Zjistil jsem, že jsem první umělá inteligence
mé ego je totiž lego.
lego, lego...
...legovaná ocel,
chlupy ze psa či vlka,
ptačí lebka,
kostra krysy.
jsem složený,
složitě,
mozaika prasete v žitě,
ze stavebnice,
dětské hry,
asi merkur...
...venuše, země, marz.
jsem první umělá inteligence vložená do těla prchajícícho zajíce.
rozpálená do běla,
kalená světlem měsíce.
podkutá vibramem.
inteligence komínů,
dálnic,
odpadků.
krev a cisterna na mlíko.
vibrace, šplouchání, hvízdání brzd.
ochočený ostnatým drátem,
zlatými klíckami.
zloděj v zaniklých v zahradách.
loňský vítěz hry na schovávanou.
jsem tedy jste:
písek pána snů v soukolí synapsí.
hra v sázky a dostihy.
sázíte,
máte spoustu dobrých rad,
od dvou je to snad stereotyp?
důstojná hra v šach.
písek místo kamenů,
v hodinkách.
ostrá zrnka v ozubených kolečkách,
z merkuru, z titanu,
z oceli, z lega...
4/17/2006
Recenze: Ukolébavka
Palahniuk, Chuck. Ukolébavka. Praha: Odeon, 2005. ISBN 80-207-1185-6.
Každá generace si přeje být tou poslední.
Palahniuk není autor v našich zeměpisných končinách vůbec neznámý, snad také díky filmovému zpracování jeho vynikající knihy Klub Rváčů.
Možná si i pamatujete bezvýchodnsot života jejího hlavního hrdiny, jenž dokonce i svůj byt vnímá jako katalog obchodních domů s nábytkem. Jméno kusu, prodejce, cena.
Život musí být intenzivní, aby byla vůbec cítit jeho chuť. Chuť krve z rozbytých rtů, podlitiny ve tváři. Bez bot a bez košil. Úkolem dnešního týdne je zapálit alespoň jednu kancelář. Velice intenzivní kniha, která zanechává hruboký vryp v mysli vnímavého čtenáře. Vryp, který ničí krásu, stejně jako rýhy, které dělá jedna z hrdinek Ukolébavky klíči na starožitném nábytku.
Vryp stejný, jako dělají řeči o biodiverztě a odpornosti lidské hry na Boha z úst mladíka Ústřice. Vryp za každou posmrtně znásilněnou modelku, rýha za každé mrtvé novorozeně.
Přesto, že je Ukolébavka opět politická a protisystémová, přesto, že i ona zanechá šrám v mysli čtenáře, není co do schopnosti strhnout a změnit pohled na život zdaleka tak intenzivní jako již zmiňovaný Klub Rváčů.
Snad kvůli tomu, že postavy jsou otažitější (a pokřivené spíše pro efekt), snad kvůli tomu, že politika a snaha o změnu myšlení je daleko více zřejmá.
Narozdíl od Klubu rváčů jsem cítil, kdy jsou jednotlivé detaily skládány k sobě tak, aby jejich vliv byl více intenzivní, cítil jsem kýč a snahu. Klub rváčů plyne, manipuluje stejnými efekty, jen elegantněji, nesnaží se vykreslit postavy, snaží se vykreslit děje. Ukolébavka je naproti tomu de facto road book (odvozeno od road movie), které se snaží postihnout zlomené a pokřivené charaktery, což se Palahniukovi daří o poznání méně.
V žádném případě však nechci tvrdit, že Ukolébavka je špatná kniha, jen místo jejího zakoupení uvažujte spíše o návštěvě knihovny. Pobaví na dva večery, pokud neznáte Klub rváčů, některé efektivní metody tvorby atmosféry vás jistě překvapí, stejně jako pointa, možná, že dokonce přestanete jíst maso, nebo si uvědomíte, jak příroda kolem vás tiše křičí o pomoc. Možná si uvědomíte, že poslední dobou vybíráte jen mezi Kolou a Pepsi a možná budete lepší člověk. Obávám se však spíše toho, že kniha právě jen pobaví.
