Zdravim vsechny zucastnene, chci jen upozornit na par novych fotek v me galerii.
Neni jich moc, ale precejenom neco.
Jinak pokud by nekdo mel zajem prijet se podivat na oslavu Miinych prvnich narozenin, tak predbezne hlasim, ze se bude konat 16.6. nebo 23.6. 2007 v Turcianskzch Klacanoch na salasi.
Zvani jsou vsichni, prijmuti vsak budou jen ti, kteri se predem ohlasi, aby bylo mozne pocitat s prespanim.
Pokusim se behem zitrka nebo pozitrka sem dat nejakou oficialnejsi pozvanku, ale klidne uz ted volejte a emajlujte, kdo by jako chtel prijet (+421 905 291 826 nebo tpetru[na]google.com) .
Leti to, ze?
5/30/2007
4/11/2007
Par recenzi aneb dve zajimavosti a jinak brak
Tedy dnes sem pridam jen par recezni na knihy, co se spolecne hodi do jednoho postu, protoze budou pro mnohe brak. Ano jedna se veskrze o nevaznou literaturu, dve noir detektivky, jedna strhana Kulhankova nuda, ale nakonec [vlastne na zacatek] jsou tu dve pomerne kvlaitni veci. Ta mene zajimava, ale ctiva je prvotina Vlcice, ktera mne, jako milovnika vlkodlaku nemohla nenadchnout a druha je snad jeste daleko daleko lepsi a myslim ze predstihne i kolosy typu Nikdykde. Ano spravne, Trifid se vytahnul a zacal kupovat Rusaky z nichz se mi podarilo nahodne vybrat poklad v podobe MAXE FREI [at uz je to kodkoli].
Vsem milovnikum dobreho cteni a fantasi doporucuju knihu:
MAX FREI : Cizinec. Tirifid. 2006
Jsem asi v jedne tretine a musim rict, ze po dlouhe dobe je to kniha, ktera me naprosto prekvapila a uzasne me bavi. Pribehy zasazeneho do jakehosi unrealneho sveta plneho magickych artefaktu, kouzelnych cechu a krasnych mist jsou psane s neuveritelnym citem, nadhledem jemnosti a osudovosti.
Zadne zkostnatele prvky fantasy se nekonaji, vse je jinak, jak je to treba v udesnych [IMHO] knihach Cina Melville. Mnoho pojmu neni nijak vysvetleno, takze zustava na predstavivosti ctenare, o cem vlastne cte, coz vsak vubec neni na prekazku sviznym detektivnim zapletkam s obrazomalebnosti srovnatelnou s famoznim Gaimanovym Nikdykde.
Rozhodne doporucuju a mirne ovlivnen recenzi na neviditelnem psu davam 10/10 s tim, ze jinak bych hodnoceni zatim nevyrknul, pac jsem stale jeste nedocet, ale kniha udajne nepoklesne az do konce. tedy jeste jednou zasadne doporucuji.
Zdeněk Žemlička: Vlčice. Edice Pevnost. WolfPublishing.
Kniha me zaujala uz na pulte svou obalkou, docela me dokonce zamrzelo, ze nebyla pribalena k jinak zda se docela kvlaitnimu vydani Pevnosti, ale mozna je to dobre, jinak bych vice pochyboval a zbytecne se nedostal k zajimavemu cteni.
Ne mnohdy totiz clove sleduje pribeh vlkodlacice na ceskem uzemi v obdobi nekdy okolo roku nula naseho letopoctu. Markomani, Bojove... got it?
Pribeh je vystaven pomerne precizne a podoba se mirne temer kazdemu jinemu pribehu o pomste jedince proti nasili a utlaku. Nejvice bych asi knihu prirovnal k C.J.Cherih - Paladin, ktera je podobna mimo jine i zalibou v historizujicim pojeti pribehu.
Abych pravdu rekl, nejsem v tak davne dobe nijak zbehly ve vedomostech, ale nic mi nepripadlo rusive, pobavil me vymysley jazyk [nejaka jihomoravska hatmatilka bych rekl], jenz mel zpodobnovat rec nektercy narodu te doby.
Celkove pomerne snadne a rychle cteni se sympatickou hlavni hrdinko, zajimavymi vedlejsimi postavami, zasazeny do zajimaveho lokalniho prostredi.
Na prvotinu rozhodne ne spatny text, jen tak dal.
7/10
Pro ty, co maji radi cyberpunk a noir detektivky, doporucim s relativne klidnym svedomim Brown: Newyorske Noci. Trifid..
Hned na zacatek minirecenze nutno zminit, ze autor se ani nijak zvlast nepokousi o originalni stvabu pribehu a zachovava klasicke noir postupy s detektivem popredi a malo postavami na pozadi, jejichz osudy jsou uzce spjate detektivnim pripadem.
Co je vask pomerne zajimave je to, ze noir prostredi ne nepodobne 87. reviru a Chandlerovym mestum, je protknute stribrnymi nitkami soucastnosti a blizke budoucnosti. Lezbicke bary bez prikras i falesnosti, implantaty, hologramy, virtualni realita. Zajimava i kdyz relativne predvidatelna zapletka, prijeme prokreslene postavy ve znameni strohe ale stylove ucelnosti.
Dobre rozvinute starodavne detektivni postupy v novem svete, kde dava technika vice moznosti.
Cteni do vany nebo do houpaci site, ktere pobavi a rozhodne neurazi.
Jak jsem se dozvedel, do budoucna vyjdou jeste dva dalsi dily, ktere maji byt stejne koncipovane i kvalitni, takze i v letni sezone [snad] bude co cist u vody.
7/10
Schink, Petr. Špinavá práce. WolfPublishing.
Zeptam se dnes jeste jedenkrate: Mate radi cyberpunk a noir?
