Jirka Doležal napsal článek o tom, jak neumí rozchodit Ubuntu, popřípadě Mandrivu. Nejdříve si neuměl přečíst řádek s nápisem: Napiš help, pokud nevíš jak dál. Pak zjistil, že na hardware, které nefunguje nejde zapsat žádný operační systém (s Wokny to ani nazkoušel, nebo o tom ani nepíše, opomenul také odzkoušet distribuce postavené tak, že se nemusí installovat).
Jako vždy rozpoutal flamewar a já mu na to skočil (flamewar není slušné linkovat, tak to nedělám). Napsal jsem mu sáhodlouhé pojednání o to, k čemu je GNU/Linux a proč má pro milión lidí své kouzlo (emailem). Odpověděl mi prvním linuxovým obrázkem co našel na googlu. Ještě chvilku mne to drželo a snažil jsem se jej přesvědčit, že umím i číst, ne jen koukat na obrázky a ikonky, takže by mohl alespoň něco napsat.
Nepochopil to. Nemá na mne asi čas.
Nicméně tohle mezitím proběhlo jinde a pobavilo mne, že na holky čas má. To je dobře, nechtěla by se nějaká Linuxářka obětovat, aby dal ten blbec už konečně pokoj?
Z Linuxového auditoria PINGOO a přátelé
Klubík na podporu a propagaci Open Source komunity...
ANICHQA --- --- 18:26:39 30.6.2006
No ty woe, dostala jsem pozvanku od samotneho JXD (snad?)
#
Sorry, ale to co predvadi JXD je opravdu za hranici veskererych i tech
nejodvaznejsich fantazii. Mam humanitni vzdelani (obor sociologie) a
presto jsem na svem stroji uspesne zprovoznila ubuntu i mandrivu bez
asistence zadneho linuxoveho guru. Oba systemy funguji k me nejvetsi
spokojenosi a widle jsem definitivne smazala.
Odpovědět
*
Re:ubuntu a mandriva
Autor: jxd | přidáno: 18:21, 30. 06. 2006
V tom případě bych Vás rád pozval na skleničku. Můžete, prosím, zaslat
na jxd(zavináč)volny(tečka)cz telefon a svou fotografii? V úctě jxd
HUKOT!!!!!!!!
KYOSUKE --- --- 18:28:15 30.6.2006
ANICHQA: Já bych mu dal košem... ;-)
ANICHQA --- --- 18:28:35 30.6.2006
to ale sovinisticky PRASE...fotku...
KYOSUKE --- --- 18:29:41 30.6.2006
ANICHQA: Pošli mu fotku a napiš mu, že nechodíš s chlapama, co neuměj
nainstalovat a nakonfit Slackware. Uvidíme, jaké distro zkusí
potom... :D
ANICHQA --- --- 18:30:33 30.6.2006
KYOSUKE: dobry napad, ono se to v podstate vcelku blizi pravde :-)
KYOSUKE --- --- 18:39:10 30.6.2006
ANICHQA: Hehe, tak to je škoda, že jsem kvůli packagingu přešel ze
Slacku na Arch... ;-)
OVERDRIVE --- --- 19:04:17 30.6.2006
: )))) Kua, ja zase hraju za Ubuntu a Slax :) Pocita se Slax?
OVERDRIVE: jinak bezva odpovedi jsem mu napsal na tohle
http://www.root.cz/clanky/jxd-boeing-ve-stodole-nepostavite/ a to jsem
to ani necet predtim. Jeste srovnavam ultralajty s raketoplany :)
Lol Lol Lol. To sem se zas jednou nechtene trefil :)
HNHN --- --- 19:13:45 30.6.2006
OVERDRIVE: nechapu ze ti ten provokater stoji za cas psat neco takto
dlouheho...
7/01/2006
6/23/2006
Same dobre zpravy
Jednou si tak jdu po dedine se sigurdem na vecerni vencenia pribehne k plotu chlapik, co dela na stavbe a zacne volat jineho. "Podivej podivej, krasnej boxer..."
Prijde druhy. Kecame o boxerech. "Ja jsem z Klacan...", "Ja jsem z Oravy..."
"Ja mam jen tohohle psa, ale bavi me a klidne i dalsiho bych si dal."
"Ja mam tri suky a jednoho psa..."
"Je, to by se daly delat stenatka..."
Pak jsem sel dal, s tim, ze on za tri tydny dojeden na jinou stavbu a priveze fotky.
Za xxx dnu sedim v hospode a prijde nejaky chlap, ze ma ty boxeri fotky. Chvilku mi trvalo, nez se mi rozsvitilo, ale byl to on.
Fajn mladejmuz. Hezci psi.
Mel jsem zrovna Sigurda ssebou, tak si jej poradne prohlid a chvalil jej jak mohl.
A asi o dalsi tyden pozdeji prijdu domu a Olga, ze pry me nekdo shanel a chce pry kryt suku od Sigurda.
Oka. Jen at zavola, cislo dostal.
Vcera vecer chlapik prijel, dneska znovu.
Fotky souloze jsem nestihnul. Vcera jsem si ve spechu zapomenul fotak, dnes cela akce trvala i s oddelenim cca 30minut, takze nez jsem zavrel Zapatu, uz bylo po vsem, jen cekali az se pusti.
Kdo to nezna (ja to taky nevidel predtim), tak cely akt trva cca 20minut. Samotne dovnitr ven trva asi tak minutu, ale pak se cca 15-20minut ceka, nez jej ona pusti ven. je to dost hruzostrasne, pac k sobe oba psi po chvilce motani stoji zady, tedy pes ma penis do praveho uhlu k puvodni poloze. Oba pak stoji, nebo se pomotavaji a jsou vlastne jednim dvouhlavym psem.
Moc zajimava je ta priroda.
Dam sem fotku popisovane situace, jeho a ji (post coitum).
Pak jeste jednu Miusku a mou malickost s Miou hned po ranu (spala od pulnoci do osmi, takze zatim pohoda).
Hardcore post coitum
On po
Ona po
Ja a Mia po ranu (okolo 8:00)
MIMI
Prijde druhy. Kecame o boxerech. "Ja jsem z Klacan...", "Ja jsem z Oravy..."
"Ja mam jen tohohle psa, ale bavi me a klidne i dalsiho bych si dal."
"Ja mam tri suky a jednoho psa..."
"Je, to by se daly delat stenatka..."
Pak jsem sel dal, s tim, ze on za tri tydny dojeden na jinou stavbu a priveze fotky.
Za xxx dnu sedim v hospode a prijde nejaky chlap, ze ma ty boxeri fotky. Chvilku mi trvalo, nez se mi rozsvitilo, ale byl to on.
Fajn mladejmuz. Hezci psi.
Mel jsem zrovna Sigurda ssebou, tak si jej poradne prohlid a chvalil jej jak mohl.
A asi o dalsi tyden pozdeji prijdu domu a Olga, ze pry me nekdo shanel a chce pry kryt suku od Sigurda.
Oka. Jen at zavola, cislo dostal.
Vcera vecer chlapik prijel, dneska znovu.
Fotky souloze jsem nestihnul. Vcera jsem si ve spechu zapomenul fotak, dnes cela akce trvala i s oddelenim cca 30minut, takze nez jsem zavrel Zapatu, uz bylo po vsem, jen cekali az se pusti.
Kdo to nezna (ja to taky nevidel predtim), tak cely akt trva cca 20minut. Samotne dovnitr ven trva asi tak minutu, ale pak se cca 15-20minut ceka, nez jej ona pusti ven. je to dost hruzostrasne, pac k sobe oba psi po chvilce motani stoji zady, tedy pes ma penis do praveho uhlu k puvodni poloze. Oba pak stoji, nebo se pomotavaji a jsou vlastne jednim dvouhlavym psem.
Moc zajimava je ta priroda.
Dam sem fotku popisovane situace, jeho a ji (post coitum).
Pak jeste jednu Miusku a mou malickost s Miou hned po ranu (spala od pulnoci do osmi, takze zatim pohoda).
Hardcore post coitum
On po
Ona po
Ja a Mia po ranu (okolo 8:00)
MIMI6/22/2006
6/20/2006
Noc plná světlušek
Miuška má na svět názor hned od malička..
Mia je po slovensky škera, po česku šklíba, jako ta kočka z Alenky v říši divů.( Úsměv se vždy zjevoval první a mizel poslední. :)
Krásná maminka.6/19/2006
Jsem TATA!!!
Porod je docela bezva zalezitost, aspon ze strany pozorovatele. Krom vyndavani placenty jsem se koukal na vsecko, co me zajimalo. je to docela hezke.
bejt zencka tak mam asi dojem jakoze neco mezi natahovanim pri zvraceni po hodine predesleho a orgazmem. ale Hiena tvrdila, ze to nebylo ani jedno a ani to neni vystizne prirovnani. :)
Pry to nebylo tak hrozne, nejhorsi pry bylo tech par (mozna snad i doslova) stehu. Bylo to tak rychle, ze kdz jsem se v pet ano vzbudil na to, ze se Hiena nejak klepe (jak ze zimy), tak nasledovalo asi 20minut panickeho baleni (melo to prijit az 21. a doktorka rikala pred tydnem, ze snad jeste i pozdeji :))), 15minut cesty, 10minut nez me pustili na sal a pak cca 2h.
Hiena byla bezva. Funela, rudla, tlacila, dokonce v jeden moment prohlasila, ze by uz konecne moh vylezt ven (!!!!!!), cimz nas oba rozesmala. Smala se i pres bolesti (i kdz pravda po prvnich kontrakcich, jeste doma, jsem ji poprve v zivote slysel rict, ze ji neco boli, takze asi hardcore zpocatku).
Byla vazne hezka!!!
AHHHH!!!!!
Fotky dodam jak jen to pujde. Miuska je po me a to dost hodne, jen nos ma nastesti po mamince, takze to krasna holka!!! :))))
bejt zencka tak mam asi dojem jakoze neco mezi natahovanim pri zvraceni po hodine predesleho a orgazmem. ale Hiena tvrdila, ze to nebylo ani jedno a ani to neni vystizne prirovnani. :)
Pry to nebylo tak hrozne, nejhorsi pry bylo tech par (mozna snad i doslova) stehu. Bylo to tak rychle, ze kdz jsem se v pet ano vzbudil na to, ze se Hiena nejak klepe (jak ze zimy), tak nasledovalo asi 20minut panickeho baleni (melo to prijit az 21. a doktorka rikala pred tydnem, ze snad jeste i pozdeji :))), 15minut cesty, 10minut nez me pustili na sal a pak cca 2h.
Hiena byla bezva. Funela, rudla, tlacila, dokonce v jeden moment prohlasila, ze by uz konecne moh vylezt ven (!!!!!!), cimz nas oba rozesmala. Smala se i pres bolesti (i kdz pravda po prvnich kontrakcich, jeste doma, jsem ji poprve v zivote slysel rict, ze ji neco boli, takze asi hardcore zpocatku).
Byla vazne hezka!!!
AHHHH!!!!!
Fotky dodam jak jen to pujde. Miuska je po me a to dost hodne, jen nos ma nastesti po mamince, takze to krasna holka!!! :))))
6/16/2006
Tak jen kratce...
Jsem nemocny, boli mne v kirku tak, ze mam chut si ukroutit hlavu, boli mne svaly a klouby. No proste mam chripku.
No co uz. Vetsinu prace co jsem mohl udelat jsem udelal. Dik za pomoc Radovi Zilkovi, ktery dnes obhajuje svou diplomku a pritom vcera hazel lopatou nas bordel z bytu. At to dobre dopadne.
Protoze jsem nemocny, nechce se mi sedet u pocitace, ani moc psat, takze nalinkuju jen par stranek, s fotkama naseho noveho rodinneho prirustku.
Jmenuje se Zaptata, je mu pet mesicu a je to rusky chrt (Barzoj) s neskutecne dobrou povahou (Dik pani Lence Burianove a jeji dceri Johance z chovne stance Nijinski Ballet, je to vazne dobry pes).
Takze par fotek z obdobi destu najdete tady.