Je to stará říkanka o tom, jak jdou zvířátka spát. Je tesklivá a sentimentální, a když ji čtu nahlas pod halogenovými světly, vlastní tvář mi připadá popelavá a rozpařená okysličeným hemoglobinem...
...Odpovídám, že nevím. V knize tomu říkají probíranka. V některých kulturách ji zpívají dětem za hladomorů nebo sucha, nebo když je členů kmene příliš mnoho na malé území. Zpívají ji bojovníkům zmrzačeným v bitvě a lidem postiženým nemocí, všem, u koho doufají, že brzy zemře. Aby ukončili jeho utrpení. Je to ukolébavka.
6/10
Každá generace si přeje být tou poslední.
Palahniuk není autor v našich zeměpisných končinách vůbec neznámý, snad také díky filmovému zpracování jeho vynikající knihy Klub Rváčů.
Možná si i pamatujete bezvýchodnsot života jejího hlavního hrdiny, jenž dokonce i svůj byt vnímá jako katalog obchodních domů s nábytkem. Jméno kusu, prodejce, cena.
Život musí být intenzivní, aby byla vůbec cítit jeho chuť. Chuť krve z rozbytých rtů, podlitiny ve tváři. Bez bot a bez košil. Úkolem dnešního týdne je zapálit alespoň jednu kancelář. Velice intenzivní kniha, která zanechává hruboký vryp v mysli vnímavého čtenáře. Vryp, který ničí krásu, stejně jako rýhy, které dělá jedna z hrdinek Ukolébavky klíči na starožitném nábytku.
Vryp stejný, jako dělají řeči o biodiverztě a odpornosti lidské hry na Boha z úst mladíka Ústřice. Vryp za každou posmrtně znásilněnou modelku, rýha za každé mrtvé novorozeně.
Přesto, že je Ukolébavka opět politická a protisystémová, přesto, že i ona zanechá šrám v mysli čtenáře, není co do schopnosti strhnout a změnit pohled na život zdaleka tak intenzivní jako již zmiňovaný Klub Rváčů.
Snad kvůli tomu, že postavy jsou otažitější (a pokřivené spíše pro efekt), snad kvůli tomu, že politika a snaha o změnu myšlení je daleko více zřejmá.
Narozdíl od Klubu rváčů jsem cítil, kdy jsou jednotlivé detaily skládány k sobě tak, aby jejich vliv byl více intenzivní, cítil jsem kýč a snahu. Klub rváčů plyne, manipuluje stejnými efekty, jen elegantněji, nesnaží se vykreslit postavy, snaží se vykreslit děje. Ukolébavka je naproti tomu de facto road book (odvozeno od road movie), které se snaží postihnout zlomené a pokřivené charaktery, což se Palahniukovi daří o poznání méně.
V žádném případě však nechci tvrdit, že Ukolébavka je špatná kniha, jen místo jejího zakoupení uvažujte spíše o návštěvě knihovny. Pobaví na dva večery, pokud neznáte Klub rváčů, některé efektivní metody tvorby atmosféry vás jistě překvapí, stejně jako pointa, možná, že dokonce přestanete jíst maso, nebo si uvědomíte, jak příroda kolem vás tiše křičí o pomoc. Možná si uvědomíte, že poslední dobou vybíráte jen mezi Kolou a Pepsi a možná budete lepší člověk. Obávám se však spíše toho, že kniha právě jen pobaví.
Je to stará říkanka o tom, jak jdou zvířátka spát. Je tesklivá a sentimentální, a když ji čtu nahlas pod halogenovými světly, vlastní tvář mi připadá popelavá a rozpařená okysličeným hemoglobinem...
...Odpovídám, že nevím. V knize tomu říkají probíranka. V některých kulturách ji zpívají dětem za hladomorů nebo sucha, nebo když je členů kmene příliš mnoho na malé území. Zpívají ji bojovníkům zmrzačeným v bitvě a lidem postiženým nemocí, všem, u koho doufají, že brzy zemře. Aby ukončili jeho utrpení. Je to ukolébavka.