Pokud si podruhe laskavy ctenar rekne sve osudove ANO, dovolim si s pomerne stejne klidny svedomomym jako pred chvili doporucit vyse zminenou knihu.
Znate svet Fallout? Po zemi presla treti svetova, tentokrate konkretne nuklearni valka. Nemnozi prezili v bunkrech, zbytek je zniceny a zmutovany pozustatek 40. a 50. let dvacateho stoleti. Lidstvo evolvovalo ale i degenerovalo. Technologii jsou ztraceny, stejne jako vzdelanost a civilizace.
Tak takhle nejak zacina prvni z povidek knihy, na jejiz kazde strance je vytisten tuzovy panacek v klobouku v ruznych pozicich, coz dava znat, jak vazne je cele cteni a psani knihy mysleno. Staci jen rychle obracet stranky.
Povidky bezi od potizim k potizim, od vyrazenych zubu k vrahum prostitutek a graduji straodavnym kulometem.
Povidkove linie jsou v knize dve, jedna pred katastrofou, za-pet-minut-dvanact, aneb klasicke Chickago, LA, a NewYork z noirovek, jen s tou drobnosti, ze zde je mozne se po telefonnicvh linkach pripojit k necemu ne nepodobnemu BBSkam naseho sveta let devadesatych.
Druha linie je vyse zminena postapokalypticka, ala Fallout. I ona je psana z pohledu "drsneho hocha" a i ona je dost zabavna a rychla k precteni.
Tedy pokud mam uz dnes doporucovat jen knihy do houpacich siti, klidne se houpejte s nami.
7/10
KULHANEK. Stroncium.
Informace o tom, ze vysel novy Kulhanek se ke me dostala spise nahodu, pobaven predchozimi dily tohoto genia braku jsem si knihu okamzite obstaral a musim rict, ze jsem byl nadmiru zklaman.
Nove vymysleny svet je podle meho nazoru malo organicky, jak kdysi napsal P.K.Dick, svet ktery se rozpadne pod vlasni vahou nez docteme prvni kapitolu.
Dobre tedy, mozna proste nemam rad nektera prostredi, ale kosmicka lod plna zombaku, popripade samoucelne vyuzita cesta na Titan [nebo spise nevyuzita] mi pripadly spise jako snaha nahradit zajimavym prostredim dej, ktreho je v knize opravdu pomalu, rekneme tak na prvnich dvaceti a poslednich peti stranach.
Samotny hrdina, jako vzdy Nsmrtelnu Bastard, je sam o sobe zajimavy jen obcas zajimave vyprodukovanou hlaskou, kterdych ve srovnani napriklad s Vladci Strachu je spise pomalu i kdyz reklama nabizejici policistum specialni kondomy na hromadny homosexualni pohlavni styk me docela pobavila.
Pokud mam jeste jednou kopnout do prohnile mrtvoly, kterou nidko nechce, musim konstatovat i to, ze Kulhanek asi moc kouka na televizi. Ano prispusobene realne reklamy byly i v minulych dilech a tady me take bavily, ale stavet text zpusobem kazdych 5 minut mrtvola a kazde 2 minuty pohled pod sukni, to je vazne konec kazdeho kulturniho braku. :]
Kniha de samozrejme precist jednim dechem, ale tento se ani nezrychly ani nezataji, proste nic nad cim by se clovek musel vzrusovat, nebo by jej nejak zasadne ovlivnilo, coz je od Kulhanka z meho pohledu docela necekane.
3/10
Vsem milovnikum dobreho cteni a fantasi doporucuju knihu:
MAX FREI : Cizinec. Tirifid. 2006
Jsem asi v jedne tretine a musim rict, ze po dlouhe dobe je to kniha, ktera me naprosto prekvapila a uzasne me bavi. Pribehy zasazeneho do jakehosi unrealneho sveta plneho magickych artefaktu, kouzelnych cechu a krasnych mist jsou psane s neuveritelnym citem, nadhledem jemnosti a osudovosti.
Zadne zkostnatele prvky fantasy se nekonaji, vse je jinak, jak je to treba v udesnych [IMHO] knihach Cina Melville. Mnoho pojmu neni nijak vysvetleno, takze zustava na predstavivosti ctenare, o cem vlastne cte, coz vsak vubec neni na prekazku sviznym detektivnim zapletkam s obrazomalebnosti srovnatelnou s famoznim Gaimanovym Nikdykde.
Rozhodne doporucuju a mirne ovlivnen recenzi na neviditelnem psu davam 10/10 s tim, ze jinak bych hodnoceni zatim nevyrknul, pac jsem stale jeste nedocet, ale kniha udajne nepoklesne az do konce. tedy jeste jednou zasadne doporucuji.
Zdeněk Žemlička: Vlčice. Edice Pevnost. WolfPublishing.
Kniha me zaujala uz na pulte svou obalkou, docela me dokonce zamrzelo, ze nebyla pribalena k jinak zda se docela kvlaitnimu vydani Pevnosti, ale mozna je to dobre, jinak bych vice pochyboval a zbytecne se nedostal k zajimavemu cteni.
Ne mnohdy totiz clove sleduje pribeh vlkodlacice na ceskem uzemi v obdobi nekdy okolo roku nula naseho letopoctu. Markomani, Bojove... got it?
Pribeh je vystaven pomerne precizne a podoba se mirne temer kazdemu jinemu pribehu o pomste jedince proti nasili a utlaku. Nejvice bych asi knihu prirovnal k C.J.Cherih - Paladin, ktera je podobna mimo jine i zalibou v historizujicim pojeti pribehu.
Abych pravdu rekl, nejsem v tak davne dobe nijak zbehly ve vedomostech, ale nic mi nepripadlo rusive, pobavil me vymysley jazyk [nejaka jihomoravska hatmatilka bych rekl], jenz mel zpodobnovat rec nektercy narodu te doby.
