychle a vniká opar, znemožňující estetické fotografie i hluboký zážitek z přírodních krás. Vzhledem k tomu, že jsem stejně opomenul přibalit větší paměťovou kartu, ani tak bych krás moc nepofotil.

3/4 kopce v nohách

Nádherně voňavá kleč pod vrcholem

Na vrcholu (místo vrcholové knihy jsou v kastlíku jen odpadky) 1468 m.n.m.

Hospodin

Martin

Moje maličkost

Za Suchého dolů (trasu jsem šli defakto opačně, než ji chodí většina lidí) vede chodník typu "ozlomkrk", který jsme zdolali již téměř s čistou hlavou a i přesto v povznesené náladě. Nahoře bylo totiž opravdu krásně.
Pokud se nepletu následoval Prieslop a Repiska, potom Chata Pod Suchým, hřeben nad Váhom, starý hrad Strečno, cesta do Dědiny strečno a téměř dvouhodinové čekání na vlak.

Vesnice strečno je zajímavá několika věcmi. Rozkládá se mezi starým a novým hradem Strečno (na novém se točila pohádka Dračí Srdce, díky čemuž je také docela hezky zrekonstruovaný). Další zvláštnost je ta, ze domy (mimochodem velmi hezké, mnoho nově opravených) jsou postavené defacto v úrovni hladiny Váhu, takže snad jen říční díla zabraňují tomu, aby se dědina v jarních oblevách změnila v bájnou Lemurii.
Lidé obecně velmi milí, 0,5l kofoly za 10,- Sk, pěkná hospoda, romantické nádraží, převozní kompa (tedy vor schopný převézt najednou až čtyři osobní auta), to vše dělá z vesničky strečno hezký cíl výpravy.
Jen jsem zase jednou litoval nedostatku paměti ve foťáku a pozvolna přicházející tmy, která by mi beztak zabránila v sekání pohlednicových obrázků.

Dnes byli oba Martinové na návštěvě, dostali od Olgy dobře najíst, pochválili nám mládě (nebo alespoň vydávali nějaké zvuky, no), pozdravili Hienu a já jsem dostal bezva cylindr.

Dojídání

Cylindr nejvíce sluší mojí krásné ženušce (už jen zrcadlo nad postel...)

Teď už jsou asi šťastně na cestě z5 do Prahy, což jim v tomhle počasí vážně nezávidím.

Radosti s malou Miou

Tři hrůzné historky z rodinného života:


Mia neche spinkat. Potřebuje si odgrgnout na rameni po krmení.Beru ji tedy na ruce, podpíram hlavičku, která jí jinak nedrží rovně (dnes uz jo), aby jí nespadla dozadu. Snažím se dítko přivinout na rameno....
... bum. Miici zcela neočekávaně pada hlava dopředu místo dozadu, takže si dala do nosu o moje rameno.
Takhle jsem poprvé dal Mie do nosu.

Miminka nechtela spinkat, máma byla ve sprše. MIMI nechce spinkat na zádech, na břisku, tak si jej táta vezme do postele a rukou jej pridržuje tak, aby bylo miminko na boku, což se mu zcela zjevně líbí a usíná...
... záblesk světla, probouzím se, nademnou stojí mokrá Hiena a napůl se směje napůl vrčí. Děťatko leží na bříšku, hlavu vraženou do mezery mezi matracemi naší skládací postele a dodechuje spánkem malých ospalců.
Takhle jsem ji poprvé malem udusil.

Včera večer, že jako poprvé vykoupu Mimu já.
Ok, vanička s teploučkou vodou, děťátko na ruce, opláchnout bříško, obličejík, zadeček, podpaží, krk...
... miminko otočit, opláchnout zadeček, zádička....
...BL-BL-BLBLBL...
Ups, vytáhnout topící se miminko z vody, osušit a utišit (děťátko se totiž převážilo na dlani hlavičkou směrem dolů a zadečkem, ketý jsem umýval nahoru - jak když topíš čarodějnici)...
Tak takhle jsem malou Miu málem utopil.

No nejsem já šikovný tatínek?



Jinak konečně jsem si založil pořádnou galerii, je určená především pro kvalitní fotky, kterými se chci chlubit, takže se koukejte.

Balsaja Achota/Fit-It štěňátka

Dneska v 6:20 mi přišel tenhle e-majl odtud: http://www.stenata.cz/chrti/ (Balsaja Achota/Fit-It)


Ahoj všichni ráno,


tak to vypadá že je KONEC
V noci jsem ještě hlídala ale Conie je maximálně klidná a spokojená.
Spí s pocitem dobře vykonané práce.