6/10
Nikdy nemluvit o klubu rváčů. Nikdy nemluvit o klubu rváčů. Jeden proti jednomu. Bez bot a bez košil.
Přečetl jsem si u Truzz, jeden docela zajímavý text, a protože je mi přesně tak jako v jiném dalším textu na jejím webu (má novou adresu, vážně pěknou), mám chuť odpovídat. Tak jsem jí tedy odpověděl, ale protože mám dojem, že naše zápisky jsou opuštěné láhve se vzkazy SOS uprostřed oceánu bez hvězdic a mořských koníků, rozhodl jsem se, že svou odpověď dám i sem, abych naše myšlěnky trošku spojil a snad i zviditelnil. Prosím čtěte, přemýšlejte, pozorujte a komentujte.
Kdysi jsem míval velice rád příběh o muž a chlapci.
Muž chodil po břehu a z vysychající pláže sbíral vyplavené hvězdice, které pak házel zpět do vody.
Chlapec se jej ptá, proč to vlastně dělá, když ví, že všem pomoct stejně nemůže.
Muž se na chlapce usměje, hodí hvězdici do vln a odpoví, že alespoň téhle jedné pomohl.
Čím více však postupuje čas vím, že mi nezáleží na muži, nezáleží mi na chlapci a uvědomuji si, že jsem ještě nikdy neviděl živou mořskou hvězdici. Vždy jsem ji uviděl u někoho za vitrínou nábytkové stěny uprostřed domácnosti, kde umírají i květiny. Ještě tam bylo vždy trocha zaprášených mušlí, někdy také kamínky, téměř vždy pak (v rodinách těch, kteří umějí číst) ty samé knihy, jak se na ně stály fronty za komunistů. Kde jsou hvězdice dnes? Jsou všechny usušené nad televizemi, zaprášené v krabicích se starými suvenýry? Kde jsou při přílivu, po bouřkách?
Viděl jsem několik moří a spousty pobřeží, ale kde jsou ty hvězdice stále nevím.
A kde je ten osel? Nezůstali už jen ti chapi s lopatou, za práci koláče, koláče, koláče... děti jezte bez pláče, bez pláč, bez pláče... (opakujte až do úplného osvojení).
Kdysi jsem míval velice rád příběh o muž a chlapci.
Muž chodil po břehu a z vysychající pláže sbíral vyplavené hvězdice, které pak házel zpět do vody.
Chlapec se jej ptá, proč to vlastně dělá, když ví, že všem pomoct stejně nemůže.
Muž se na chlapce usměje, hodí hvězdici do vln a odpoví, že alespoň téhle jedné pomohl.
Čím více však postupuje čas vím, že mi nezáleží na muži, nezáleží mi na chlapci a uvědomuji si, že jsem ještě nikdy neviděl živou mořskou hvězdici. Vždy jsem ji uviděl u někoho za vitrínou nábytkové stěny uprostřed domácnosti, kde umírají i květiny. Ještě tam bylo vždy trocha zaprášených mušlí, někdy také kamínky, téměř vždy pak (v rodinách těch, kteří umějí číst) ty samé knihy, jak se na ně stály fronty za komunistů. Kde jsou hvězdice dnes? Jsou všechny usušené nad televizemi, zaprášené v krabicích se starými suvenýry? Kde jsou při přílivu, po bouřkách?
Viděl jsem několik moří a spousty pobřeží, ale kde jsou ty hvězdice stále nevím.
A kde je ten osel? Nezůstali už jen ti chapi s lopatou, za práci koláče, koláče, koláče... děti jezte bez pláče, bez pláč, bez pláče... (opakujte až do úplného osvojení).
4/16/2006
Sváteční výlet na Maguru ve fotkografii, část první (asi)
Jing-Jang morning
Jo jo, tam se schovává...
...v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.
Víte proč má datel zobák? Přece aby nemlátil hlavou do dřeva.
Pan Strom
Řekni sýr!