Celkove pomerne snadne a rychle cteni se sympatickou hlavni hrdinko, zajimavymi vedlejsimi postavami, zasazeny do zajimaveho lokalniho prostredi.
Na prvotinu rozhodne ne spatny text, jen tak dal.
7/10
Pro ty, co maji radi cyberpunk a noir detektivky, doporucim s relativne klidnym svedomim Brown: Newyorske Noci. Trifid..
Hned na zacatek minirecenze nutno zminit, ze autor se ani nijak zvlast nepokousi o originalni stvabu pribehu a zachovava klasicke noir postupy s detektivem popredi a malo postavami na pozadi, jejichz osudy jsou uzce spjate detektivnim pripadem.
Co je vask pomerne zajimave je to, ze noir prostredi ne nepodobne 87. reviru a Chandlerovym mestum, je protknute stribrnymi nitkami soucastnosti a blizke budoucnosti. Lezbicke bary bez prikras i falesnosti, implantaty, hologramy, virtualni realita. Zajimava i kdyz relativne predvidatelna zapletka, prijeme prokreslene postavy ve znameni strohe ale stylove ucelnosti.
Dobre rozvinute starodavne detektivni postupy v novem svete, kde dava technika vice moznosti.
Cteni do vany nebo do houpaci site, ktere pobavi a rozhodne neurazi.
Jak jsem se dozvedel, do budoucna vyjdou jeste dva dalsi dily, ktere maji byt stejne koncipovane i kvalitni, takze i v letni sezone [snad] bude co cist u vody.
7/10
Schink, Petr. Špinavá práce. WolfPublishing.
Zeptam se dnes jeste jedenkrate: Mate radi cyberpunk a noir?
Pokud si podruhe laskavy ctenar rekne sve osudove ANO, dovolim si s pomerne stejne klidny svedomomym jako pred chvili doporucit vyse zminenou knihu.
Znate svet Fallout? Po zemi presla treti svetova, tentokrate konkretne nuklearni valka. Nemnozi prezili v bunkrech, zbytek je zniceny a zmutovany pozustatek 40. a 50. let dvacateho stoleti. Lidstvo evolvovalo ale i degenerovalo. Technologii jsou ztraceny, stejne jako vzdelanost a civilizace.
Tak takhle nejak zacina prvni z povidek knihy, na jejiz kazde strance je vytisten tuzovy panacek v klobouku v ruznych pozicich, coz dava znat, jak vazne je cele cteni a psani knihy mysleno. Staci jen rychle obracet stranky.
Povidky bezi od potizim k potizim, od vyrazenych zubu k vrahum prostitutek a graduji straodavnym kulometem.
Povidkove linie jsou v knize dve, jedna pred katastrofou, za-pet-minut-dvanact, aneb klasicke Chickago, LA, a NewYork z noirovek, jen s tou drobnosti, ze zde je mozne se po telefonnicvh linkach pripojit k necemu ne nepodobnemu BBSkam naseho sveta let devadesatych.
Druha linie je vyse zminena postapokalypticka, ala Fallout. I ona je psana z pohledu "drsneho hocha" a i ona je dost zabavna a rychla k precteni.
Tedy pokud mam uz dnes doporucovat jen knihy do houpacich siti, klidne se houpejte s nami.
7/10
KULHANEK. Stroncium.
Informace o tom, ze vysel novy Kulhanek se ke me dostala spise nahodu, pobaven predchozimi dily tohoto genia braku jsem si knihu okamzite obstaral a musim rict, ze jsem byl nadmiru zklaman.
Nove vymysleny svet je podle meho nazoru malo organicky, jak kdysi napsal P.K.Dick, svet ktery se rozpadne pod vlasni vahou nez docteme prvni kapitolu.
Dobre tedy, mozna proste nemam rad nektera prostredi, ale kosmicka lod plna zombaku, popripade samoucelne vyuzita cesta na Titan [nebo spise nevyuzita] mi pripadly spise jako snaha nahradit zajimavym prostredim dej, ktreho je v knize opravdu pomalu, rekneme tak na prvnich dvaceti a poslednich peti stranach.
Samotny hrdina, jako vzdy Nsmrtelnu Bastard, je sam o sobe zajimavy jen obcas zajimave vyprodukovanou hlaskou, kterdych ve srovnani napriklad s Vladci Strachu je spise pomalu i kdyz reklama nabizejici policistum specialni kondomy na hromadny homosexualni pohlavni styk me docela pobavila.
Pokud mam jeste jednou kopnout do prohnile mrtvoly, kterou nidko nechce, musim konstatovat i to, ze Kulhanek asi moc kouka na televizi. Ano prispusobene realne reklamy byly i v minulych dilech a tady me take bavily, ale stavet text zpusobem kazdych 5 minut mrtvola a kazde 2 minuty pohled pod sukni, to je vazne konec kazdeho kulturniho braku. :]
Kniha de samozrejme precist jednim dechem, ale tento se ani nezrychly ani nezataji, proste nic nad cim by se clovek musel vzrusovat, nebo by jej nejak zasadne ovlivnilo, coz je od Kulhanka z meho pohledu docela necekane.
3/10
2/13/2007
Shrnuti update
Takze jsem pridal nejake ty fotky na do galerie, sem by se jich tolik neveslo.
Jsou tam fotky od vseho kousek, coz bohuzel znamenalo, ze jsem musel ustoupit od myslenky dvavat na flickr jen to nejlepsi. Casem asi vznikne druha galerie s vyberem, ale zatim tedy muzete vsichni koukat na psy, deti, prirodu a vubec tak na vsechno mozne okolo me, co stalo za to, abych na to namiril oko fotaku.
Bohuzel mam ted malo casu, takze zadna postprodukce se nekonala, proto prosim omluvte snizenou kvalitu obrazu, alespon vite, ze nepodvadim a netvorim uplne umely svet.