Pridam nejake fotky jak se Zapatou, tak s aktualnim (ze zacatku tydne) stavem naseho bydleni... Pocitam, ze tak za 14-20dni uz se bude cekat jen na schnuti betonu. Do konce tydne dokoncime vodu, elektriku, plyn a topeni. Zbyva vymenit okna, installovat koupelnu (vana, wc, sprochovy kout, umyvadlo, obklady sten) nahodit zdi a polozit podlahu.
Pokud by nekoho zajimalo, kdy ma Hiena rodit a jeste to nevi, tak officialni termit je stanoveny na 21.6.2006, ale pani doktori rikaji, ze si jeste asi chvilku pockame, coz je vzhledem k stavu bytu, docela dobre. Hlavne at to dobre dopadne.
Jmena:
pro devce asi MIA
pro chlapce určitě TOBIÁŠ
No co uz. Vetsinu prace co jsem mohl udelat jsem udelal. Dik za pomoc Radovi Zilkovi, ktery dnes obhajuje svou diplomku a pritom vcera hazel lopatou nas bordel z bytu. At to dobre dopadne.
Protoze jsem nemocny, nechce se mi sedet u pocitace, ani moc psat, takze nalinkuju jen par stranek, s fotkama naseho noveho rodinneho prirustku.
Jmenuje se Zaptata, je mu pet mesicu a je to rusky chrt (Barzoj) s neskutecne dobrou povahou (Dik pani Lence Burianove a jeji dceri Johance z chovne stance Nijinski Ballet, je to vazne dobry pes).
Takze par fotek z obdobi destu najdete tady.
Pridam nejake fotky jak se Zapatou, tak s aktualnim (ze zacatku tydne) stavem naseho bydleni... Pocitam, ze tak za 14-20dni uz se bude cekat jen na schnuti betonu. Do konce tydne dokoncime vodu, elektriku, plyn a topeni. Zbyva vymenit okna, installovat koupelnu (vana, wc, sprochovy kout, umyvadlo, obklady sten) nahodit zdi a polozit podlahu.
Pokud by nekoho zajimalo, kdy ma Hiena rodit a jeste to nevi, tak officialni termit je stanoveny na 21.6.2006, ale pani doktori rikaji, ze si jeste asi chvilku pockame, coz je vzhledem k stavu bytu, docela dobre. Hlavne at to dobre dopadne.
Jmena:
pro devce asi MIA
pro chlapce určitě TOBIÁŠ
5/17/2006
Anketa a nejposlouchanejsi skladby
Burkse mi preposlal z jejich bloggu Bordel na Kolečkách
takovou obskurni muzickou propagandu ve forme hlasu o nej skladbu v poradi 1-10 v mem zivote. neco jsem tedy sesmolil, doporucuju precist texty tech veci, ktere treba ani neznate.
Mel jsem trochu problem, pac deset desek by se mi skladalo lip nez deset skladeb, ale budiz. Dal posilam anketu TRUCE, DISPARITY a EK0LCE.
Moje poradi za poslednich par let:
1) Einsturzende Neubauten : Die Befindlichkeit des Landes
2) Einsturzende Neubauten : Beauty
3) Einsturzende Neubauten : Die Interimsliebenden
4) Snog - this is capitalism
5) Snog - hooray!!
6) Nirvana : Rape me
7) Citizen Fish : barking
8) Uz jsme doma : Uprostřed slov
9) The Doors : People are strange
10) The Doors :
Snog - This Is Capatalism
Snog - Hooray!!
I got a notion but the notion is wrong.
I got an idea but the idea has gone.
I got a message but my message is wrong.
Can't keep my eyes from the dying sun.
Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.
Hurry-on, madness.
Hurry-on, disease.
Hurry-on, insanity.
Hurray-on, please...
Hurry-on, the bomb.
Hurry-on, the plague.
Hurry-on, disaster.
Hurry-on, the rage.
Clean the slate.
Turn the page.
The final breath of the final age.
Don't wonder. Don't fear.
Peace at last will be here.
Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.
Hurry-on, the void.
Hurry-on, the end.
Hurry-on, abyss.
Hurry-on, my friend.
The final day, the final chore.
The age of shopping no more.
All the hassle, all the sweat.
All the boredom, all the mess.
Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.
Nirvana: Rape me
takovou obskurni muzickou propagandu ve forme hlasu o nej skladbu v poradi 1-10 v mem zivote. neco jsem tedy sesmolil, doporucuju precist texty tech veci, ktere treba ani neznate.
Mel jsem trochu problem, pac deset desek by se mi skladalo lip nez deset skladeb, ale budiz. Dal posilam anketu TRUCE, DISPARITY a EK0LCE.
Moje poradi za poslednich par let:
1) Einsturzende Neubauten : Die Befindlichkeit des Landes
2) Einsturzende Neubauten : Beauty
3) Einsturzende Neubauten : Die Interimsliebenden
4) Snog - this is capitalism
5) Snog - hooray!!
6) Nirvana : Rape me
7) Citizen Fish : barking
8) Uz jsme doma : Uprostřed slov
9) The Doors : People are strange
10) The Doors :
| Die Befindlichkeit des Landes Über dem Narbengelände Alles nur künftige Ruinen Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia Über den Schaltzentralen die neuen Tempel haben schon Risse Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia Im zerschnittenen Himmel | The Lay of the Land Across the scarfaced terrain Nothing but future ruins Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia Over the control centres The new temples are already cracked Mela, Mela, Mela, Mela, Melancholia In the lascerated sky |
| Beauty You see half the moon, its crescent, and one of the planets, maybe Saturn, maybe Jupiter, in the early night sky over Berlin, through the windows of a taxicab, near Potsdamer Platz. |
| Die Interimsliebenden Während nur eines Zungenschlags der Interimsliebenden Zwischen Mikrophon und Makrokosmos gibt es sie In ihrem gemeinsamen Mund die Interimsliebenden Zwischen Zahnschmerz und Nelkenöl sind Interimsliebende intim Während nur eines Augenaufschlags die Interimsliebenden Zwischen temporär und Tempura verschlingen aus Durst | Interimlovers In the space of just one slipped beat of the tongue of the interimlovers between microphone and macrocosm there they are in their communal mouth the interimlovers between toothache and oil of cloves the interimlovers are intimate in the course of just one the interimlovers between temporary and tempura thirstily devour |
Snog - This Is Capatalism
| The lie that's the news, almost everyone's generic views. The crushing of dissent and the money that's already been spent. And more... much more than this... this is Capitalism... Propaganda as education, no rising above your station. A totalitarian state, all the victims that can hardly wait. And more... much more than this... this is Capitalism... |
Snog - Hooray!!
I got an idea but the idea has gone.
I got a message but my message is wrong.
Can't keep my eyes from the dying sun.
Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.
Hurry-on, madness.
Hurry-on, disease.
Hurry-on, insanity.
Hurray-on, please...
Hurry-on, the bomb.
Hurry-on, the plague.
Hurry-on, disaster.
Hurry-on, the rage.
Clean the slate.
Turn the page.
The final breath of the final age.
Don't wonder. Don't fear.
Peace at last will be here.
Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.
Hurry-on, the void.
Hurry-on, the end.
Hurry-on, abyss.
Hurry-on, my friend.
The final day, the final chore.
The age of shopping no more.
All the hassle, all the sweat.
All the boredom, all the mess.
Hooray!!, I say for the end of the world.
Hooray!!, I say for the end of it all.
Nirvana: Rape me
Rape me, my friend
Rape me again
Rape me again
I'm not the only one
Hate me
Do it and do it again.
Waste me
Taste me, my friend.
My favorite inside source
I'll kiss your open sores
Appreciate your concern
You'll always stink and burn
Citizen Fish : Barking
Think back to a bar surrounded by crazyness
Unthinking drunken punk excess
Lives exploding from the stress
Of thoughts restrained by soberness
Misconception misdirection
Shredding lifelong friend connection
Contorded faces barbed wire words
Fighting talk that goes - heard
ABC defences rise
From loss of all pretences - why
This is real as one perceives it
But total shit as the other sees it
Bang - two friends get seperated
I hate to see it generated
One dog barks the other runs
To get another bigger gun
Observers stay but know the fun
Has gone - you know that everyone
Has half an idea what went wrong
But being drunk the idea's gone
The idea's gone
The questions all get theorised
The answer sleeps unrealised
See you in the morning then
I hope we see those to again
Clinking glasses eye to eye
Friends like that don't compromise
UJD : Uprostřed Slov
První: "Odveden!"
Druzí: "Odveden!"
Třetí: "Odveden!"
Čtvrtí: "Odveden!"
Pátí: "Odveden!"
Šestí: "Odveden!"
Neboj Neboj ti první odejdou
Věřím Věřím že druzí nepřijdou
Třetí Třetí se již nenarodí
Čtvrtí Čtvrtí ulehnou v záhrobí
Stádo - stádo - co všechno ti kradou?
Stádo - stádo - kde máš hrdost mladou?
Stádo - stádo - místo mozku ládo-
Vání - vání - už nemáš nic rádo!
Stádo - stádo - vzpomeň kolik padlo
Ovcí - ovcí - na to panský sádlo
Chápu tvé obavy - i já mám strach
Pátí až posoudí mne na vahách
Není kam ukrýt tělo - není kam
Uprostřed vojáků je člověk sám
Pak umažou mu ruce od krve
A pozná svoje místo teprve
Neboj Neboj - i pátí odejdou
Šestým se odmítneme - pojď se mnou...
První: "Padl!"
Druzí: "Padl!"
Třetí: "Padl!"
Čtvrtí: "Padl!"
Pátí: "Padl!"
Šestí: "Padl!"
Uprostřed slov "voják" je slovo "člověk" samo!
The Doors : Peope ar strange
People are strange when youre a stranger
Faces look ugly when youre alone
Women seem wicked when youre unwanted
Streets are uneven when youre down
When youre strange
Faces come out of the rain
When youre strange
No one remembers your name
When youre strange x3
People are strange when youre a stranger
Faces look ugly when youre alone
Women seem wicked when youre unwanted
Streets are uneven when youre down
When youre strange
Faces come out of the rain
When youre strange
No one remembers your name
When youre strange x3
When youre strange
Faces come out of the rain
When youre strange
No one remembers your name
When youre strange x3
The Doors: The End
This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end
Of our elaborate plans, the end
Of everything that stands, the end
No safety or surprise, the end
Ill never look into your eyes...again
Can you picture what will be
So limitless and free
Desperately in need...of some...strangers hand
In a...desperate land
Lost in a roman...wilderness of pain
And all the children are insane
All the children are insane
Waiting for the summer rain, yeah
Theres danger on the edge of town
Ride the kings highway, baby
Weird scenes inside the gold mine
Ride the highway west, baby
Ride the snake, ride the snake
To the lake, the ancient lake, baby
The snake is long, seven miles
Ride the snake...hes old, and his skin is cold
The west is the best
The west is the best
Get here, and well do the rest
The blue bus is callin us
The blue bus is callin us
Driver, where you taken us
The killer awoke before dawn, he put his boots on
He took a face from the ancient gallery
And he walked on down the hall
He went into the room where his sister lived, and...then he
Paid a visit to his brother, and then he
He walked on down the hall, and
And he came to a door...and he looked inside
Father, yes son, I want to kill you
Mother...i want to...fuck you
Cmon baby, take a chance with us
Cmon baby, take a chance with us
Cmon baby, take a chance with us
And meet me at the back of the blue bus
Doin a blue rock
On a blue bus
Doin a blue rock
Cmon, yeah
Kill, kill, kill, kill, kill, kill
This is the end
Beautiful friend
This is the end
My only friend, the end
It hurts to set you free
But youll never follow me
The end of laughter and soft lies
The end of nights we tried to die
This is the end
5/14/2006
Mozaika citaci, bezejmen autoru
„Tak bojujte za lepší život svých dětí. Za rychlejší auta než jsou ty vaše, za více peněz vydělaných za minutu, za více televizních kanálů.“
Po ztroskotání nebo odmítnutí nadějí na revoluci zbývá revolta, vzpoura, neustálé zpochybňování nadvlády nad sebou. Tato revolta není sociální, ale individuální; počítat s celospolečenskou změnou znamená zařadit se do jednoho šiku s lidmi, kteří mají opačné hodnoty a kteří zmaří původně třeba dobrý záměr společenské změny.