Jaro v tisíci metrech nad mořem.4/15/2006
Lidé se mě ptají, jak se pořád mám... (Ludia se ma pítaju, čím bysom chcel byť... udavač, udavač... rytmu udavač :)
Máme se pořád bezvadně, někdy lépe. Dnes jsme byli s Hienou a sigurdem na procházce a docela mne mrzelo, že jsem si ssebou nevzal foťák (obťěžuje mne, neustále myslet kam se postavit, kde je jká větev atd...), protože u jezera byly stovyk pářících se nádherných ropuch. Nikdy jsem si nevšimnul, že ropuchy to dělají v grupě. Jedna samice a třeba deset menších samečků naskládaných na ní. Velice zvláštní pohled.
Sigurd dostal fuj a nesmíš, takže jsem se mohli v klidu procházet a poslouchat mlostné kvákání (taky zvuky terenních motorek, ale to už by nebyla romantika, cuž?).
Sigurd měl z celého víletu největší radost z asi dvacetimetrové louže z roztálého sněhu, která mu i v nejhlubších místech sahala sotva ke kohoutku, takže v ní mohl běhat, válet se a tvářit se jako hroch při banění. Vzhledem k tomu, že louže byla úplně čistá (podloží byla tráva), máme bezva přírodně voňavého psa. Takovou koupl by si zasloužil častěji. navícbezvadně aportoval hozený klacek z vody, a krásně se uběhal. Sice teď ještě hlídá před domem, ale už brzo se svalí jako špalek a bude od něj klid.
Hieně úspěšně roste bříško, ale i na dalším sonografu se náš drobeček cudně otočil tak, že pohlaví neukázal. Takže opravdu čekáme KonderSurprise :)
Jinak jsem svou ženu dnes přichytil při internetu, když si četla tohle:
Sviečková na smotane 1. Potrebujeme 600g sviečkovice, 50g údenej slaniny(nemusí byť), soľ korenie, tuk, 1 cibuľa, 150g koreň.zeleniny, mäsový vývar, 1 bobk.list, 2 zrnká nového korenia, 40g hl.múky, 2,5dl kyslej smotany, cukor, citrónovú šťavu. Postup: Odležanú sviečkovicu odblaníme, prešpikujeme slaninou, osolíme okoreníme a opražíme zo všetkých strán. Vyberieme a odložíme do tepla. Na tuku dáme speniť cibuľu, pridáme očistenú pokrájanu zeleninu, opražíme a podlejeme vývarom. Pridáme mäso, bobk.list, celé korenie, prikryjeme a dusíme do mäkka. Mäkké mäso vyberieme, šťavu zahustíme múkou a povaríme 20 min. Pripravenú omáčku pretrieme aj so zeleninou cez sitko, pridáme smotanu, podľa chuti osladíme a ochutíme citrónovou šťavou. Mäso pokrájame na plátky a polejeme omáčkou. 2. Potrebujeme: Sviečkovicu, koreňovú zeleninu, cibuľu, horčicu, koreniny, smotanu, citrón, mlieko, hladkúmúku, olej, cukor. Postup: Mäso orestujeme na rozpálenom oleji zo všetkých strán, potom ho vyberieme a pridáme nastrúhanú zeleninu, cibuľu a 1 lyžicu horčice. Keď si zelenina pustí šťavu, pridáme skaramelizovaný cukor podlejeme vodou a necháme zovrieť. Potom pridáme koreniny a mäso. Necháme variť. Keď bude mäso mäkké, vytiahneme ho von a omáčku zahustíme zátrepkou s hladkej múky a mlieka. Dochutíme šľahačkovou smotanou a citrónovou šťavou, prípadne prevareným octom.
Takže bude bezva večeře, to si pište a udělejte si taky takovou, jíte-li maso.
Jinak když už jsou ty pohanský svátky bohyně Ester, rozhod jsem se, že si poprvé v životě upletu svůj vlastní flaus (pomlázku, tatar, šibák... každý mu říká jinak :). Za Hienina přispění a četných nadávek (myšlených samozřejmě v dobrém) se dílo zdařilo (tak díky téhle stránce: http://www.hobby-info.cz/art.php?id=pomlazka). Není sice dokonalý, protože druh vrby, který jsem si vybral asi není ten co měl být (košíkářská zřejmě není ta žlutá, ale ta červená vrba), navíc nikdo učený z nebe nespadl, ale mě se líbí a je můj. :)
Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám za kamnama snese zase jiný.
