Spoustu fotek, trocha mudrování nad světem a test nové klávesnice

Včera večer jsem napsal tohle, ale aby nebylo dost, tak až do rána nejel net a tím pádem to vložím až dnes. Nebudu to už po sobě číst, abych neměnil náladu celého textu a raději půjdu malovat na byt...


Takže s radostí všem oznamuji, že už mám konečně novou klávesnici, takže místo mnoha vynechaných písmenek budou jen překlepy a hrubky.


Pak se chci taky omluvit, že jsem nikomu nic nenapsal, sporadicky odpovídal a k bloggu se nedostal už vůbec, ale mám dobrou výmluvu. Můj život se totiž rozpadá na mnoho 5 - 30 minutových úseků, kdy si můžu sednout k počítači, ale abych za tu dobu probral fotky, uploadoval, nebo psal systematický blog či emaial, to po mě nemůžete chtít.
Tedy můžete, ale to je tak všechno.

Teď před malou chviličkou jsem uspal Miu, po probdělém odpoledni, tím že jsem jí rozsvítil světlo v tmavém pokoji, což se jí neobyčejně líbilo, pročež přestala křičet a začala na světlo žvatlat. Obecně mám dojem, že je ta holčička posedlá počítáním stropních lamp a někdy mám dojem, že vidí mrtvé lidi, nebo tak něco.
Občas se totiž stává, že si nepovídá s námi, ale prostě mluví do vzduchu (žvatlá) a zcela očividně ji něco zajímá, protože takhle se nechová vždycky.
Holt to ty děti mají těžké, sice znají mnohá tajemství, ale neznají jazyk, no.

Dost už teoriie a žvatlání. Než tohle dopíšu, musím pochválit svou návštěvu v Olomouci, kdy jsem za tři dny stihnul všechny možné lidi, pět kapel a stále jsem dokázal odolat pokušení si zapálit cigáro, ač jsem většinu času ztrávil v hospodách.
Abych to uvedl na pravou míru, neodolávám pokušení, jsem spokojený. ze začátku jsem dva týdny lepil náplasti, ale pak jsem se rozhodl, že na cigáro chuť nemám a od té doby nekouřím. Možná už je to čtvrtý měsíc.
Jsem příliš vzácný tvor na to, aby mě utlačovala společnost, která nejen že mlátí maďary, hipíky, barevný a vůbec kohokoli kdo nenosí čepičku správné značky a barvy, ale taky utlačuje kuřáky.

Uh už zase teoretizuju.

>>>Rostou houby, bude válka. (Ota Pavel: Zatí úhoři)

>>>Lidé v zápdaní Evropě se mě tehdá po 1989 ptali, zda tam unás v Československu máme barevnou televizi. Řekl jsem jim, že už nemáme, ale měli jsme. Vláda ji u nás totiž zakázala, protože když se člověk kouká na barevnou televizi, začne pak svět vidět černobíle. (Bolek Polívka)

No a tak. Prstě se máme dobře a to je vlastně dobře.

Pes Sigurd už přesrstil na zimní srt, všude je spousta vos. Bude tvrdá zima.

Pes Zapata je trdlo malinké (asi o 20 čísel větší než boxer Sigurd), stále mne jeho velikost svádí k tomu, abych jej bral jako dospělého, plně vyvynutého psa, ale když se potkáme třeba se zlatým retrieverem Falcem, který je stejně starý, jen vysoký tak do výšky kolena, dochází mi, že Zapata, který s ním nadšeně pobíhá a skotačí, je vlastně stále ještě malé trdlo i když hlavou hravě dosáhne i na
nejvyšší místa v kuchyni.

Třeba bude něco vidět na po kliknutí a zvětšení, na běžící chrt y bohužel nemám foťák

Ještě jedny psí dostihy (click)

Styl jakým se pohybuje chrt je v konečném důsledku velmi ladný, ale jednotlivé fáze jsou občas dost legrační

Procházky po kopcích jsou nádherné, dnes v Žilině už byl podzim, modrá obloha, zaltavé zlaté listí povlávající v poryvech, zatím teplého, větru. U nás za domem je zatím ještě všechno zelené, snad krom šípků a jeřabin, ale už je to taky cítit ve vzduchu a vidět na sklizených polích.

Pravda, píšu o podzimu a tohle je léto, ale já mám tuhle fotku docela rád a kopce na ní taky jsou. Tohle mám za domem, no...

Fanghorn aneb se psy ovčí stezkou

Fanghorn podruhé

Rulík zlomocný (Belladona Atropa)

Zajímavé, už to bude možná víc než rok, co si píšu tenhle blog. Taky už to bude možná i něco přes rok, co jsem z Windows přesedlal na Linux a ... a kde je ten rok?

Takový desktop už nemám, tohle bylo ještě GNOME, teď již jedu na méně náročném XFCE, ale screenshot je defacto stejný, tak jsem dal ten s méně zasviněnou plochou :)

Seděl jsem takhle v hospodě v Olomouci, to jen abych se vrátil k těm filosofickým náladám co mne des postihují a k tomu, že Olomouc byla tentokrát bezva,.. jo seděl jsem tak v hospodě s kamarádkou, co ji znám již několik mnoho let. Povídám si z celým stolem, jak již to mám ve zvyku a najednou slyším, jak vykládá jiné mé kamarádce:

"Víš E. co je nejhorší, jak se každý weekend těším na to, až zase bude ten další weekend. Jak si přes týden říkám, ať už je ten pátek. A pak mi najednou došlo... dost! Vžtyť by to tak strašně rychle uteklo..."

Kdesi v Sartrovi jsem četl (a konečně o tom je mnoho, ne-li všechny jeho knihy), že obdivuje chvíle vypjatosti. Chvíle trvajcí nekonečně dlouho. Ať už jsou dobré nebo špatné (konečně nevěřím na dobro a zlo, a on asi taky nevěřil). Důležité je to, že tyhle chvíle prtahují náš život, čím je jich víc, tím je život plnější a delší.
On to dokázal vysvětlit daleko lépe než já, ale já to cítím a ani nemusím stát před koncem u Zdi.
Jsou to ty chvíle kdy člověk drží rukou skálu, taky stojí na noze, ale to je tak všechno, sice má lano, ale to lano je málo, ta ruka i noha taky, prostě má před sebou krok, nebo pád. Chvíle se natáhne do nekonečna.
Dokážu to cítit v boji, v sexu, při zranění, unavený, nepřipravený... cítíte to?

Tak takový byl můj rok a jsem za něj vděčný. Ne nějaké imaginární entitě, ale vám, sobě a mnoha dalším. Lidem které mám rád, lidem které rád nemám, lidem které miluji i nenávidím, lidem které neznám.

Tak a dost.

Přidám pár fotek, protože vím, že jsem poslední dobou rozdával linky na tenhle blog jak protržený, a nic z toho, tak nezavěšujte prosím. V některá z dvacetiminutzových pauz, které bych jinak prokouřil, přidám víc a možná i něco napíšu.

Mia asi 3 týdny stará

Kuk

Pomoooc, kde je to mlíko!!! Mamáááá!!!!

Děti pojďte si hrát, mám vás rád. (Mia asi v měsíci, teď už se mi takhle na kolena nevejde, vyrostla aspoň o hlavu)

Malý cyberpunker a hacker...

Aktuální foto mimnka 1

Neaktuální foto tatíka, který už má zase jednou krátký sestřih...

No někdo na ni musí dávat pozor když spí, nemyslíš?

Aktuální fotka maminky i miminka aneb variace na bílou

Aktuální foto budoucí maminky a našeho miminka

Aktuální foto tatínka a miminka