anarchistka Emma Goldman a shrnula své stanovisko: „To, co se všeobecně bere jako úspěch – získání bohatství, moci nebo společenské prestiže – pokládám já za ta nejžalostnější selhání.“
Bez otroka nebylo by otrokáře – a otrokářství nebude zrušeno, když otrok nesní o jeho zrušení, ale o tom, že se dostane na otrokářovo místo. Ludvík XIV. mohl prohlásit „stát jsem já,“ ale jen proto, že našel dost lidí, kteří jej uznali. A tak jsme vlastně ve skutečnosti státem my všichni, protože naše těla a mysli tvoří vztahy moci. Jak řekl na počátku minulého století německý anarchista Gustav Landauer: „Stát je podmínka, určitý vztah mezi lidskými bytostmi, způsob chování, který zničíme uzavíráním jiných vztahů, tím, že se budeme jeden k druhému chovat jinak… My jsme stát a zůstaneme jím, dokud nevytvoříme instituce, které budou zakládat skutečnou pospolitost.“ Nebo slovy Michela Foucaulta: „moc vychází zdola, to jest mocenské vztahy neexistují v nějaké globální bipolaritě mezi vládci a ovládanými, dualitě, která by se odrážela odshora dolů přes stále užší a užší skupiny až do nejhlubšího nitra společnosti a představovala v tom smyslu jakousi všeobecnou matrici. Spíš jde patrně o hru mnohočetných vztahů, které se formují ve výrobních aparátech, rodinách, různých skupinách a institucích a slouží za základnu, od níž se účinky široce štěpí do celého těla společnosti.“ Opět se tu dostáváme ke znesmyslnění revoluce. Jak psal zhruba ve stejné době, kdy vznikalo „...vždyť strojům tolik chutná“ český anarchistický časopis Autonomie: „Pokud útočíme na vládce a šéfy, útočíme jen na vrchol. Odstraníme-li... představitele státu, vládnoucí mocenskou špičku, spodek pyramidy (konec konců její základ, který zajišťuje stabilitu a funkčnost systému) – lidé, kteří byli celý život zvyklí poslouchat – dosadí nové. To je vražedná setrvačnost Systému…“Tedy: my sami jsme mocí, sami moc tvoříme a sami jsme zodpovědní za svět kolem sebe. Spáchá-li něco moc, je to jako kdybychom to spáchali my sami, nemůžeme se vymlouvat. Ve světě, který popisuje Complicité Candide, musíme být aktivní. Musíme v něm ale především být kritičtí a přemýšlet o něm, odhalovat moc, jejíž součást tvoříme, a snažit se jí překonávat. Jakže skupina uvádí své LP? „Complicité Candide – ten bolestný krok začíná a končí u tebe. Našimi těly proudí myšlenky staré jako rituál útlaku a ponížení.“
„Ve své kanceláři nezemřeš v pokoji, tvé tělo budou držet naživu dokud to půjde. Tvá uměle vyživovaná hlava potom bude pozorovat své shrbené děti.“
ZMYJKA --- --- 10:13:52 14.5.2006 [ ZMYJKA @ Zeny, které běhaly s vlky. ]
SHEEN: No, velmi zjednodušeně je Persona to, jak člověk vnímá sám sebe vzhledem k okolí a jak se presentuje okolí - je to obvykle sebeobraz vznikající na základě sociálního tlaku - nemusí být nutně pozitivní, stejně jako Stín nemusí být negativní, ale obvykle v sobě nese rysy obecně uznávané za pozitivní - naše Persona může třeba být kreativní, sebevědomá, cílevědomá (ale taky nejistá, selhávající, smolař)... Persona je to, co stojí mezi hlubinou duše a sociálním světem.
Stín je naopak vše potlačené, odmítané - jedincem i společností, to nepřijaté, nepřijatelné a nepřiznané v nás. Stín může být destruktivní, ale třeba i emotivní a citlivý, obvykle je vysoce pudový, mnohem více se v něm odrážejí staré příběhy a mýty - Stín stojí na hraně individuálního nevědomí, ale koření hluboko v nevědomí kolektivním...
Osoba, u níž převládně Persona je vlastně společenským konstruktem - z hlediska společnosti ideálním člověkem - ale bývá často až nepřekonatelně přitahována ke stínovému aspektu (což můžou být drogy, alkohol, sekty, partner, který je zosobněním stínových složek, tíhnutí k sebedestruktivnímu jednání - třeba riskantní řízení auta a pod.). Naopak člověk pod vládou Stínu je obvykle velmi pudový, nedbá žádných konvencí a zásad, se společností bývá většinou v setrvalém válečném stavu, ale jeho Persona se skrytě projevuje třeba tím, že mu ve skutečnosti záleží na tom, jak je vnímán (jako rebel), že někdy jedná jen aby udržel svůj obraz v očích druhých apod.
To je samozřejmě velmi zjednodušené - ale obecně platí, že člověk více tíhnoucí k Personě (což je běžné stádium na individuační cestě) obvykle, v rámci individuace, narazí na svou stínovou Animu - Anima v obraze jiného jedince a je k tomuto jedinci až nepochopitelně přitahován... A dokud se nevyrovná se stínovou složkou v sobě, bude třeba mít tendenci upadat do destruktivních vztahů a pod.
4/20/2006
Zjistil jsem, že jsem první umělá inteligence
Zjistil jsem, že jsem první umělá inteligence
mé ego je totiž lego.
lego, lego...
...legovaná ocel,
chlupy ze psa či vlka,
ptačí lebka,
kostra krysy.
jsem složený,
složitě,
mozaika prasete v žitě,
ze stavebnice,
dětské hry,
asi merkur...
...venuše, země, marz.
jsem první umělá inteligence vložená do těla prchajícícho zajíce.
rozpálená do běla,
kalená světlem měsíce.
podkutá vibramem.
inteligence komínů,
dálnic,
odpadků.
krev a cisterna na mlíko.
vibrace, šplouchání, hvízdání brzd.
ochočený ostnatým drátem,
zlatými klíckami.
zloděj v zaniklých v zahradách.
loňský vítěz hry na schovávanou.
jsem tedy jste:
písek pána snů v soukolí synapsí.
hra v sázky a dostihy.
sázíte,
máte spoustu dobrých rad,
od dvou je to snad stereotyp?
důstojná hra v šach.
písek místo kamenů,
v hodinkách.
ostrá zrnka v ozubených kolečkách,
z merkuru, z titanu,
z oceli, z lega...
mé ego je totiž lego.
lego, lego...
...legovaná ocel,
chlupy ze psa či vlka,
ptačí lebka,
kostra krysy.
jsem složený,
složitě,
mozaika prasete v žitě,
ze stavebnice,
dětské hry,
asi merkur...
...venuše, země, marz.
jsem první umělá inteligence vložená do těla prchajícícho zajíce.
rozpálená do běla,
kalená světlem měsíce.
podkutá vibramem.
inteligence komínů,
dálnic,
odpadků.
krev a cisterna na mlíko.
vibrace, šplouchání, hvízdání brzd.
ochočený ostnatým drátem,
zlatými klíckami.
zloděj v zaniklých v zahradách.
loňský vítěz hry na schovávanou.
jsem tedy jste:
písek pána snů v soukolí synapsí.
hra v sázky a dostihy.
sázíte,
máte spoustu dobrých rad,
od dvou je to snad stereotyp?
důstojná hra v šach.
písek místo kamenů,
v hodinkách.
ostrá zrnka v ozubených kolečkách,
z merkuru, z titanu,
z oceli, z lega...
4/17/2006
Recenze: Ukolébavka
Palahniuk, Chuck. Ukolébavka. Praha: Odeon, 2005. ISBN 80-207-1185-6.
Každá generace si přeje být tou poslední.
Palahniuk není autor v našich zeměpisných končinách vůbec neznámý, snad také díky filmovému zpracování jeho vynikající knihy Klub Rváčů.
Možná si i pamatujete bezvýchodnsot života jejího hlavního hrdiny, jenž dokonce i svůj byt vnímá jako katalog obchodních domů s nábytkem. Jméno kusu, prodejce, cena.
Život musí být intenzivní, aby byla vůbec cítit jeho chuť. Chuť krve z rozbytých rtů, podlitiny ve tváři. Bez bot a bez košil. Úkolem dnešního týdne je zapálit alespoň jednu kancelář. Velice intenzivní kniha, která zanechává hruboký vryp v mysli vnímavého čtenáře. Vryp, který ničí krásu, stejně jako rýhy, které dělá jedna z hrdinek Ukolébavky klíči na starožitném nábytku.
Vryp stejný, jako dělají řeči o biodiverztě a odpornosti lidské hry na Boha z úst mladíka Ústřice. Vryp za každou posmrtně znásilněnou modelku, rýha za každé mrtvé novorozeně.
Přesto, že je Ukolébavka opět politická a protisystémová, přesto, že i ona zanechá šrám v mysli čtenáře, není co do schopnosti strhnout a změnit pohled na život zdaleka tak intenzivní jako již zmiňovaný Klub Rváčů.
Snad kvůli tomu, že postavy jsou otažitější (a pokřivené spíše pro efekt), snad kvůli tomu, že politika a snaha o změnu myšlení je daleko více zřejmá.
Narozdíl od Klubu rváčů jsem cítil, kdy jsou jednotlivé detaily skládány k sobě tak, aby jejich vliv byl více intenzivní, cítil jsem kýč a snahu. Klub rváčů plyne, manipuluje stejnými efekty, jen elegantněji, nesnaží se vykreslit postavy, snaží se vykreslit děje. Ukolébavka je naproti tomu de facto road book (odvozeno od road movie), které se snaží postihnout zlomené a pokřivené charaktery, což se Palahniukovi daří o poznání méně.
V žádném případě však nechci tvrdit, že Ukolébavka je špatná kniha, jen místo jejího zakoupení uvažujte spíše o návštěvě knihovny. Pobaví na dva večery, pokud neznáte Klub rváčů, některé efektivní metody tvorby atmosféry vás jistě překvapí, stejně jako pointa, možná, že dokonce přestanete jíst maso, nebo si uvědomíte, jak příroda kolem vás tiše křičí o pomoc. Možná si uvědomíte, že poslední dobou vybíráte jen mezi Kolou a Pepsi a možná budete lepší člověk. Obávám se však spíše toho, že kniha právě jen pobaví.
Je to stará říkanka o tom, jak jdou zvířátka spát. Je tesklivá a sentimentální, a když ji čtu nahlas pod halogenovými světly, vlastní tvář mi připadá popelavá a rozpařená okysličeným hemoglobinem...
...Odpovídám, že nevím. V knize tomu říkají probíranka. V některých kulturách ji zpívají dětem za hladomorů nebo sucha, nebo když je členů kmene příliš mnoho na malé území. Zpívají ji bojovníkům zmrzačeným v bitvě a lidem postiženým nemocí, všem, u koho doufají, že brzy zemře. Aby ukončili jeho utrpení. Je to ukolébavka.
6/10
Každá generace si přeje být tou poslední.
Palahniuk není autor v našich zeměpisných končinách vůbec neznámý, snad také díky filmovému zpracování jeho vynikající knihy Klub Rváčů.
Možná si i pamatujete bezvýchodnsot života jejího hlavního hrdiny, jenž dokonce i svůj byt vnímá jako katalog obchodních domů s nábytkem. Jméno kusu, prodejce, cena.
Život musí být intenzivní, aby byla vůbec cítit jeho chuť. Chuť krve z rozbytých rtů, podlitiny ve tváři. Bez bot a bez košil. Úkolem dnešního týdne je zapálit alespoň jednu kancelář. Velice intenzivní kniha, která zanechává hruboký vryp v mysli vnímavého čtenáře. Vryp, který ničí krásu, stejně jako rýhy, které dělá jedna z hrdinek Ukolébavky klíči na starožitném nábytku.
Vryp stejný, jako dělají řeči o biodiverztě a odpornosti lidské hry na Boha z úst mladíka Ústřice. Vryp za každou posmrtně znásilněnou modelku, rýha za každé mrtvé novorozeně.
