Nekdy je tak prijemne, ze cloveka maji radi, skrabkani za usima, zvlaste poranu...
Dnes rano se zmenil cas z letniho na zimni, paradoxni je, ze jako pravidelny uzivatel netu jsem tuhle zmenu nijak nezaznamenal, takze muj vcasny prichod do prace zachranilo jen to, ze mi vcera vecer sefka rekla, ze na zmenu casu nemam zapomenout.
Ze by to byl dusledek toho, ze jiz nejaky cas nesleduju vlastne zadne lokalni deni? Je to tak strasne? Kolik dulezitych informaci "zivotni dulezitosti" mne takhle mine kazdym dnem?
Ale nastesti lide me maji radi a funguji jako filtr reality, jako jakysi muj RSS kanal na deni, ktery vybere jen ty opravdu nezbytne informace.
"Radi? Co s tim porad ma?", rekl by si nekdo.
To nic, jen jsem si chtel pochvalit ranni navstevu knihkupectvi a kavarny v supermerkadu, kde pracuju.
Na malou chvilicku jsem zavrel, ze se zaskocim podivat do knihkupectvi, co dalsiho papiroveho maji o fotografii, pote, co jsem jednim dechem precetl nadhernou knihu Jiriho Havla : Jak fotografovat krajinu.
Vlastne posledni mesic nectu temer nic jineho, nez o fotce.
No a kdyz jsem si za malou chvilicku vybral Mistrovstvi prace s DSLR od Romana Pihana a Digitalni fotografii po lopate od Ondreje Neffa, vsimnul jsem si nejen dalsiho dnesniho paradoxu, popsaneho uz nazvy knih, ale taky toho, ze nemusim v knihkupectvi platit.
"Jen prosim nezapomente zvednout knihy nad magnetickou branu, at nam tu nespustite alarm," rekla mi pani prodavacka, nebo snad pani sefova z obchodu zarohem.
"Vite co, ja bych si ty knihy stejne chtel koupit, navic s kradenim v knihkupectvi nemam zadne zkusenosti," kontroval jsem s usmevem. Ale presvedcit se nedaly, ze staci vecer, at se rozmyslim a poctu si.
Zvedl jsem tedy ruce nad hlavu, jako vojak, ktery brodi reku s puskou a odesel jsem s vdekem.
Nasledovne me napadlo, ze kdyz nikde nikdo neni, dam si jeste kavu a cigaretu ve vedlejsi kavarne, kam si chodim zapalit, protoze je odtamtud videt na obchod a muze se tam legalne poskozovat si zdravi a taky memu okoli.
Obe cisnicky znam uz nekolik let, jako kolegyne odvedle.
Kava byla zdarma a zapalit jsem si samozrejme mohl, tak jsem si jako spravny povalec udelal radost, a abych zaplasil nocni ospalost, danou pouze ctyrhodinovym spankem, koupil jsem si alespon panaka Jameson bez ledu.
S usmevem i v rozespalych ocich jsem byl obslouzen a zase jednou nabyl dojmu, ze me lide maji radi.
nedele se ctyrlistkem, a pak ze nemam kriz rad