No a jinak, pridal jsem dnes dalsi dva texty sem do blogu, tak je neprehlednete. neni to zadna slava, ale kdyz uz jsem je mel v hlave, tak co s nima, ne?
Jo a pokud s evam bude chtit, napiste k tomuhle textiku, ze jste tu byli, jen by me zajimalo kdo vsechno sem chodi. Ozval se mi totiz treba jeden bezva panacek [Robert], kerej nasellink na muj blog nekde na listku v kapse, podival se sem a napsal email, kerej potesil, po tech -temer - letech, co sjem jej nevidel
.
Jinak zapomel jsem. Textik Kohouti je venovany TRUCE.
Jsou tam fotky od vseho kousek, coz bohuzel znamenalo, ze jsem musel ustoupit od myslenky dvavat na flickr jen to nejlepsi. Casem asi vznikne druha galerie s vyberem, ale zatim tedy muzete vsichni koukat na psy, deti, prirodu a vubec tak na vsechno mozne okolo me, co stalo za to, abych na to namiril oko fotaku.
Bohuzel mam ted malo casu, takze zadna postprodukce se nekonala, proto prosim omluvte snizenou kvalitu obrazu, alespon vite, ze nepodvadim a netvorim uplne umely svet.
No a jinak, pridal jsem dnes dalsi dva texty sem do blogu, tak je neprehlednete. neni to zadna slava, ale kdyz uz jsem je mel v hlave, tak co s nima, ne?
Jo a pokud s evam bude chtit, napiste k tomuhle textiku, ze jste tu byli, jen by me zajimalo kdo vsechno sem chodi. Ozval se mi totiz treba jeden bezva panacek [Robert], kerej nasellink na muj blog nekde na listku v kapse, podival se sem a napsal email, kerej potesil, po tech -temer - letech, co sjem jej nevidel
.
Jinak zapomel jsem. Textik Kohouti je venovany TRUCE.
Kohouti
2 kohouti na smetišti,
dějin, idejí, pravdy, historie.
2 kohouti vybarvení jako na pouti,
de facto, de jure,... neber to osobně kamaráde.
2 kohouti bijí se křídly a zobáky do krve.
Na život! Na smrt!
2 kohouti si nikdy vevšimnou, že za kurníkem větří liška.
...to všechno zmizí jako slzy v dešti aneb první pohled do nastaveného zrcadla
Dnes mi začala z očí -kapapku po kapce- téct slaná voda.
Koukal jsem na svou malou dcerku, v šedivém nedělním dopoledni,
jak se snaží posadit, potom postavit, jak si hraje s hračkami,
jak usíná na mém rameni.
Najedou jsem si uvědomil, že jsem minulost, spokojený přežitek.
Zatím mne ještě potřebuje, potřebuje mé návyky, mé zlozvyky,
moje vědomosti. A to jsem je sotva stihl získat.
Zatím jsem stále ještě vzor. Zatím mě obdivuje, miluje,
touží vidět moji tvář.Ale nevzdrží to věčně, vím.
Vzor se zcela jistě stane svěrací kazajkou, náruč bude malá.
Ještě mám chvíli čas než se stanu přežitkem nejen sám
pro sebe, ale i pro ni. Než zjistí, že moje hudba se nedá
poslouchat, mé názory, že jsou nechutně pomalé a nemoderní,
než zjistí, že moje láska je jí protivná.
Možná jednou, až bude vědět víc, pochopí souvislosti,
a já v to doufám, ale může se stát, že to já už nebudu.
Snad pochopí mou svobodu a její hranice, sand pochopí
i tu svoji.
Vždy jsem si zakládal na tom, že mé já je ohraničené
ostrou konturou vůči zbytku světa, že já není pozadí,
ale pevný bod ve světle reflektorů (oh to hrdé místo na
slunci). Asi však budu rozšířit prostor, kde ostří neřeže,
jen varuje. Do toho nového prostoru se musí vejít,
už ne jen jedna, ale dvě ženy ("Víc světla prosím!",
zavolal režisér a v zákulisí se ozvalo nespokojené žvatlání).
Zdá se, že se ještě mnohému naučíme.
Nicméně pocit, že mne minulé generace právě
- s otevřenou náručí a křivým úsměškem -
vítají na smetišti dějin zůstává.
A smutek řeže jako ledový střípek Zimní královny
pod opuchlými víčky.
12/30/2006
9/06/2006
Spoustu fotek, trocha mudrování nad světem a test nové klávesnice
Včera večer jsem napsal tohle, ale aby nebylo dost, tak až do rána nejel net a tím pádem to vložím až dnes. Nebudu to už po sobě číst, abych neměnil náladu celého textu a raději půjdu malovat na byt...
Takže s radostí všem oznamuji, že už mám konečně novou klávesnici, takže místo mnoha vynechaných písmenek budou jen překlepy a hrubky.
Pak se chci taky omluvit, že jsem nikomu nic nenapsal, sporadicky odpovídal a k bloggu se nedostal už vůbec, ale mám dobrou výmluvu. Můj život se totiž rozpadá na mnoho 5 - 30 minutových úseků, kdy si můžu sednout k počítači, ale abych za tu dobu probral fotky, uploadoval, nebo psal systematický blog či emaial, to po mě nemůžete chtít.
Tedy můžete, ale to je tak všechno.
Teď před malou chviličkou jsem uspal Miu, po probdělém odpoledni, tím že jsem jí rozsvítil světlo v tmavém pokoji, což se jí neobyčejně líbilo, pročež přestala křičet a začala na světlo žvatlat. Obecně mám dojem, že je ta holčička posedlá počítáním stropních lamp a někdy mám dojem, že vidí mrtvé lidi, nebo tak něco.
Občas se totiž stává, že si nepovídá s námi, ale prostě mluví do vzduchu (žvatlá) a zcela očividně ji něco zajímá, protože takhle se nechová vždycky.