Přesto, že je Ukolébavka opět politická a protisystémová, přesto, že i ona zanechá šrám v mysli čtenáře, není co do schopnosti strhnout a změnit pohled na život zdaleka tak intenzivní jako již zmiňovaný Klub Rváčů.
Snad kvůli tomu, že postavy jsou otažitější (a pokřivené spíše pro efekt), snad kvůli tomu, že politika a snaha o změnu myšlení je daleko více zřejmá.
Narozdíl od Klubu rváčů jsem cítil, kdy jsou jednotlivé detaily skládány k sobě tak, aby jejich vliv byl více intenzivní, cítil jsem kýč a snahu. Klub rváčů plyne, manipuluje stejnými efekty, jen elegantněji, nesnaží se vykreslit postavy, snaží se vykreslit děje. Ukolébavka je naproti tomu de facto road book (odvozeno od road movie), které se snaží postihnout zlomené a pokřivené charaktery, což se Palahniukovi daří o poznání méně.
V žádném případě však nechci tvrdit, že Ukolébavka je špatná kniha, jen místo jejího zakoupení uvažujte spíše o návštěvě knihovny. Pobaví na dva večery, pokud neznáte Klub rváčů, některé efektivní metody tvorby atmosféry vás jistě překvapí, stejně jako pointa, možná, že dokonce přestanete jíst maso, nebo si uvědomíte, jak příroda kolem vás tiše křičí o pomoc. Možná si uvědomíte, že poslední dobou vybíráte jen mezi Kolou a Pepsi a možná budete lepší člověk. Obávám se však spíše toho, že kniha právě jen pobaví.
Je to stará říkanka o tom, jak jdou zvířátka spát. Je tesklivá a sentimentální, a když ji čtu nahlas pod halogenovými světly, vlastní tvář mi připadá popelavá a rozpařená okysličeným hemoglobinem...
...Odpovídám, že nevím. V knize tomu říkají probíranka. V některých kulturách ji zpívají dětem za hladomorů nebo sucha, nebo když je členů kmene příliš mnoho na malé území. Zpívají ji bojovníkům zmrzačeným v bitvě a lidem postiženým nemocí, všem, u koho doufají, že brzy zemře. Aby ukončili jeho utrpení. Je to ukolébavka.
6/10
Nikdy nemluvit o klubu rváčů. Nikdy nemluvit o klubu rváčů. Jeden proti jednomu. Bez bot a bez košil.
Přečetl jsem si u Truzz, jeden docela zajímavý text, a protože je mi přesně tak jako v jiném dalším textu na jejím webu (má novou adresu, vážně pěknou), mám chuť odpovídat. Tak jsem jí tedy odpověděl, ale protože mám dojem, že naše zápisky jsou opuštěné láhve se vzkazy SOS uprostřed oceánu bez hvězdic a mořských koníků, rozhodl jsem se, že svou odpověď dám i sem, abych naše myšlěnky trošku spojil a snad i zviditelnil. Prosím čtěte, přemýšlejte, pozorujte a komentujte.
Kdysi jsem míval velice rád příběh o muž a chlapci.
Muž chodil po břehu a z vysychající pláže sbíral vyplavené hvězdice, které pak házel zpět do vody.
Chlapec se jej ptá, proč to vlastně dělá, když ví, že všem pomoct stejně nemůže.
Muž se na chlapce usměje, hodí hvězdici do vln a odpoví, že alespoň téhle jedné pomohl.
Čím více však postupuje čas vím, že mi nezáleží na muži, nezáleží mi na chlapci a uvědomuji si, že jsem ještě nikdy neviděl živou mořskou hvězdici. Vždy jsem ji uviděl u někoho za vitrínou nábytkové stěny uprostřed domácnosti, kde umírají i květiny. Ještě tam bylo vždy trocha zaprášených mušlí, někdy také kamínky, téměř vždy pak (v rodinách těch, kteří umějí číst) ty samé knihy, jak se na ně stály fronty za komunistů. Kde jsou hvězdice dnes? Jsou všechny usušené nad televizemi, zaprášené v krabicích se starými suvenýry? Kde jsou při přílivu, po bouřkách?
Viděl jsem několik moří a spousty pobřeží, ale kde jsou ty hvězdice stále nevím.
A kde je ten osel? Nezůstali už jen ti chapi s lopatou, za práci koláče, koláče, koláče... děti jezte bez pláče, bez pláč, bez pláče... (opakujte až do úplného osvojení).
Kdysi jsem míval velice rád příběh o muž a chlapci.
Muž chodil po břehu a z vysychající pláže sbíral vyplavené hvězdice, které pak házel zpět do vody.
Chlapec se jej ptá, proč to vlastně dělá, když ví, že všem pomoct stejně nemůže.
Muž se na chlapce usměje, hodí hvězdici do vln a odpoví, že alespoň téhle jedné pomohl.
Čím více však postupuje čas vím, že mi nezáleží na muži, nezáleží mi na chlapci a uvědomuji si, že jsem ještě nikdy neviděl živou mořskou hvězdici. Vždy jsem ji uviděl u někoho za vitrínou nábytkové stěny uprostřed domácnosti, kde umírají i květiny. Ještě tam bylo vždy trocha zaprášených mušlí, někdy také kamínky, téměř vždy pak (v rodinách těch, kteří umějí číst) ty samé knihy, jak se na ně stály fronty za komunistů. Kde jsou hvězdice dnes? Jsou všechny usušené nad televizemi, zaprášené v krabicích se starými suvenýry? Kde jsou při přílivu, po bouřkách?
Viděl jsem několik moří a spousty pobřeží, ale kde jsou ty hvězdice stále nevím.
A kde je ten osel? Nezůstali už jen ti chapi s lopatou, za práci koláče, koláče, koláče... děti jezte bez pláče, bez pláč, bez pláče... (opakujte až do úplného osvojení).
4/16/2006
Sváteční výlet na Maguru ve fotkografii, část první (asi)
Jing-Jang morning
Jo jo, tam se schovává...
...v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
Víte proč má datel zobák? Přece aby nemlátil hlavou do dřeva.
Pan Strom
Řekni sýr!
Jaro v tisíci metrech nad mořem.4/15/2006
Lidé se mě ptají, jak se pořád mám... (Ludia se ma pítaju, čím bysom chcel byť... udavač, udavač... rytmu udavač :)
Máme se pořád bezvadně, někdy lépe. Dnes jsme byli s Hienou a sigurdem na procházce a docela mne mrzelo, že jsem si ssebou nevzal foťák (obťěžuje mne, neustále myslet kam se postavit, kde je jká větev atd...), protože u jezera byly stovyk pářících se nádherných ropuch. Nikdy jsem si nevšimnul, že ropuchy to dělají v grupě. Jedna samice a třeba deset menších samečků naskládaných na ní. Velice zvláštní pohled.
Sigurd dostal fuj a nesmíš, takže jsem se mohli v klidu procházet a poslouchat mlostné kvákání (taky zvuky terenních motorek, ale to už by nebyla romantika, cuž?).
Sigurd měl z celého víletu největší radost z asi dvacetimetrové louže z roztálého sněhu, která mu i v nejhlubších místech sahala sotva ke kohoutku, takže v ní mohl běhat, válet se a tvářit se jako hroch při banění. Vzhledem k tomu, že louže byla úplně čistá (podloží byla tráva), máme bezva přírodně voňavého psa. Takovou koupl by si zasloužil častěji. navícbezvadně aportoval hozený klacek z vody, a krásně se uběhal. Sice teď ještě hlídá před domem, ale už brzo se svalí jako špalek a bude od něj klid.
Hieně úspěšně roste bříško, ale i na dalším sonografu se náš drobeček cudně otočil tak, že pohlaví neukázal. Takže opravdu čekáme KonderSurprise :)
Jinak jsem svou ženu dnes přichytil při internetu, když si četla tohle:
Sviečková na smotane 1. Potrebujeme 600g sviečkovice, 50g údenej slaniny(nemusí byť), soľ korenie, tuk, 1 cibuľa, 150g koreň.zeleniny, mäsový vývar, 1 bobk.list, 2 zrnká nového korenia, 40g hl.múky, 2,5dl kyslej smotany, cukor, citrónovú šťavu. Postup: Odležanú sviečkovicu odblaníme, prešpikujeme slaninou, osolíme okoreníme a opražíme zo všetkých strán. Vyberieme a odložíme do tepla. Na tuku dáme speniť cibuľu, pridáme očistenú pokrájanu zeleninu, opražíme a podlejeme vývarom. Pridáme mäso, bobk.list, celé korenie, prikryjeme a dusíme do mäkka. Mäkké mäso vyberieme, šťavu zahustíme múkou a povaríme 20 min. Pripravenú omáčku pretrieme aj so zeleninou cez sitko, pridáme smotanu, podľa chuti osladíme a ochutíme citrónovou šťavou. Mäso pokrájame na plátky a polejeme omáčkou. 2. Potrebujeme: Sviečkovicu, koreňovú zeleninu, cibuľu, horčicu, koreniny, smotanu, citrón, mlieko, hladkúmúku, olej, cukor. Postup: Mäso orestujeme na rozpálenom oleji zo všetkých strán, potom ho vyberieme a pridáme nastrúhanú zeleninu, cibuľu a 1 lyžicu horčice. Keď si zelenina pustí šťavu, pridáme skaramelizovaný cukor podlejeme vodou a necháme zovrieť. Potom pridáme koreniny a mäso. Necháme variť. Keď bude mäso mäkké, vytiahneme ho von a omáčku zahustíme zátrepkou s hladkej múky a mlieka. Dochutíme šľahačkovou smotanou a citrónovou šťavou, prípadne prevareným octom.
Takže bude bezva večeře, to si pište a udělejte si taky takovou, jíte-li maso.
Jinak když už jsou ty pohanský svátky bohyně Ester, rozhod jsem se, že si poprvé v životě upletu svůj vlastní flaus (pomlázku, tatar, šibák... každý mu říká jinak :). Za Hienina přispění a četných nadávek (myšlených samozřejmě v dobrém) se dílo zdařilo (tak díky téhle stránce: http://www.hobby-info.cz/art.php?id=pomlazka). Není sice dokonalý, protože druh vrby, který jsem si vybral asi není ten co měl být (košíkářská zřejmě není ta žlutá, ale ta červená vrba), navíc nikdo učený z nebe nespadl, ale mě se líbí a je můj. :)
Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám za kamnama snese zase jiný.
A ještě poslední věc, co jsem si dnes našel. Je to psí, liščí nebo jiná psovitá (na vlka je to moc malé, zvláště proto, že je to samčí) leb. J vzadu, těsně u prvního krčního obratle prostřelená kulovnící, ale projektyl zůstal v protější stěně, takže je dobře vidět, že myslivci na olovu rozhodně nešetří. Zdá se mi, že je to náboj spíš pistolový (aspoň devítka), ale těžko říct, nechci lebku kuchat, chci si ji pověsit na okno vedle sušených kachních pařátů, které jsou tam už od minulého týdne. Bezva dekorace.
Odpočívej v (našem) pokoji.
No a to je asi tak všecko. Prostě se máme docela dobře, někdy lépe. Zdar a sílu a užijte si svátků sexu a plodnosti.
Sigurd dostal fuj a nesmíš, takže jsem se mohli v klidu procházet a poslouchat mlostné kvákání (taky zvuky terenních motorek, ale to už by nebyla romantika, cuž?).
Sigurd měl z celého víletu největší radost z asi dvacetimetrové louže z roztálého sněhu, která mu i v nejhlubších místech sahala sotva ke kohoutku, takže v ní mohl běhat, válet se a tvářit se jako hroch při banění. Vzhledem k tomu, že louže byla úplně čistá (podloží byla tráva), máme bezva přírodně voňavého psa. Takovou koupl by si zasloužil častěji. navícbezvadně aportoval hozený klacek z vody, a krásně se uběhal. Sice teď ještě hlídá před domem, ale už brzo se svalí jako špalek a bude od něj klid.