No porod tady musela mít kamarádku Štěpánku u které jinak žije, byla bez její přítomnosti velmi hysterická, jak Štěpánka přijela tak se uklidnila a většinu štěňat rodila s hlavou položenou v klíně Štěpánky.
To že je nyní už i bez ní klidná mě přesvědčuje o tom že je konec.
Takže celkem 6, z toho jen jedna fenka.Conie vypadala na hodně ale štěnata jsou velká a Conie trochu při těle.

Posílám čerstvé fotky.

Jitka



Fotek bylo víc, ale já poskládal alespoň 4 do jedné, abych to mohl dát sem....

click me...

Jen pro ty, kdo chtějí vidět Zapatu

Dám sem jen jednu fotku Zapaty, je z dneška a spoulu s ním je na fotce dlaší zvíře, jmenuje se Janka a jen se nám tak bezprizorně povalovalo na zahrdě. Nemá známku, ani obojek, proto prosím případného majitele o její identifikaci a včasné odebrání.

Ale ne, ve skutečnosti dávám Zapatovu fotku jak kvůli svému chrtímu auditku na nyxu, kam ji odsud budu linkovat, tak také kvůli emailu, který jsem se dnes konečně dokopal napsat.
Email je pro chovnou stanici Balšaja Achota, odkud jsem si púcodně chtěl vzít barzoje a omlouvám se v něm, že již svého druhého psa mám a že tedy nevezmu štěně, které se asi narodí každou chvíli.
Ukázalo se, že jsem slabá povaha, protože tenhle emajl jsem měl napsat už před cca dvěma měsící a ne týden předtím, než se zvířátka narodí, to jse odemě vážně hnusné. Prostě neumím odmítat. No snad se na mě nezlobí až tak moc a podívají se alespoň na maličkého Zapatu.

Cyril a Metoděj

Včera byl krásný den, včera neděle byla... teda vlastně byla středa, ale státní svátek, takže byla stejně pohoda. Tedy vlastně až do večera.

Mia je neuvěřitelě hodné miminko, budí se téměř pravidelně každé čtyři hodiny, jí jak drak, směje se a dělá xichty, nosí se v parádním kusu látky, co jsem jí koupil v jednom slovenském ekologickém obchodě (původně jsem tam chtěl hlavně Lena Natur, což je ekologický přípravek na mytí nádobí) a vůbec je to bezva dlaší přírůstek smečky.

Tatínek v sedesátých letech ve Vietnamu

Jinak vzhledem k tomu, že sjem na to neměl čast, atak někteří čtenáři asi neví, že už má i rodný list a jmenuje se po mě, na což jsem hrdý, jako slon na chobot :)
Každopádně je to od Hieny hezké, že s tím souhlasila :)

Celý sváteční den jsme proflákali s dítkem a maminkou na zahradě, já čistil rybník, koupal psa, čistil druhému psu alkoholem utržené rány na hlavě, četl si knížku a nosil dítko v povianu.

Maminka a psi

Pak jsme s vydali společně s Kačabou na výlet na jezírka, kde jsem si chtěl letos poprvé zaplavat a také odzkoušet, zda by se do vody nedali dostat psi.
Jo, dostat do vody psy :). V konečném důsledku to byla neuvěřitelná legrace, protože Sigurd ani tak naplave jako spíše se za hurónského cákání topí, Zapata zase plave stejně elegantně jako běhá, nicméně s obrovskou nechutí.

Jak utopit psa Sigurda

Jak utopit psa Zapatu

Večer začaly padat krajíce namazaným na koberec. Nejdříve se ukázalo, že Zapata si namohl ve vodě nohu (asi), takže se na ni nemůže postavit, pročež jsem jej musel odnést z hospodské zahrádky, kde jsme si dávali Kofolu.
Potom zavolal soused z našeho budoucího bydlení, že už mu x hodin nejde proud (tedy i teplá voda, což v rodině s šestitýdenním dítětem není úplně bezva), díky tomu kabelu co jsem jej kdysi přesekl a elektrikáři jej neopravili předtím, než jej zedníci naházeli mokrou omítkou.
Telefonování a telefonování, nakonec vytažená šňůra z jednoho okna do druhého. Nakonec, protože Mimi spořádaně prospala celý den, vyžadovala prozměnu pozornost celý večer a ráno.
No neber to :)

Spoň že se máme rádi, ne?

P.S.: Nekouřím už třetí měsíc.