Holt to ty děti mají těžké, sice znají mnohá tajemství, ale neznají jazyk, no.
Dost už teoriie a žvatlání. Než tohle dopíšu, musím pochválit svou návštěvu v Olomouci, kdy jsem za tři dny stihnul všechny možné lidi, pět kapel a stále jsem dokázal odolat pokušení si zapálit cigáro, ač jsem většinu času ztrávil v hospodách.
Abych to uvedl na pravou míru, neodolávám pokušení, jsem spokojený. ze začátku jsem dva týdny lepil náplasti, ale pak jsem se rozhodl, že na cigáro chuť nemám a od té doby nekouřím. Možná už je to čtvrtý měsíc.
Jsem příliš vzácný tvor na to, aby mě utlačovala společnost, která nejen že mlátí maďary, hipíky, barevný a vůbec kohokoli kdo nenosí čepičku správné značky a barvy, ale taky utlačuje kuřáky.
Uh už zase teoretizuju.
>>>Rostou houby, bude válka. (Ota Pavel: Zatí úhoři)
>>>Lidé v zápdaní Evropě se mě tehdá po 1989 ptali, zda tam unás v Československu máme barevnou televizi. Řekl jsem jim, že už nemáme, ale měli jsme. Vláda ji u nás totiž zakázala, protože když se člověk kouká na barevnou televizi, začne pak svět vidět černobíle. (Bolek Polívka)
No a tak. Prstě se máme dobře a to je vlastně dobře.
Pes Sigurd už přesrstil na zimní srt, všude je spousta vos. Bude tvrdá zima.
Pes Zapata je trdlo malinké (asi o 20 čísel větší než boxer Sigurd), stále mne jeho velikost svádí k tomu, abych jej bral jako dospělého, plně vyvynutého psa, ale když se potkáme třeba se zlatým retrieverem Falcem, který je stejně starý, jen vysoký tak do výšky kolena, dochází mi, že Zapata, který s ním nadšeně pobíhá a skotačí, je vlastně stále ještě malé trdlo i když hlavou hravě dosáhne i na
nejvyšší místa v kuchyni.
Třeba bude něco vidět na po kliknutí a zvětšení, na běžící chrt y bohužel nemám foťák
Ještě jedny psí dostihy (click)
Styl jakým se pohybuje chrt je v konečném důsledku velmi ladný, ale jednotlivé fáze jsou občas dost legrační
Procházky po kopcích jsou nádherné, dnes v Žilině už byl podzim, modrá obloha, zaltavé zlaté listí povlávající v poryvech, zatím teplého, větru. U nás za domem je zatím ještě všechno zelené, snad krom šípků a jeřabin, ale už je to taky cítit ve vzduchu a vidět na sklizených polích.
Pravda, píšu o podzimu a tohle je léto, ale já mám tuhle fotku docela rád a kopce na ní taky jsou. Tohle mám za domem, no...
Fanghorn aneb se psy ovčí stezkou
Fanghorn podruhé
Rulík zlomocný (Belladona Atropa)
Zajímavé, už to bude možná víc než rok, co si píšu tenhle blog. Taky už to bude možná i něco přes rok, co jsem z Windows přesedlal na Linux a ... a kde je ten rok?
Takový desktop už nemám, tohle bylo ještě GNOME, teď již jedu na méně náročném XFCE, ale screenshot je defacto stejný, tak jsem dal ten s méně zasviněnou plochou :)
Seděl jsem takhle v hospodě v Olomouci, to jen abych se vrátil k těm filosofickým náladám co mne des postihují a k tomu, že Olomouc byla tentokrát bezva,.. jo seděl jsem tak v hospodě s kamarádkou, co ji znám již několik mnoho let. Povídám si z celým stolem, jak již to mám ve zvyku a najednou slyším, jak vykládá jiné mé kamarádce:
"Víš E. co je nejhorší, jak se každý weekend těším na to, až zase bude ten další weekend. Jak si přes týden říkám, ať už je ten pátek. A pak mi najednou došlo... dost! Vžtyť by to tak strašně rychle uteklo..."
Kdesi v Sartrovi jsem četl (a konečně o tom je mnoho, ne-li všechny jeho knihy), že obdivuje chvíle vypjatosti. Chvíle trvajcí nekonečně dlouho. Ať už jsou dobré nebo špatné (konečně nevěřím na dobro a zlo, a on asi taky nevěřil). Důležité je to, že tyhle chvíle prtahují náš život, čím je jich víc, tím je život plnější a delší.
On to dokázal vysvětlit daleko lépe než já, ale já to cítím a ani nemusím stát před koncem u Zdi.
Jsou to ty chvíle kdy člověk drží rukou skálu, taky stojí na noze, ale to je tak všechno, sice má lano, ale to lano je málo, ta ruka i noha taky, prostě má před sebou krok, nebo pád. Chvíle se natáhne do nekonečna.
Dokážu to cítit v boji, v sexu, při zranění, unavený, nepřipravený... cítíte to?
Tak takový byl můj rok a jsem za něj vděčný. Ne nějaké imaginární entitě, ale vám, sobě a mnoha dalším. Lidem které mám rád, lidem které rád nemám, lidem které miluji i nenávidím, lidem které neznám.
Tak a dost.
Přidám pár fotek, protože vím, že jsem poslední dobou rozdával linky na tenhle blog jak protržený, a nic z toho, tak nezavěšujte prosím. V některá z dvacetiminutzových pauz, které bych jinak prokouřil, přidám víc a možná i něco napíšu.
Mia asi 3 týdny stará
Kuk
Pomoooc, kde je to mlíko!!! Mamáááá!!!!
Děti pojďte si hrát, mám vás rád. (Mia asi v měsíci, teď už se mi takhle na kolena nevejde, vyrostla aspoň o hlavu)
Malý cyberpunker a hacker...