A ještě poslední věc, co jsem si dnes našel. Je to psí, liščí nebo jiná psovitá (na vlka je to moc malé, zvláště proto, že je to samčí) leb. J vzadu, těsně u prvního krčního obratle prostřelená kulovnící, ale projektyl zůstal v protější stěně, takže je dobře vidět, že myslivci na olovu rozhodně nešetří. Zdá se mi, že je to náboj spíš pistolový (aspoň devítka), ale těžko říct, nechci lebku kuchat, chci si ji pověsit na okno vedle sušených kachních pařátů, které jsou tam už od minulého týdne. Bezva dekorace.
Odpočívej v (našem) pokoji.
No a to je asi tak všecko. Prostě se máme docela dobře, někdy lépe. Zdar a sílu a užijte si svátků sexu a plodnosti.
Sigurd dostal fuj a nesmíš, takže jsem se mohli v klidu procházet a poslouchat mlostné kvákání (taky zvuky terenních motorek, ale to už by nebyla romantika, cuž?).
Sigurd měl z celého víletu největší radost z asi dvacetimetrové louže z roztálého sněhu, která mu i v nejhlubších místech sahala sotva ke kohoutku, takže v ní mohl běhat, válet se a tvářit se jako hroch při banění. Vzhledem k tomu, že louže byla úplně čistá (podloží byla tráva), máme bezva přírodně voňavého psa. Takovou koupl by si zasloužil častěji. navícbezvadně aportoval hozený klacek z vody, a krásně se uběhal. Sice teď ještě hlídá před domem, ale už brzo se svalí jako špalek a bude od něj klid.
Hieně úspěšně roste bříško, ale i na dalším sonografu se náš drobeček cudně otočil tak, že pohlaví neukázal. Takže opravdu čekáme KonderSurprise :)
Jinak jsem svou ženu dnes přichytil při internetu, když si četla tohle:
Sviečková na smotane 1. Potrebujeme 600g sviečkovice, 50g údenej slaniny(nemusí byť), soľ korenie, tuk, 1 cibuľa, 150g koreň.zeleniny, mäsový vývar, 1 bobk.list, 2 zrnká nového korenia, 40g hl.múky, 2,5dl kyslej smotany, cukor, citrónovú šťavu. Postup: Odležanú sviečkovicu odblaníme, prešpikujeme slaninou, osolíme okoreníme a opražíme zo všetkých strán. Vyberieme a odložíme do tepla. Na tuku dáme speniť cibuľu, pridáme očistenú pokrájanu zeleninu, opražíme a podlejeme vývarom. Pridáme mäso, bobk.list, celé korenie, prikryjeme a dusíme do mäkka. Mäkké mäso vyberieme, šťavu zahustíme múkou a povaríme 20 min. Pripravenú omáčku pretrieme aj so zeleninou cez sitko, pridáme smotanu, podľa chuti osladíme a ochutíme citrónovou šťavou. Mäso pokrájame na plátky a polejeme omáčkou. 2. Potrebujeme: Sviečkovicu, koreňovú zeleninu, cibuľu, horčicu, koreniny, smotanu, citrón, mlieko, hladkúmúku, olej, cukor. Postup: Mäso orestujeme na rozpálenom oleji zo všetkých strán, potom ho vyberieme a pridáme nastrúhanú zeleninu, cibuľu a 1 lyžicu horčice. Keď si zelenina pustí šťavu, pridáme skaramelizovaný cukor podlejeme vodou a necháme zovrieť. Potom pridáme koreniny a mäso. Necháme variť. Keď bude mäso mäkké, vytiahneme ho von a omáčku zahustíme zátrepkou s hladkej múky a mlieka. Dochutíme šľahačkovou smotanou a citrónovou šťavou, prípadne prevareným octom.
Takže bude bezva večeře, to si pište a udělejte si taky takovou, jíte-li maso.