Hieně úspěšně roste bříško, ale i na dalším sonografu se náš drobeček cudně otočil tak, že pohlaví neukázal. Takže opravdu čekáme KonderSurprise :)
Jinak jsem svou ženu dnes přichytil při internetu, když si četla tohle:
Sviečková na smotane 1. Potrebujeme 600g sviečkovice, 50g údenej slaniny(nemusí byť), soľ korenie, tuk, 1 cibuľa, 150g koreň.zeleniny, mäsový vývar, 1 bobk.list, 2 zrnká nového korenia, 40g hl.múky, 2,5dl kyslej smotany, cukor, citrónovú šťavu. Postup: Odležanú sviečkovicu odblaníme, prešpikujeme slaninou, osolíme okoreníme a opražíme zo všetkých strán. Vyberieme a odložíme do tepla. Na tuku dáme speniť cibuľu, pridáme očistenú pokrájanu zeleninu, opražíme a podlejeme vývarom. Pridáme mäso, bobk.list, celé korenie, prikryjeme a dusíme do mäkka. Mäkké mäso vyberieme, šťavu zahustíme múkou a povaríme 20 min. Pripravenú omáčku pretrieme aj so zeleninou cez sitko, pridáme smotanu, podľa chuti osladíme a ochutíme citrónovou šťavou. Mäso pokrájame na plátky a polejeme omáčkou. 2. Potrebujeme: Sviečkovicu, koreňovú zeleninu, cibuľu, horčicu, koreniny, smotanu, citrón, mlieko, hladkúmúku, olej, cukor. Postup: Mäso orestujeme na rozpálenom oleji zo všetkých strán, potom ho vyberieme a pridáme nastrúhanú zeleninu, cibuľu a 1 lyžicu horčice. Keď si zelenina pustí šťavu, pridáme skaramelizovaný cukor podlejeme vodou a necháme zovrieť. Potom pridáme koreniny a mäso. Necháme variť. Keď bude mäso mäkké, vytiahneme ho von a omáčku zahustíme zátrepkou s hladkej múky a mlieka. Dochutíme šľahačkovou smotanou a citrónovou šťavou, prípadne prevareným octom.
Takže bude bezva večeře, to si pište a udělejte si taky takovou, jíte-li maso.
Jinak když už jsou ty pohanský svátky bohyně Ester, rozhod jsem se, že si poprvé v životě upletu svůj vlastní flaus (pomlázku, tatar, šibák... každý mu říká jinak :). Za Hienina přispění a četných nadávek (myšlených samozřejmě v dobrém) se dílo zdařilo (tak díky téhle stránce: http://www.hobby-info.cz/art.php?id=pomlazka). Není sice dokonalý, protože druh vrby, který jsem si vybral asi není ten co měl být (košíkářská zřejmě není ta žlutá, ale ta červená vrba), navíc nikdo učený z nebe nespadl, ale mě se líbí a je můj. :)
Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám za kamnama snese zase jiný.A ještě poslední věc, co jsem si dnes našel. Je to psí, liščí nebo jiná psovitá (na vlka je to moc malé, zvláště proto, že je to samčí) leb. J vzadu, těsně u prvního krčního obratle prostřelená kulovnící, ale projektyl zůstal v protější stěně, takže je dobře vidět, že myslivci na olovu rozhodně nešetří. Zdá se mi, že je to náboj spíš pistolový (aspoň devítka), ale těžko říct, nechci lebku kuchat, chci si ji pověsit na okno vedle sušených kachních pařátů, které jsou tam už od minulého týdne. Bezva dekorace.
Odpočívej v (našem) pokoji.No a to je asi tak všecko. Prostě se máme docela dobře, někdy lépe. Zdar a sílu a užijte si svátků sexu a plodnosti.
4/14/2006
Zase dve recenze: V jako vendeta a Provinilé slasti
Moore, Allan. Lloyd David. Dodds Siobhan. V jako vendeta. Brno: BBart a Crew, 2005. Přeložil Podaný Richard. ISBN: 80-7341-690-5.
V jako vynikající.
Comix je bezesporu umění a Alan Moore je bezesporu scénáristický umělec.
Nemám rád příběhy ze světů, kde vládne totalita, usazují se mi v hlavě trápí mne a ničí. To je snad ten důvod, proč jsem nad koupí V jako vendeta váhal. Zrazovala mne přirovnání k Orwellovu 1984, nechtěl jsem číst lidské zoufalství.
Nakonec jsem se odhodlal a knihu si koupil, rozhodně nelituji. V jako vendetta je o světě, kde lidé ztratili naději, ale ne všichni a ne navždy. O světě po nukleární válce, kde vládne fašismus a všechny "jiné" (barevné, lezby, levičáky...) již dávno vyhladili v táborech smrti, o světě kterému vládne Vůdce a jeho počítač.
V jako vrah, V jako vítězství, v jako 5. Ta da da dá.
Na scéně se zjevuje pomsta v masce Guye Fawkese (první známý terrorista, pokusil se vyhodit do vzduchu Britský palament v 17. st.). Pomsta je vzdělaná, tajmená a velmi účinná. Pomsta hýří citáty z klasické literatury, pomsta jež je myšlenkou svobody, nikoli tváří skrytou za maskou.
Pomsta vraždící bez rozdílu, pomsta citlivá jako břitva. Pomsta, jež nese naději, že oči kamer na každém sloupě jednou oslepnou. Pomsta ničí, aby na troskách mohl vzniknout nový svět, ne snad lepší, ale svět DĚLEJSICOCHCEŠ.
Vynikající kresba, vynikající dialogy, zvláštním způsobem propojené s obrazovým dějem, tak, že citáty dokreslují obraz, či obraz dokresluje citáty, dokonalý střih. Mrazivo. Naděje. To vše Alan Moore a kreslíř David Lloyd vložili do své úžasné knihy, která vychází (v ČeskoSlovensku) právě v čas, aby doplnila filmovou verzi v našich kinech.
(To je jejich úloha : vládnout si sami, řídit své životy a lásku a zemi... - V)
10/10 (bez chyby)
Hamiltonová, Laurell K. Provinilé slasti. Praha, Triton, 2006. ISBN 80-7254-669-4.
Já s upíry nechodím, já je zabíjím. - Anita Blakeová
Ano je to bohužel tak, citace hlavní hrdinky uvedená hned na obálce knihy nelže. Pokud si knihu koupíte, dostane se vám totiž do rukou čistokrevný brak úrovně hodnocení C.
Hlavní hrdinka žije ve světě, kde se přemnožili nemrtví a ještě navíc si vydobili občasnká práva, taková jako je majají v běžné Americe živí dnes. Mohou zakládat církve, mohou vlastnit majetek, snaží se získat volební právo a při tom všem pijí lidem krev, vstávají z hrobů, ovládají části měst terrorem...
Anita je policejní externista pro vyšetřování případů nemrtvých. Sama sebe vidí jako drsného detektiva, z kih od D. Hammeta nebo R. Chandlera. Ve skutečnosti, i přes drsné hlášky a temný vnitřní hlas, chová se jako hloupá pipinka jako vystřižená z špatných detektivních mýdlových oper osumdesátých let.
Autorce se ani v nejmenším nepodařilo zachytit děj zajímavým způsobem oněch drsných detektivek o který zřejmě usilovala. Nejen že Anita je zcela slepá k faktům, které v lineárním ději bez zajímavých zvratů v podstatě stejně nehrají žádnou roli, ale navíc ještě jedná zcela nesmyslně (a nejen ona, ale i ostatní postavy) jen proto, aby byl děj ozvláštněn troškou SM sexu, setkáním s krysodlaky a lásky ke spocenému mladíku v kůži.
Když jsem knihu kupoval, dost jsem váhal, protože tohle všechno jsem nějak vnitřně tušil, ale prodavač mi řekl, že mám očekávat zábavnějšího Kulhánka. To mě bohužel zvyklalo. Kdyby tuhle knihu psal muž, řekl bych, že jí chybí koule, protože ji psala žencká (zřejmě tak šestnáctiletá holka s nevybytou sexuální fantasiií a touhou vykrást všechny upírské knihy a filmy co jich kdy viděla), musím říct, že kniha rozhodně není krev a mlíko. Je to prostě lineární brak, se špatně napsanými akčními scénami, nesmyslnými a nikam nevedoucími kličkami v ději, špatně vykreslenými postavami, které slouží jen jako kulisy a faktickými chybami jak v překladu (id Sombra) tak v ději.
Překlad -možná i originál nevím- je psaný v duchu holky, která se pokouší používat kriminálnický slang, ale neustále jí do toho prosakují slova jemninánku a plantážníci, v duchu holky, co sice četla Shakespeara, ale nikdy neslyšela opravdový slang, v duchu holky, která si myslí, že se říká krocna místo krochna :))). Hlavní hrdinka schovává pod polštářem Browning HI power o němž zatvrzele mluví jako o devítimilimetrové zbrani (jestli ono HI POWER nepochází náhodou od toho, že evropská zbrojovka se kdysi umanula vyrobit .45 kanón, tak už vážně nevím). Celkově děj působí tak, že aby se autorka nemusela učit reálie a něco si přečíst, raději si všechno vymýslí z fleku.
Abych jen nekritizoval, musím podotknout, že některé scény, především erotické, jsou rozhodně esteticky napsány, tak jak je zvykem v každé lepší knize z červené knihovy. Autorka v nich hýří barvami, vůněmi, neonovou pochmurností a blonďáky s modrýma očima, kteří jsou starší pětiset let. V tomto ohledu bravo, ale to je bohužet tak všechno.
Pokud mám tedy knihu honotit, tak doporučuji jen zatvrzelým fanouškům upírů, lidem bez dobrého literárního vkusu, onanistům a holkám do patnácti let.
2/10
V jako vynikající.
Comix je bezesporu umění a Alan Moore je bezesporu scénáristický umělec.
Nemám rád příběhy ze světů, kde vládne totalita, usazují se mi v hlavě trápí mne a ničí. To je snad ten důvod, proč jsem nad koupí V jako vendeta váhal. Zrazovala mne přirovnání k Orwellovu 1984, nechtěl jsem číst lidské zoufalství.
Nakonec jsem se odhodlal a knihu si koupil, rozhodně nelituji. V jako vendetta je o světě, kde lidé ztratili naději, ale ne všichni a ne navždy. O světě po nukleární válce, kde vládne fašismus a všechny "jiné" (barevné, lezby, levičáky...) již dávno vyhladili v táborech smrti, o světě kterému vládne Vůdce a jeho počítač.
V jako vrah, V jako vítězství, v jako 5. Ta da da dá.
Na scéně se zjevuje pomsta v masce Guye Fawkese (první známý terrorista, pokusil se vyhodit do vzduchu Britský palament v 17. st.). Pomsta je vzdělaná, tajmená a velmi účinná. Pomsta hýří citáty z klasické literatury, pomsta jež je myšlenkou svobody, nikoli tváří skrytou za maskou.
Pomsta vraždící bez rozdílu, pomsta citlivá jako břitva. Pomsta, jež nese naději, že oči kamer na každém sloupě jednou oslepnou. Pomsta ničí, aby na troskách mohl vzniknout nový svět, ne snad lepší, ale svět DĚLEJSICOCHCEŠ.
Vynikající kresba, vynikající dialogy, zvláštním způsobem propojené s obrazovým dějem, tak, že citáty dokreslují obraz, či obraz dokresluje citáty, dokonalý střih. Mrazivo. Naděje. To vše Alan Moore a kreslíř David Lloyd vložili do své úžasné knihy, která vychází (v ČeskoSlovensku) právě v čas, aby doplnila filmovou verzi v našich kinech.
(To je jejich úloha : vládnout si sami, řídit své životy a lásku a zemi... - V)
10/10 (bez chyby)
Hamiltonová, Laurell K. Provinilé slasti. Praha, Triton, 2006. ISBN 80-7254-669-4.
Já s upíry nechodím, já je zabíjím. - Anita Blakeová
Ano je to bohužel tak, citace hlavní hrdinky uvedená hned na obálce knihy nelže. Pokud si knihu koupíte, dostane se vám totiž do rukou čistokrevný brak úrovně hodnocení C.