Aktuální foto mimnka 1
Neaktuální foto tatíka, který už má zase jednou krátký sestřih...
No někdo na ni musí dávat pozor když spí, nemyslíš?
Aktuální fotka maminky i miminka aneb variace na bílou
Aktuální foto budoucí maminky a našeho miminka
Aktuální foto tatínka a miminka
Takže s radostí všem oznamuji, že už mám konečně novou klávesnici, takže místo mnoha vynechaných písmenek budou jen překlepy a hrubky.
Pak se chci taky omluvit, že jsem nikomu nic nenapsal, sporadicky odpovídal a k bloggu se nedostal už vůbec, ale mám dobrou výmluvu. Můj život se totiž rozpadá na mnoho 5 - 30 minutových úseků, kdy si můžu sednout k počítači, ale abych za tu dobu probral fotky, uploadoval, nebo psal systematický blog či emaial, to po mě nemůžete chtít.
Tedy můžete, ale to je tak všechno.
Teď před malou chviličkou jsem uspal Miu, po probdělém odpoledni, tím že jsem jí rozsvítil světlo v tmavém pokoji, což se jí neobyčejně líbilo, pročež přestala křičet a začala na světlo žvatlat. Obecně mám dojem, že je ta holčička posedlá počítáním stropních lamp a někdy mám dojem, že vidí mrtvé lidi, nebo tak něco.
Občas se totiž stává, že si nepovídá s námi, ale prostě mluví do vzduchu (žvatlá) a zcela očividně ji něco zajímá, protože takhle se nechová vždycky.
Holt to ty děti mají těžké, sice znají mnohá tajemství, ale neznají jazyk, no.
Dost už teoriie a žvatlání. Než tohle dopíšu, musím pochválit svou návštěvu v Olomouci, kdy jsem za tři dny stihnul všechny možné lidi, pět kapel a stále jsem dokázal odolat pokušení si zapálit cigáro, ač jsem většinu času ztrávil v hospodách.
Abych to uvedl na pravou míru, neodolávám pokušení, jsem spokojený. ze začátku jsem dva týdny lepil náplasti, ale pak jsem se rozhodl, že na cigáro chuť nemám a od té doby nekouřím. Možná už je to čtvrtý měsíc.
Jsem příliš vzácný tvor na to, aby mě utlačovala společnost, která nejen že mlátí maďary, hipíky, barevný a vůbec kohokoli kdo nenosí čepičku správné značky a barvy, ale taky utlačuje kuřáky.
Uh už zase teoretizuju.
>>>Rostou houby, bude válka. (Ota Pavel: Zatí úhoři)
>>>Lidé v zápdaní Evropě se mě tehdá po 1989 ptali, zda tam unás v Československu máme barevnou televizi. Řekl jsem jim, že už nemáme, ale měli jsme. Vláda ji u nás totiž zakázala, protože když se člověk kouká na barevnou televizi, začne pak svět vidět černobíle. (Bolek Polívka)
No a tak. Prstě se máme dobře a to je vlastně dobře.
Pes Sigurd už přesrstil na zimní srt, všude je spousta vos. Bude tvrdá zima.
Pes Zapata je trdlo malinké (asi o 20 čísel větší než boxer Sigurd), stále mne jeho velikost svádí k tomu, abych jej bral jako dospělého, plně vyvynutého psa, ale když se potkáme třeba se zlatým retrieverem Falcem, který je stejně starý, jen vysoký tak do výšky kolena, dochází mi, že Zapata, který s ním nadšeně pobíhá a skotačí, je vlastně stále ještě malé trdlo i když hlavou hravě dosáhne i na
nejvyšší místa v kuchyni.
Třeba bude něco vidět na po kliknutí a zvětšení, na běžící chrt y bohužel nemám foťák
Ještě jedny psí dostihy (click)
Styl jakým se pohybuje chrt je v konečném důsledku velmi ladný, ale jednotlivé fáze jsou občas dost legračníProcházky po kopcích jsou nádherné, dnes v Žilině už byl podzim, modrá obloha, zaltavé zlaté listí povlávající v poryvech, zatím teplého, větru. U nás za domem je zatím ještě všechno zelené, snad krom šípků a jeřabin, ale už je to taky cítit ve vzduchu a vidět na sklizených polích.
Pravda, píšu o podzimu a tohle je léto, ale já mám tuhle fotku docela rád a kopce na ní taky jsou. Tohle mám za domem, no...
Fanghorn aneb se psy ovčí stezkou
Fanghorn podruhé
Rulík zlomocný (Belladona Atropa)Zajímavé, už to bude možná víc než rok, co si píšu tenhle blog. Taky už to bude možná i něco přes rok, co jsem z Windows přesedlal na Linux a ... a kde je ten rok?
Takový desktop už nemám, tohle bylo ještě GNOME, teď již jedu na méně náročném XFCE, ale screenshot je defacto stejný, tak jsem dal ten s méně zasviněnou plochou :)Seděl jsem takhle v hospodě v Olomouci, to jen abych se vrátil k těm filosofickým náladám co mne des postihují a k tomu, že Olomouc byla tentokrát bezva,.. jo seděl jsem tak v hospodě s kamarádkou, co ji znám již několik mnoho let. Povídám si z celým stolem, jak již to mám ve zvyku a najednou slyším, jak vykládá jiné mé kamarádce:
"Víš E. co je nejhorší, jak se každý weekend těším na to, až zase bude ten další weekend. Jak si přes týden říkám, ať už je ten pátek. A pak mi najednou došlo... dost! Vžtyť by to tak strašně rychle uteklo..."