Jinak když už jsou ty pohanský svátky bohyně Ester, rozhod jsem se, že si poprvé v životě upletu svůj vlastní flaus (pomlázku, tatar, šibák... každý mu říká jinak :). Za Hienina přispění a četných nadávek (myšlených samozřejmě v dobrém) se dílo zdařilo (tak díky téhle stránce: http://www.hobby-info.cz/art.php?id=pomlazka). Není sice dokonalý, protože druh vrby, který jsem si vybral asi není ten co měl být (košíkářská zřejmě není ta žlutá, ale ta červená vrba), navíc nikdo učený z nebe nespadl, ale mě se líbí a je můj. :)
Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám za kamnama snese zase jiný.A ještě poslední věc, co jsem si dnes našel. Je to psí, liščí nebo jiná psovitá (na vlka je to moc malé, zvláště proto, že je to samčí) leb. J vzadu, těsně u prvního krčního obratle prostřelená kulovnící, ale projektyl zůstal v protější stěně, takže je dobře vidět, že myslivci na olovu rozhodně nešetří. Zdá se mi, že je to náboj spíš pistolový (aspoň devítka), ale těžko říct, nechci lebku kuchat, chci si ji pověsit na okno vedle sušených kachních pařátů, které jsou tam už od minulého týdne. Bezva dekorace.
Odpočívej v (našem) pokoji.No a to je asi tak všecko. Prostě se máme docela dobře, někdy lépe. Zdar a sílu a užijte si svátků sexu a plodnosti.
4/14/2006
Zase dve recenze: V jako vendeta a Provinilé slasti
Moore, Allan. Lloyd David. Dodds Siobhan. V jako vendeta. Brno: BBart a Crew, 2005. Přeložil Podaný Richard. ISBN: 80-7341-690-5.
V jako vynikající.
Comix je bezesporu umění a Alan Moore je bezesporu scénáristický umělec.
Nemám rád příběhy ze světů, kde vládne totalita, usazují se mi v hlavě trápí mne a ničí. To je snad ten důvod, proč jsem nad koupí V jako vendeta váhal. Zrazovala mne přirovnání k Orwellovu 1984, nechtěl jsem číst lidské zoufalství.
Nakonec jsem se odhodlal a knihu si koupil, rozhodně nelituji. V jako vendetta je o světě, kde lidé ztratili naději, ale ne všichni a ne navždy. O světě po nukleární válce, kde vládne fašismus a všechny "jiné" (barevné, lezby, levičáky...) již dávno vyhladili v táborech smrti, o světě kterému vládne Vůdce a jeho počítač.
V jako vrah, V jako vítězství, v jako 5. Ta da da dá.
Na scéně se zjevuje pomsta v masce Guye Fawkese (první známý terrorista, pokusil se vyhodit do vzduchu Britský palament v 17. st.). Pomsta je vzdělaná, tajmená a velmi účinná. Pomsta hýří citáty z klasické literatury, pomsta jež je myšlenkou svobody, nikoli tváří skrytou za maskou.
Pomsta vraždící bez rozdílu, pomsta citlivá jako břitva. Pomsta, jež nese naději, že oči kamer na každém sloupě jednou oslepnou. Pomsta ničí, aby na troskách mohl vzniknout nový svět, ne snad lepší, ale svět DĚLEJSICOCHCEŠ.
Vynikající kresba, vynikající dialogy, zvláštním způsobem propojené s obrazovým dějem, tak, že citáty dokreslují obraz, či obraz dokresluje citáty, dokonalý střih. Mrazivo. Naděje. To vše Alan Moore a kreslíř David Lloyd vložili do své úžasné knihy, která vychází (v ČeskoSlovensku) právě v čas, aby doplnila filmovou verzi v našich kinech.
(To je jejich úloha : vládnout si sami, řídit své životy a lásku a zemi... - V)
10/10 (bez chyby)
Hamiltonová, Laurell K. Provinilé slasti. Praha, Triton, 2006. ISBN 80-7254-669-4.