Hlavní hrdinka žije ve světě, kde se přemnožili nemrtví a ještě navíc si vydobili občasnká práva, taková jako je majají v běžné Americe živí dnes. Mohou zakládat církve, mohou vlastnit majetek, snaží se získat volební právo a při tom všem pijí lidem krev, vstávají z hrobů, ovládají části měst terrorem...
Anita je policejní externista pro vyšetřování případů nemrtvých. Sama sebe vidí jako drsného detektiva, z kih od D. Hammeta nebo R. Chandlera. Ve skutečnosti, i přes drsné hlášky a temný vnitřní hlas, chová se jako hloupá pipinka jako vystřižená z špatných detektivních mýdlových oper osumdesátých let.
Autorce se ani v nejmenším nepodařilo zachytit děj zajímavým způsobem oněch drsných detektivek o který zřejmě usilovala. Nejen že Anita je zcela slepá k faktům, které v lineárním ději bez zajímavých zvratů v podstatě stejně nehrají žádnou roli, ale navíc ještě jedná zcela nesmyslně (a nejen ona, ale i ostatní postavy) jen proto, aby byl děj ozvláštněn troškou SM sexu, setkáním s krysodlaky a lásky ke spocenému mladíku v kůži.
Když jsem knihu kupoval, dost jsem váhal, protože tohle všechno jsem nějak vnitřně tušil, ale prodavač mi řekl, že mám očekávat zábavnějšího Kulhánka. To mě bohužel zvyklalo. Kdyby tuhle knihu psal muž, řekl bych, že jí chybí koule, protože ji psala žencká (zřejmě tak šestnáctiletá holka s nevybytou sexuální fantasiií a touhou vykrást všechny upírské knihy a filmy co jich kdy viděla), musím říct, že kniha rozhodně není krev a mlíko. Je to prostě lineární brak, se špatně napsanými akčními scénami, nesmyslnými a nikam nevedoucími kličkami v ději, špatně vykreslenými postavami, které slouží jen jako kulisy a faktickými chybami jak v překladu (id Sombra) tak v ději.
Překlad -možná i originál nevím- je psaný v duchu holky, která se pokouší používat kriminálnický slang, ale neustále jí do toho prosakují slova jemninánku a plantážníci, v duchu holky, co sice četla Shakespeara, ale nikdy neslyšela opravdový slang, v duchu holky, která si myslí, že se říká krocna místo krochna :))). Hlavní hrdinka schovává pod polštářem Browning HI power o němž zatvrzele mluví jako o devítimilimetrové zbrani (jestli ono HI POWER nepochází náhodou od toho, že evropská zbrojovka se kdysi umanula vyrobit .45 kanón, tak už vážně nevím). Celkově děj působí tak, že aby se autorka nemusela učit reálie a něco si přečíst, raději si všechno vymýslí z fleku.
Abych jen nekritizoval, musím podotknout, že některé scény, především erotické, jsou rozhodně esteticky napsány, tak jak je zvykem v každé lepší knize z červené knihovy. Autorka v nich hýří barvami, vůněmi, neonovou pochmurností a blonďáky s modrýma očima, kteří jsou starší pětiset let. V tomto ohledu bravo, ale to je bohužet tak všechno.
Pokud mám tedy knihu honotit, tak doporučuji jen zatvrzelým fanouškům upírů, lidem bez dobrého literárního vkusu, onanistům a holkám do patnácti let.
2/10
2/16/2006
Overdrive for president
Tenhle clanecek jsem nasel pri uklidu ve starych datovych souborech. Rad bych jej venoval vsem Lidovcum, ale napriklad i jinak snad osvicenemu panu prezidentovi se slovy JDETE DO PRDELE!
Puvodne pastoval nebo psal Exe_b_g na kyberia.sk
Exe_b_g 27.11.2002 14:15:43
Dr. Laura Schlesingerova je rozhlasovou moderatorkou v USA a
posluchacum, kteri ji zatelefonuji do jeji show, udeluje rady. Pred
nedavnem prohlasila, ze se jako dbala krestanka nemuze za zadnych
okolnosti priznive stavet k homosexualite, protoze ta je podle Treti
knihy Mojzisovy (Leviticus 18,22) ohavnosti.
Nasledujici text je otevreny dopis jednoho obcana Spojenych statu dr.
Schlesingerove, uverejneny na Internetu.
Draha pani doktorko!
Ze srdce Vam dekuji, ze vynakladate tolik obetaveho usili, abyste
lidem priblizila Bozi zakony. Leccemus jsem se diky Vasemu vysilani
naucil a o toto poznani se snazim podilet s co nejvetsim poctem lidi.
Napriklad, kdyz se nekdo pokousi obhajovat sve homosexualni chovani,
pripomenu mu proste Treti knihu Mojzisovu (Leviticus 18,22), kde jasne
stoji, ze jde o ohavnost. A basta fidli.
Jenze od Vas jeste potrebuji poradit ohledne nekolika specialnich
zakonu a zpusobu, jak je dodrzovat.
Za prve: Kdyz u oltare obetuji byka jako zapalnou obet, vim, ze je to
liba vune pro Hospodina (Leviticus 1,9). Problemem jsou moji sousede.
Tvrdi, ze je to neliba vune pro ne. Mam je odrovnat?
Za druhe: Rad bych prodal svou dceru do otroctvi, jak to dovoluje
Druha kniha Mojzisova (Exodus 21,7). Jakou primerenou cenu bych dnes
podle Vaseho nazoru mel za ni chtit?
Za treti: Vim, ze se nesmim dotknout zadne zeny, je-li ve stavu
menstruacni necistoty (Leviticus 15,19-24). Problem je v tom, jak se
to o ni dovedet. Zkousel jsem se ptat, ale vetsina zen reaguje na
dotaz podrazdene.
Za ctvrte: Leviticus 24,44 ustanovuje, ze mohu vlastnit otroky, muze i
zeny, ziskam-li si je ze sousednich narodu. Jeden pritel ma za to, ze
se to vztahuje na Mexicany, ale na Kanadany ne. Proc nesmim vlastnit Kanadany?
Za pate: Mam souseda, ktery o sobotach vzdycky pracuje. Exodus 35,2
jasne stanovi, ze musi zemrit. Znamena to pro me moralni zavazek,
abych ho vlastnorucne usmrtil?
Za seste: Jeden muj pritel si mysli, ze i kdyz pojidani vseho, co nema
ploutve a supiny, jako musli a humru (Leviticus 11,10) je prezentovano
jako hodne opovrzeni, je to ohavnost mensi nez homosexualita. Mne se
to ale tak nejevi. Muzete mi to nejak vic objasnit?
Za sedme: Leviticus 21,20 pravi, ze se nesmim priblizit k hospodinovu
oltari, jsou-li me oci stizeny nejakou nemoci. Priznavam, ze nosim
bryle na cteni. Musi muj zrak byt dokonaly, anebo se na tohle da
pouzit nejaka obezlicka?
Za osme: Vetsina mych muzskych pratel si dava strihat vlasy i
pristrihovat vousy, prestoze to Leviticus 19,27 jednoznacne zakazuje.
Jakou smrti maji sejit?
Za devate: Podle Leviticu 11,6-8 vim, ze dotknu-li se kuze mrtveho
vepre, budu necisty. Smim doufam hrat kopanou micem z veprovice, kdyz
si navleknu rukavice?
Za desate: Stryc ma statek. Provinuje se proti Leviticu 19,19, protoze
osiva totez pole dvojim druhem semene. Navic nosi jeho zena saty
utkane z dvojiho druhu vlaken (bavlna + polyester). On nadto casto
zloreci a rouha se. Je opravdu zapotrebi te namahy se svolanim cele
vesnice, abychom je ukamenovali (viz Leviticus 24,10-16)? Nestaci,
kdyz je formou drobneho rodinneho obradu upalime, jako se to dela s
temi, kdo se vyspi s tchyni (Leviticus 20,14)?
Vim, ze jste se vsemi temito vecmi podrobne zabyvala a tak jsem pln
duvery, ze nam budete moci byt napomocna. A jeste jednou mockrat
dekujeme za to, jak nam pripominate nemenne a vecne Bozi slovo.
S obdivem Vas oddany ucednik a fanousek
Jake
Puvodne pastoval nebo psal Exe_b_g na kyberia.sk
Exe_b_g 27.11.2002 14:15:43
Dr. Laura Schlesingerova je rozhlasovou moderatorkou v USA a
posluchacum, kteri ji zatelefonuji do jeji show, udeluje rady. Pred
nedavnem prohlasila, ze se jako dbala krestanka nemuze za zadnych
okolnosti priznive stavet k homosexualite, protoze ta je podle Treti
knihy Mojzisovy (Leviticus 18,22) ohavnosti.
Nasledujici text je otevreny dopis jednoho obcana Spojenych statu dr.
Schlesingerove, uverejneny na Internetu.
Draha pani doktorko!
Ze srdce Vam dekuji, ze vynakladate tolik obetaveho usili, abyste
lidem priblizila Bozi zakony. Leccemus jsem se diky Vasemu vysilani
naucil a o toto poznani se snazim podilet s co nejvetsim poctem lidi.
Napriklad, kdyz se nekdo pokousi obhajovat sve homosexualni chovani,
pripomenu mu proste Treti knihu Mojzisovu (Leviticus 18,22), kde jasne
stoji, ze jde o ohavnost. A basta fidli.
Jenze od Vas jeste potrebuji poradit ohledne nekolika specialnich
zakonu a zpusobu, jak je dodrzovat.
Za prve: Kdyz u oltare obetuji byka jako zapalnou obet, vim, ze je to
liba vune pro Hospodina (Leviticus 1,9). Problemem jsou moji sousede.
Tvrdi, ze je to neliba vune pro ne. Mam je odrovnat?
Za druhe: Rad bych prodal svou dceru do otroctvi, jak to dovoluje
Druha kniha Mojzisova (Exodus 21,7). Jakou primerenou cenu bych dnes
podle Vaseho nazoru mel za ni chtit?
Za treti: Vim, ze se nesmim dotknout zadne zeny, je-li ve stavu
menstruacni necistoty (Leviticus 15,19-24). Problem je v tom, jak se
to o ni dovedet. Zkousel jsem se ptat, ale vetsina zen reaguje na
dotaz podrazdene.
Za ctvrte: Leviticus 24,44 ustanovuje, ze mohu vlastnit otroky, muze i
zeny, ziskam-li si je ze sousednich narodu. Jeden pritel ma za to, ze
se to vztahuje na Mexicany, ale na Kanadany ne. Proc nesmim vlastnit Kanadany?
Za pate: Mam souseda, ktery o sobotach vzdycky pracuje. Exodus 35,2
jasne stanovi, ze musi zemrit. Znamena to pro me moralni zavazek,
abych ho vlastnorucne usmrtil?
Za seste: Jeden muj pritel si mysli, ze i kdyz pojidani vseho, co nema
ploutve a supiny, jako musli a humru (Leviticus 11,10) je prezentovano
jako hodne opovrzeni, je to ohavnost mensi nez homosexualita. Mne se
to ale tak nejevi. Muzete mi to nejak vic objasnit?
Za sedme: Leviticus 21,20 pravi, ze se nesmim priblizit k hospodinovu
oltari, jsou-li me oci stizeny nejakou nemoci. Priznavam, ze nosim
bryle na cteni. Musi muj zrak byt dokonaly, anebo se na tohle da
pouzit nejaka obezlicka?
Za osme: Vetsina mych muzskych pratel si dava strihat vlasy i
pristrihovat vousy, prestoze to Leviticus 19,27 jednoznacne zakazuje.
Jakou smrti maji sejit?
Za devate: Podle Leviticu 11,6-8 vim, ze dotknu-li se kuze mrtveho
vepre, budu necisty. Smim doufam hrat kopanou micem z veprovice, kdyz
si navleknu rukavice?
Za desate: Stryc ma statek. Provinuje se proti Leviticu 19,19, protoze
osiva totez pole dvojim druhem semene. Navic nosi jeho zena saty
utkane z dvojiho druhu vlaken (bavlna + polyester). On nadto casto
zloreci a rouha se. Je opravdu zapotrebi te namahy se svolanim cele
vesnice, abychom je ukamenovali (viz Leviticus 24,10-16)? Nestaci,
kdyz je formou drobneho rodinneho obradu upalime, jako se to dela s
temi, kdo se vyspi s tchyni (Leviticus 20,14)?