Kdesi v Sartrovi jsem četl (a konečně o tom je mnoho, ne-li všechny jeho knihy), že obdivuje chvíle vypjatosti. Chvíle trvajcí nekonečně dlouho. Ať už jsou dobré nebo špatné (konečně nevěřím na dobro a zlo, a on asi taky nevěřil). Důležité je to, že tyhle chvíle prtahují náš život, čím je jich víc, tím je život plnější a delší.
On to dokázal vysvětlit daleko lépe než já, ale já to cítím a ani nemusím stát před koncem u Zdi.
Jsou to ty chvíle kdy člověk drží rukou skálu, taky stojí na noze, ale to je tak všechno, sice má lano, ale to lano je málo, ta ruka i noha taky, prostě má před sebou krok, nebo pád. Chvíle se natáhne do nekonečna.
Dokážu to cítit v boji, v sexu, při zranění, unavený, nepřipravený... cítíte to?
Tak takový byl můj rok a jsem za něj vděčný. Ne nějaké imaginární entitě, ale vám, sobě a mnoha dalším. Lidem které mám rád, lidem které rád nemám, lidem které miluji i nenávidím, lidem které neznám.
Tak a dost.
Přidám pár fotek, protože vím, že jsem poslední dobou rozdával linky na tenhle blog jak protržený, a nic z toho, tak nezavěšujte prosím. V některá z dvacetiminutzových pauz, které bych jinak prokouřil, přidám víc a možná i něco napíšu.
Mia asi 3 týdny stará
Kuk
Pomoooc, kde je to mlíko!!! Mamáááá!!!!
Děti pojďte si hrát, mám vás rád. (Mia asi v měsíci, teď už se mi takhle na kolena nevejde, vyrostla aspoň o hlavu)
Malý cyberpunker a hacker...
Aktuální foto mimnka 1
Neaktuální foto tatíka, který už má zase jednou krátký sestřih...
No někdo na ni musí dávat pozor když spí, nemyslíš?
Aktuální fotka maminky i miminka aneb variace na bílou
Aktuální foto budoucí maminky a našeho miminka
Aktuální foto tatínka a miminka7/23/2006
Tomáš + Martin + Martin (overdrive + disparity + stoo)
V pátek večer dojel Hospodin se svojím kamarádem Martinem k nám do Vrútok, načež jsme přiopili za Kľačanami na louce a kritizovali svět.
Na ráno byl plánovaný výlet na Maguru a kluci chtěli jít ještě i někam dál po hřebeni Malé Fatry.
Večer chutná, ráno pomáhá Smedný Mnich
V devět hodin, za 35*C jsme úspěšne vyrazili z Kľačan na Maguru.
Mě se šlo docela dobře, ale zdá se, že kluci tpěli nejen kocovinou, ale i kopcem a nasazeným tempem. No na to, že to měl být trénig na Mt.Blanc byl výstupový čas na Maguru dost hrozný (okolo 1h+30m bych tak odhadl).
První krize :)
První krize, účastník druhý :)
Hospodin u studničky... (porovnej se Sugurdem níže)
Sice od jinud, ale Hospodin a Sigurd mají zcele jastě něco společného :)
Druhá krize aneb i já s Jančičou jsem vždy tvrdil, že tady měla být hospoda.
Nahoře už bylo sluníčko přímo nesnesitelné, tak jsme se jen tak povalovali před chatou, načež dosportovali Vilo s Jančim a úspěšně přvítali kluky na Slovensku.
Magurský lev
Magurský lední medvěd :)
Lev a Lední medvěd na jdnom místě spojeni 35*C vederm
Čtyři piva a čtyři borovičky pro každého nám pomohly překonat poledne, ale já jako staý hroský vlk, jsem zavelel k dalšímu postupu až k výšinám (kdy sjem se rozhodl, že jdu hřeben společně s nima ani nevím).
Joj, to bylo přivítání, neníližpravda (Vilo a Jano)
Na koněéé!!!
Ale jaá mám vlka.
Tak na vlkáááá!!!
Ztratili jsem se naštěstí jen jednou, deset metrů za chatou.
Pak již cesta šla snadno a alkohol z krve mizel rychlostí kostky ledu na rozpálených kamnech.
Suchý jsme zdolali plni optimizmu dokonce i zrychleným tempem (Magura-Suchý cca 35minut).
Optimismus alkohol :)
CHKO 5. stupeň
CHKO 5. stuepeň - 2
Tenhle pohled (jen bez těch dvou blbounů) má prý každý kdo chodníkem kdy šel s foťákem
V sedle
V sedle - 1303 m.n.m.
Šerpové
Škoda, že výhled nebyl nijak slavný, protože v okolopanujícím žáru se voda z dolin vysoší velmi rychle a vniká opar, znemožňující estetické fotografie i hluboký zážitek z přírodních krás. Vzhledem k tomu, že jsem stejně opomenul přibalit větší paměťovou kartu, ani tak bych krás moc nepofotil.
3/4 kopce v nohách
Nádherně voňavá kleč pod vrcholem
Na vrcholu (místo vrcholové knihy jsou v kastlíku jen odpadky) 1468 m.n.m.
Hospodin
Martin
Moje maličkost
Za Suchého dolů (trasu jsem šli defakto opačně, než ji chodí většina lidí) vede chodník typu "ozlomkrk", který jsme zdolali již téměř s čistou hlavou a i přesto v povznesené náladě. Nahoře bylo totiž opravdu krásně.
Pokud se nepletu následoval Prieslop a Repiska, potom Chata Pod Suchým, hřeben nad Váhom, starý hrad Strečno, cesta do Dědiny strečno a téměř dvouhodinové čekání na vlak.
Vesnice strečno je zajímavá několika věcmi. Rozkládá se mezi starým a novým hradem Strečno (na novém se točila pohádka Dračí Srdce, díky čemuž je také docela hezky zrekonstruovaný). Další zvláštnost je ta, ze domy (mimochodem velmi hezké, mnoho nově opravených) jsou postavené defacto v úrovni hladiny Váhu, takže snad jen říční díla zabraňují tomu, aby se dědina v jarních oblevách změnila v bájnou Lemurii.