Vim, ze jste se vsemi temito vecmi podrobne zabyvala a tak jsem pln
duvery, ze nam budete moci byt napomocna. A jeste jednou mockrat
dekujeme za to, jak nam pripominate nemenne a vecne Bozi slovo.
S obdivem Vas oddany ucednik a fanousek
Jake
2/07/2006
Dvě recenze na požádání (Cyberpunk a legrační kuchařka)
Williams, J. Walter. HardWare. Praha, Praha, AFSF, 1994. ISBN 80-85390-20-5.
Původně Hardwired, A Tor Books, 1986.
Sice nerad píšu recenze na staré knihy, protože si myslím, že se stejně dostanou do ruky jen málokomu, ale vzhledem k tomu, že už jsem delší dobu nic nenapsal a kniha HardWare (v originále HardWired) není zase až tak špatné čtení, udělal jsem protentokrát vyjímku.
HardWare je jednen z mála do češtiny přeložených cyberpunkovývh počinů let osumdesátých. Vlastně si myslím, že i přesto, že je žánr cyberpunk u nás stále oblíbenější, nebude asi mnoho lidí, kteří by ji znali a i já jsem k ní přišel někdy v pětadevadesátém naprostou náhodou v nějakém garážovém výprodeji.
Možná za to mohla její obálka, která je sice zajímavá, ale svádí spíše k myšlenkám na brak nejhrubšího zrna. Možná za to mohlo doba, kdy jen málo vyvolených sedělo doma svých dvaosumšestek s modemy bzučícími bbskmai. Prostě se kniha ztratila a je to docela škoda.
Dnes snad již každý scifista předškolák zná romantickou vyprávěnku o břitvačce se zrcadly místo očí a o vyhořelém feťákovi od mašiny, který buší do klávesnice až do úplneho vyčerpání, každé dítě dnes zná Gibsonova Neuromacera. HardWare je titul o něco málo mladší (orig. A Tor Books 1986), ale jen o maličko méně kvalitní.
USA prochází krizí, ve skutečnosti je rozděleno na jednotlivé státy, které úpí pod těžkou podrážkou Orbitálů, skupiny korporačních špiček, které Zemi vysávají o poslední zbytky jejích zdrojů, pládnují velkolepé budoucnosti a potácejí se v úpadku dekadence. Underground na Zemi žije z posledního, posledními stezkami svobody jsou pašerácké výpravy pancéřovaných tanků. Piloti jsou připojeni neurálním rozhraním, ketré jim umožňuje cítit pancíř tanku jako kůži, turbíny motoru jako tlukot srdce a palivové přívody jako tepny. Jejich cíl je svoboda, volnost a nezávislost, tedy alespoň některých. V průběhu děje je stále více zřejmé, že i tento pašerácký underground je jenom pár lidí, kteří přes své technické nadání nevidí, že Země prohrála a že i oni jsou manipulováni korporacemi a cizími zájmy.
Kovboj je bývalý pilot pašerácké stíhačky, z dob, kdy ještě létal za "správnou stranu", za svůj ideál. Díky svému umu a nadšení se dostává do situace, kdy musí bránit svůj život a dostává zároveň příležitost se pomstít a nesmazatelně vypsat své méno kondenzační stopou na modrou oblohu...
V mnoha ohledech se jedná o akční science fiction, v mnoha ohledech je kniha jakousi nápodobou Neuromancera, v mnoha ohledech kniha zavání atmosférou konce studené války, ale... Ale je třeba říct, že pojetí mechanických mašin jako virtuálních prostorů, ke kterým se člověk může připojit implantovaným rozhraním přímo do mozku je moc zajímavá idea, která však již dnes asi nikoho nepřekvapí. Ale jak daleko jsou tihle riggeři (termín označující bytost neurálně připojenou na mechanické stroje objevující se v RPG Shadowrun) v budoucnosti?
Nedokážu zcela přesně odhadnout, jak moc je na knize vidět technické nadšení a nadání autora, ale myslím, že je to velice podobné jako u gibsona, který stvořil myšlenku matrix a počítačových hackerů, jak je dnes známe, aniž by byl více než pouhým uživatelem osobního počítače, to nadšení je ale z knihy cítit a dodává jí stejně jako Gibsonovu Neuromancerovi správnou šťávu a atmosféru, na kterou si mnohé současté post-cyberpunkové slátaniny jenom hrají.
Daším velkým kladem knihy jsou postavy, které ač použity velmi akčně až hrdinsky (v případě Kovboje), nejsou šablonovité, mají své cesty a ty je vedou, nikdy však do uliček které by čtenáři připadly přehnaně vykonstruované, či snad nudné nebo neuvěřitelné. Máte prostě dojem, že čtete příběh dvou undergroundových hrdinů, co se ve světě nestratí. Každý z nich je z legend cyberpunkové ulice.
Posledním kladem, který mne na knize příjemě překvapil, už když jsem ji jako kluk četl poprvé, je neortodoxní používání tzv. cyberware.
Sice již nejsou mezi námi takoví, kdo neznmají význam toho slova (stejně jako asi každý již dnes ví kdo je to Legolas), ale přece jenom upřesním, že se jedná v podstatě o hardware, kterým jsou vylepšovány lidské vlastnosti, reflexy, smysly, paměť...
V HardWare je tento cyberware podobně invazivní jako například velké pearcingy, zjizvování, nebo tetování v dnešním každodením světě. Kybernetické oči z plastiku jsou vnímány jako mrtvá brána do duše a znak oběti sebe sama profesionalitě řemesla. Kybernetická zbraň podobná hadu v ústech a tubicích těla hrdinky Sáry je šílenstvím ze světa Gigerových nočních můr a zdířky propojující člověka s mašinou jsou odznakem dekadence a úpadku kybernetických feťáků.
Tak ztácí svůj lesk klišé chromu, tak rezaví filigrán.
Velice zajímavé z mého fanouškovského pohledu.
Pro milovníky Legolasů pravděpodobně nic vhodného, pro milovníky Kulhánka stále málo zbraní, pro milovníka vesmíru příliš mnoho létání v atmosféře, ale pro cyberpunkera docela slušně přeložená, stylová a zábavná četba. Velice doporučuji.
Pokud náhodou víte o digitalizované verzi této knihy, měl bych o ní docela dost zájem.
Ještě přidám jeden citát, aby bya jasná celková filosofie knihy:
"Maurice ej v pánu. Původně jsem plánoval, že umřu já, ale on mě předešel. Se smrtí milenkou. Odvedla si ho."
"Opatrně ti povídám. Teď na druhou nohu."
"Já se za ní vždycky honil. Až do dneška jsem o tom nevěděl."
"Polož si hlavu sem, ke mě na rameno."
Kovboj ucítí teplý dotyk na tváři a zamumlá, "Stát se legendou ještě zaživa, to je pěkná zhovadilost."
Kola vozu tiše vyrazí vpřed.
Terry Pratchett, Stephen Briggs. Kuchařka Stařenky Oggové. Praha, Talpress.
Recenzovat Pratchettovu Zeměplochu nemá příliš smysl, protože i přesto, že je to série v dnešní době již přesahující třicet dílů, její kvalita jako celku je konstantně velmi vysoká, proto, ač hrdým majitelem všech Pratchettovských knih, nepíšu obvykle recenze na každé jednotlivé dílko zvlášť.
Kuchařka stařenky Oggové není klasická kniha ze zeměpoplošské série a ještě zároveň také nepodlehla vzrůstajícímu tlaku na komercionalizaci Prattchetova díla.
Ani tato kniha sice již není z nejnovějších titulů na našem knižním trhu, ale vzhledem k tomu, že o Pratchetta je stálý zájem, a také proto, že je stále ještě možné ji občas koupit, rozhodl jsem se, že o ní něco napíšu.
Kuchařka celá je pojata jako kniha Ankh-Morporského vydavatelství nevalné úrovně, které jen díky akutnímu nedostatku finančních zdrojů bylo ochotno vydat svazek receptů známé Zeměplošké čarodějky Gity Oggové.
Jako recenzent knihy musím podotknout, že s jejich postojem zcela souhlasím, protože stařenka Oggová si prostě málokdy dokáže pomoct od oněch nevkusných žertíků na téma "všechny ty malé kousky". Je také opravdu nevkusné, když čarodějka popisuje pochoutku tak dekadentí, jakou bezesporu je například Růžový Klátil.
Nemnohému čtenáři jistě, podobně jako mě nepřipadne vtipná pasáž z receptu na sladkosti arcimistra cechu vrahů, kde Gita výslovně nedoporučuje (a zbytečně dokonce několikrát), použití arzénu jako hlavního dochucovadla.
Gita Oggová je prostě zhýralá postarší chlípná dáma o jejímž vychování (ježto sama rozebírá v pokročilé části knihy) je přinejmenším nedostatečné.
Jediným kladným bodem, který na celé kuchařce shledávám je fakt, že veškerá jídla je možno podomácku zhotovit, z běžně dostupných surovin a jejich přípravu i konzumaci lze s přežít.
Jako recenzent knihy paní Oggové a pana Pratchetta musím výrazně apelovat na dobrý vkus čtenářů slovy odrazujícími od její koupě, zvláště nebyl-li jejich vkus již předtím výrazně pokroucen a mrzačen předchozími paskvily z per výše jmenovaných.
Za darování knihy (nejen pro účely této recenze) autor velice děkuje slečně Tatianě -Hieně- Hruškové.
Původně Hardwired, A Tor Books, 1986.
Sice nerad píšu recenze na staré knihy, protože si myslím, že se stejně dostanou do ruky jen málokomu, ale vzhledem k tomu, že už jsem delší dobu nic nenapsal a kniha HardWare (v originále HardWired) není zase až tak špatné čtení, udělal jsem protentokrát vyjímku.
HardWare je jednen z mála do češtiny přeložených cyberpunkovývh počinů let osumdesátých. Vlastně si myslím, že i přesto, že je žánr cyberpunk u nás stále oblíbenější, nebude asi mnoho lidí, kteří by ji znali a i já jsem k ní přišel někdy v pětadevadesátém naprostou náhodou v nějakém garážovém výprodeji.
Možná za to mohla její obálka, která je sice zajímavá, ale svádí spíše k myšlenkám na brak nejhrubšího zrna. Možná za to mohlo doba, kdy jen málo vyvolených sedělo doma svých dvaosumšestek s modemy bzučícími bbskmai. Prostě se kniha ztratila a je to docela škoda.
Dnes snad již každý scifista předškolák zná romantickou vyprávěnku o břitvačce se zrcadly místo očí a o vyhořelém feťákovi od mašiny, který buší do klávesnice až do úplneho vyčerpání, každé dítě dnes zná Gibsonova Neuromacera. HardWare je titul o něco málo mladší (orig. A Tor Books 1986), ale jen o maličko méně kvalitní.
USA prochází krizí, ve skutečnosti je rozděleno na jednotlivé státy, které úpí pod těžkou podrážkou Orbitálů, skupiny korporačních špiček, které Zemi vysávají o poslední zbytky jejích zdrojů, pládnují velkolepé budoucnosti a potácejí se v úpadku dekadence. Underground na Zemi žije z posledního, posledními stezkami svobody jsou pašerácké výpravy pancéřovaných tanků. Piloti jsou připojeni neurálním rozhraním, ketré jim umožňuje cítit pancíř tanku jako kůži, turbíny motoru jako tlukot srdce a palivové přívody jako tepny. Jejich cíl je svoboda, volnost a nezávislost, tedy alespoň některých. V průběhu děje je stále více zřejmé, že i tento pašerácký underground je jenom pár lidí, kteří přes své technické nadání nevidí, že Země prohrála a že i oni jsou manipulováni korporacemi a cizími zájmy.