Lidé obecně velmi milí, 0,5l kofoly za 10,- Sk, pěkná hospoda, romantické nádraží, převozní kompa (tedy vor schopný převézt najednou až čtyři osobní auta), to vše dělá z vesničky strečno hezký cíl výpravy.
Jen jsem zase jednou litoval nedostatku paměti ve foťáku a pozvolna přicházející tmy, která by mi beztak zabránila v sekání pohlednicových obrázků.
Dnes byli oba Martinové na návštěvě, dostali od Olgy dobře najíst, pochválili nám mládě (nebo alespoň vydávali nějaké zvuky, no), pozdravili Hienu a já jsem dostal bezva cylindr.
Dojídání
Cylindr nejvíce sluší mojí krásné ženušce (už jen zrcadlo nad postel...)
Teď už jsou asi šťastně na cestě z5 do Prahy, což jim v tomhle počasí vážně nezávidím.
Na ráno byl plánovaný výlet na Maguru a kluci chtěli jít ještě i někam dál po hřebeni Malé Fatry.
Večer chutná, ráno pomáhá Smedný MnichV devět hodin, za 35*C jsme úspěšne vyrazili z Kľačan na Maguru.
Mě se šlo docela dobře, ale zdá se, že kluci tpěli nejen kocovinou, ale i kopcem a nasazeným tempem. No na to, že to měl být trénig na Mt.Blanc byl výstupový čas na Maguru dost hrozný (okolo 1h+30m bych tak odhadl).
První krize :)
První krize, účastník druhý :)
Hospodin u studničky... (porovnej se Sugurdem níže)
Sice od jinud, ale Hospodin a Sigurd mají zcele jastě něco společného :)
Druhá krize aneb i já s Jančičou jsem vždy tvrdil, že tady měla být hospoda.Nahoře už bylo sluníčko přímo nesnesitelné, tak jsme se jen tak povalovali před chatou, načež dosportovali Vilo s Jančim a úspěšně přvítali kluky na Slovensku.
Magurský lev
Magurský lední medvěd :)
Lev a Lední medvěd na jdnom místě spojeni 35*C vedermČtyři piva a čtyři borovičky pro každého nám pomohly překonat poledne, ale já jako staý hroský vlk, jsem zavelel k dalšímu postupu až k výšinám (kdy sjem se rozhodl, že jdu hřeben společně s nima ani nevím).
Joj, to bylo přivítání, neníližpravda (Vilo a Jano)
Na koněéé!!!Ale jaá mám vlka.
Tak na vlkáááá!!!
Ztratili jsem se naštěstí jen jednou, deset metrů za chatou.
Pak již cesta šla snadno a alkohol z krve mizel rychlostí kostky ledu na rozpálených kamnech.
Suchý jsme zdolali plni optimizmu dokonce i zrychleným tempem (Magura-Suchý cca 35minut).
Optimismus alkohol :)
CHKO 5. stupeň
CHKO 5. stuepeň - 2
Tenhle pohled (jen bez těch dvou blbounů) má prý každý kdo chodníkem kdy šel s foťákemaneb blbouni před Suchým... :)
V sedle
V sedle - 1303 m.n.m.
ŠerpovéŠkoda, že výhled nebyl nijak slavný, protože v okolopanujícím žáru se voda z dolin vysoší velmi rychle a vniká opar, znemožňující estetické fotografie i hluboký zážitek z přírodních krás. Vzhledem k tomu, že jsem stejně opomenul přibalit větší paměťovou kartu, ani tak bych krás moc nepofotil.
3/4 kopce v nohách
Nádherně voňavá kleč pod vrcholem
Na vrcholu (místo vrcholové knihy jsou v kastlíku jen odpadky) 1468 m.n.m.
Hospodin
Martin
Moje maličkostZa Suchého dolů (trasu jsem šli defakto opačně, než ji chodí většina lidí) vede chodník typu "ozlomkrk", který jsme zdolali již téměř s čistou hlavou a i přesto v povznesené náladě. Nahoře bylo totiž opravdu krásně.
Pokud se nepletu následoval Prieslop a Repiska, potom Chata Pod Suchým, hřeben nad Váhom, starý hrad Strečno, cesta do Dědiny strečno a téměř dvouhodinové čekání na vlak.
Vesnice strečno je zajímavá několika věcmi. Rozkládá se mezi starým a novým hradem Strečno (na novém se točila pohádka Dračí Srdce, díky čemuž je také docela hezky zrekonstruovaný). Další zvláštnost je ta, ze domy (mimochodem velmi hezké, mnoho nově opravených) jsou postavené defacto v úrovni hladiny Váhu, takže snad jen říční díla zabraňují tomu, aby se dědina v jarních oblevách změnila v bájnou Lemurii.
Lidé obecně velmi milí, 0,5l kofoly za 10,- Sk, pěkná hospoda, romantické nádraží, převozní kompa (tedy vor schopný převézt najednou až čtyři osobní auta), to vše dělá z vesničky strečno hezký cíl výpravy.
Jen jsem zase jednou litoval nedostatku paměti ve foťáku a pozvolna přicházející tmy, která by mi beztak zabránila v sekání pohlednicových obrázků.
Dnes byli oba Martinové na návštěvě, dostali od Olgy dobře najíst, pochválili nám mládě (nebo alespoň vydávali nějaké zvuky, no), pozdravili Hienu a já jsem dostal bezva cylindr.
Dojídání
Cylindr nejvíce sluší mojí krásné ženušce (už jen zrcadlo nad postel...)Teď už jsou asi šťastně na cestě z5 do Prahy, což jim v tomhle počasí vážně nezávidím.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)