Kovboj je bývalý pilot pašerácké stíhačky, z dob, kdy ještě létal za "správnou stranu", za svůj ideál. Díky svému umu a nadšení se dostává do situace, kdy musí bránit svůj život a dostává zároveň příležitost se pomstít a nesmazatelně vypsat své méno kondenzační stopou na modrou oblohu...
V mnoha ohledech se jedná o akční science fiction, v mnoha ohledech je kniha jakousi nápodobou Neuromancera, v mnoha ohledech kniha zavání atmosférou konce studené války, ale... Ale je třeba říct, že pojetí mechanických mašin jako virtuálních prostorů, ke kterým se člověk může připojit implantovaným rozhraním přímo do mozku je moc zajímavá idea, která však již dnes asi nikoho nepřekvapí. Ale jak daleko jsou tihle riggeři (termín označující bytost neurálně připojenou na mechanické stroje objevující se v RPG Shadowrun) v budoucnosti?
Nedokážu zcela přesně odhadnout, jak moc je na knize vidět technické nadšení a nadání autora, ale myslím, že je to velice podobné jako u gibsona, který stvořil myšlenku matrix a počítačových hackerů, jak je dnes známe, aniž by byl více než pouhým uživatelem osobního počítače, to nadšení je ale z knihy cítit a dodává jí stejně jako Gibsonovu Neuromancerovi správnou šťávu a atmosféru, na kterou si mnohé současté post-cyberpunkové slátaniny jenom hrají.
Daším velkým kladem knihy jsou postavy, které ač použity velmi akčně až hrdinsky (v případě Kovboje), nejsou šablonovité, mají své cesty a ty je vedou, nikdy však do uliček které by čtenáři připadly přehnaně vykonstruované, či snad nudné nebo neuvěřitelné. Máte prostě dojem, že čtete příběh dvou undergroundových hrdinů, co se ve světě nestratí. Každý z nich je z legend cyberpunkové ulice.
Posledním kladem, který mne na knize příjemě překvapil, už když jsem ji jako kluk četl poprvé, je neortodoxní používání tzv. cyberware.
Sice již nejsou mezi námi takoví, kdo neznmají význam toho slova (stejně jako asi každý již dnes ví kdo je to Legolas), ale přece jenom upřesním, že se jedná v podstatě o hardware, kterým jsou vylepšovány lidské vlastnosti, reflexy, smysly, paměť...
V HardWare je tento cyberware podobně invazivní jako například velké pearcingy, zjizvování, nebo tetování v dnešním každodením světě. Kybernetické oči z plastiku jsou vnímány jako mrtvá brána do duše a znak oběti sebe sama profesionalitě řemesla. Kybernetická zbraň podobná hadu v ústech a tubicích těla hrdinky Sáry je šílenstvím ze světa Gigerových nočních můr a zdířky propojující člověka s mašinou jsou odznakem dekadence a úpadku kybernetických feťáků.
Tak ztácí svůj lesk klišé chromu, tak rezaví filigrán.
Velice zajímavé z mého fanouškovského pohledu.
Pro milovníky Legolasů pravděpodobně nic vhodného, pro milovníky Kulhánka stále málo zbraní, pro milovníka vesmíru příliš mnoho létání v atmosféře, ale pro cyberpunkera docela slušně přeložená, stylová a zábavná četba. Velice doporučuji.
Pokud náhodou víte o digitalizované verzi této knihy, měl bych o ní docela dost zájem.
Ještě přidám jeden citát, aby bya jasná celková filosofie knihy:
"Maurice ej v pánu. Původně jsem plánoval, že umřu já, ale on mě předešel. Se smrtí milenkou. Odvedla si ho."
"Opatrně ti povídám. Teď na druhou nohu."
"Já se za ní vždycky honil. Až do dneška jsem o tom nevěděl."
"Polož si hlavu sem, ke mě na rameno."
Kovboj ucítí teplý dotyk na tváři a zamumlá, "Stát se legendou ještě zaživa, to je pěkná zhovadilost."
Kola vozu tiše vyrazí vpřed.
Terry Pratchett, Stephen Briggs. Kuchařka Stařenky Oggové. Praha, Talpress.
Recenzovat Pratchettovu Zeměplochu nemá příliš smysl, protože i přesto, že je to série v dnešní době již přesahující třicet dílů, její kvalita jako celku je konstantně velmi vysoká, proto, ač hrdým majitelem všech Pratchettovských knih, nepíšu obvykle recenze na každé jednotlivé dílko zvlášť.
Kuchařka stařenky Oggové není klasická kniha ze zeměpoplošské série a ještě zároveň také nepodlehla vzrůstajícímu tlaku na komercionalizaci Prattchetova díla.
Ani tato kniha sice již není z nejnovějších titulů na našem knižním trhu, ale vzhledem k tomu, že o Pratchetta je stálý zájem, a také proto, že je stále ještě možné ji občas koupit, rozhodl jsem se, že o ní něco napíšu.
Kuchařka celá je pojata jako kniha Ankh-Morporského vydavatelství nevalné úrovně, které jen díky akutnímu nedostatku finančních zdrojů bylo ochotno vydat svazek receptů známé Zeměplošké čarodějky Gity Oggové.
Jako recenzent knihy musím podotknout, že s jejich postojem zcela souhlasím, protože stařenka Oggová si prostě málokdy dokáže pomoct od oněch nevkusných žertíků na téma "všechny ty malé kousky". Je také opravdu nevkusné, když čarodějka popisuje pochoutku tak dekadentí, jakou bezesporu je například Růžový Klátil.
Nemnohému čtenáři jistě, podobně jako mě nepřipadne vtipná pasáž z receptu na sladkosti arcimistra cechu vrahů, kde Gita výslovně nedoporučuje (a zbytečně dokonce několikrát), použití arzénu jako hlavního dochucovadla.
Gita Oggová je prostě zhýralá postarší chlípná dáma o jejímž vychování (ježto sama rozebírá v pokročilé části knihy) je přinejmenším nedostatečné.
Jediným kladným bodem, který na celé kuchařce shledávám je fakt, že veškerá jídla je možno podomácku zhotovit, z běžně dostupných surovin a jejich přípravu i konzumaci lze s přežít.
Jako recenzent knihy paní Oggové a pana Pratchetta musím výrazně apelovat na dobrý vkus čtenářů slovy odrazujícími od její koupě, zvláště nebyl-li jejich vkus již předtím výrazně pokroucen a mrzačen předchozími paskvily z per výše jmenovaných.
Za darování knihy (nejen pro účely této recenze) autor velice děkuje slečně Tatianě -Hieně- Hruškové.
1/30/2006
Jch. Masaryk's Illegal Illia: tak štěňátko téhle potvůrky bych docela rád vlastnil :)
Včera jsem byli jen tak pro zábavu na mezinárodní výstavě psů v Trenčíně. Poprá jsem měl možnost být postupně ve všech kruzích, podívat se na desítky plemen psů a vidět i konečné rozhodování v kategoriích jako nejlepší terriér, nejlepší chrt, nejlepší pes výstavy a podobně.
Byla to docela zábava a byl jsem nakonec docela rád, že Sigur díky svému kulhání vyjímečně nejel, protože lidí bylo opravdu spoooooousta, místa málo a navíc jsme se díky tomu nemuseli věnovat našemu psu, ale i těm ostatím.
Osobně mne nejuvíce zajímala kategoriie teriérů, konkrétně bullteriéři.
Výběr sice nebyl nic moc, protože téměř tři čtvriny psů byli Trojský Kůň, ale jeden pes mne přece jenom zaujal a jak se ukázalo, měl jsem pravdu.
Pes postupně v průběhu výstavy získal CAJC, BOB a nakonec se umístil jako druhý v celkovém hodnocení krásy všech terriérů na výstavě.
Krása ale není všechno, a tak mne potěšilo, když jsem se se psem mohl i zkamarádit mimo výstavní kruh. Sice jsem nemluvil s majitelem, pouze s jeho kamarádem, ale pes to byl každopádně bezvadný. Kamarádský, temperamentní... no prostě bych od něj chtěl štěnátko.
Ke konci výstavy se mi podařilo z jedné nástěnky sundat plakátek, který jsem dnes nascanoval a přiložil k tomuhle blogu. Sice není kvalita nejlepší, ale pro přehled stačí.
Docela mne potěšilo, že mám tak dobrý vkus, protože jak na to koukám, tenhle psík vyhrává co se dá.
No snad budu mít na jaře štěsí a opravdu budu mít konečně i vlastního bull terriera :)
1/27/2006
Sigurd Indiánsý Brloh od rodicu Matka: Ithaka Grif , Otec: Schaman della Talpa
Tak jsem se dneska dozvedeli "bezva" novinku.
Pes zacal posledni tak tyden kulhat, obcas jakoby tahal tlapu, obcas ji zvedal a tak.
No jak se ukazalo, tak nas vystavni psicek, co si prosel pred rokem a pul rendgenem na dispalzii, s hodnocenim 0/0 ma displazii kolem 2. Hodnoceno ze stejnych snimku.
Kurvadrat, jak muze byt nekdo takovej debil, ze neumi cist ani rentgenove snimky, kdyz uz ma povoleni je vyrabet. (Veterinarni Klinika Žilina, MVDr. Branislav Bajužík).
Rok a pul jsme tedy psika v podstate neumerne zatezovali pomerne hodne sportovanim, velkymi vylety atd. Takze ve 2,5 roku uz statecne kulha.
Pritom stacil opatrnejsi rezim, kdyby nam to kua rekli.
Achjo.
Takze tim padem pozor na stenatka od rodicu Ithaka Grif (matka) / Shaman della Talpa. Jeden z nich nese fakt zasadni dispozice na displazii.
Puvod naseho psa Indiansky Brloh.
Pes zacal posledni tak tyden kulhat, obcas jakoby tahal tlapu, obcas ji zvedal a tak.
No jak se ukazalo, tak nas vystavni psicek, co si prosel pred rokem a pul rendgenem na dispalzii, s hodnocenim 0/0 ma displazii kolem 2. Hodnoceno ze stejnych snimku.
Kurvadrat, jak muze byt nekdo takovej debil, ze neumi cist ani rentgenove snimky, kdyz uz ma povoleni je vyrabet. (Veterinarni Klinika Žilina, MVDr. Branislav Bajužík).
Rok a pul jsme tedy psika v podstate neumerne zatezovali pomerne hodne sportovanim, velkymi vylety atd. Takze ve 2,5 roku uz statecne kulha.
Pritom stacil opatrnejsi rezim, kdyby nam to kua rekli.
Achjo.
Takze tim padem pozor na stenatka od rodicu Ithaka Grif (matka) / Shaman della Talpa. Jeden z nich nese fakt zasadni dispozice na displazii.
Puvod naseho psa Indiansky Brloh.
1/01/2006
Pro maminky a všechny, co si mylsí, že i po Silvestru by měl být doma pořádek :)
Tak tohle je prosím náš pokoj po Silvetsru.
Dávám jej sem, jen abych trošku pozlobil :)
Ve skutečnosti jsem si hrál s nastavením mého nového foťáku, tak jsem potřeboval nějaké cíle na kterých bych mohl zkoušet.
Tak snad už příště budou i kvalitní fotky, ale dnes je tu tma a nepořádek :)
Možná si teď řeknete, že máme doma vážně borel, ale co člověk nadělá, když žije ve třech, vlastně už čtyřech na rozloze 3x2m bez skříní, že.
A ještě navíc veřer slaví příchod nového roku :)
Dávám jej sem, jen abych trošku pozlobil :)
Ve skutečnosti jsem si hrál s nastavením mého nového foťáku, tak jsem potřeboval nějaké cíle na kterých bych mohl zkoušet.
Tak snad už příště budou i kvalitní fotky, ale dnes je tu tma a nepořádek :)
Možná si teď řeknete, že máme doma vážně borel, ale co člověk nadělá, když žije ve třech, vlastně už čtyřech na rozloze 3x2m bez skříní, že.
A ještě navíc veřer slaví příchod nového roku :)
Pohled ven - docela uklizeno ...
Pohled na okno - kaktus a soška (schválně z jaké je hry a jak se jmenoval?)
Pohled dovnitř - po oslavě
Pohled dovnitř - pořádek
U počítače I
U počítače II
U počítaše III
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)