Já s upíry nechodím, já je zabíjím. - Anita Blakeová
Ano je to bohužel tak, citace hlavní hrdinky uvedená hned na obálce knihy nelže. Pokud si knihu koupíte, dostane se vám totiž do rukou čistokrevný brak úrovně hodnocení C.
Hlavní hrdinka žije ve světě, kde se přemnožili nemrtví a ještě navíc si vydobili občasnká práva, taková jako je majají v běžné Americe živí dnes. Mohou zakládat církve, mohou vlastnit majetek, snaží se získat volební právo a při tom všem pijí lidem krev, vstávají z hrobů, ovládají části měst terrorem...
Anita je policejní externista pro vyšetřování případů nemrtvých. Sama sebe vidí jako drsného detektiva, z kih od D. Hammeta nebo R. Chandlera. Ve skutečnosti, i přes drsné hlášky a temný vnitřní hlas, chová se jako hloupá pipinka jako vystřižená z špatných detektivních mýdlových oper osumdesátých let.
Autorce se ani v nejmenším nepodařilo zachytit děj zajímavým způsobem oněch drsných detektivek o který zřejmě usilovala. Nejen že Anita je zcela slepá k faktům, které v lineárním ději bez zajímavých zvratů v podstatě stejně nehrají žádnou roli, ale navíc ještě jedná zcela nesmyslně (a nejen ona, ale i ostatní postavy) jen proto, aby byl děj ozvláštněn troškou SM sexu, setkáním s krysodlaky a lásky ke spocenému mladíku v kůži.
Když jsem knihu kupoval, dost jsem váhal, protože tohle všechno jsem nějak vnitřně tušil, ale prodavač mi řekl, že mám očekávat zábavnějšího Kulhánka. To mě bohužel zvyklalo. Kdyby tuhle knihu psal muž, řekl bych, že jí chybí koule, protože ji psala žencká (zřejmě tak šestnáctiletá holka s nevybytou sexuální fantasiií a touhou vykrást všechny upírské knihy a filmy co jich kdy viděla), musím říct, že kniha rozhodně není krev a mlíko. Je to prostě lineární brak, se špatně napsanými akčními scénami, nesmyslnými a nikam nevedoucími kličkami v ději, špatně vykreslenými postavami, které slouží jen jako kulisy a faktickými chybami jak v překladu (id Sombra) tak v ději.
Překlad -možná i originál nevím- je psaný v duchu holky, která se pokouší používat kriminálnický slang, ale neustále jí do toho prosakují slova jemninánku a plantážníci, v duchu holky, co sice četla Shakespeara, ale nikdy neslyšela opravdový slang, v duchu holky, která si myslí, že se říká krocna místo krochna :))). Hlavní hrdinka schovává pod polštářem Browning HI power o němž zatvrzele mluví jako o devítimilimetrové zbrani (jestli ono HI POWER nepochází náhodou od toho, že evropská zbrojovka se kdysi umanula vyrobit .45 kanón, tak už vážně nevím). Celkově děj působí tak, že aby se autorka nemusela učit reálie a něco si přečíst, raději si všechno vymýslí z fleku.
Abych jen nekritizoval, musím podotknout, že některé scény, především erotické, jsou rozhodně esteticky napsány, tak jak je zvykem v každé lepší knize z červené knihovy. Autorka v nich hýří barvami, vůněmi, neonovou pochmurností a blonďáky s modrýma očima, kteří jsou starší pětiset let. V tomto ohledu bravo, ale to je bohužet tak všechno.
Pokud mám tedy knihu honotit, tak doporučuji jen zatvrzelým fanouškům upírů, lidem bez dobrého literárního vkusu, onanistům a holkám do patnácti let.
2/10
V jako vynikající.
Comix je bezesporu umění a Alan Moore je bezesporu scénáristický umělec.
Nemám rád příběhy ze světů, kde vládne totalita, usazují se mi v hlavě trápí mne a ničí. To je snad ten důvod, proč jsem nad koupí V jako vendeta váhal. Zrazovala mne přirovnání k Orwellovu 1984, nechtěl jsem číst lidské zoufalství.
Nakonec jsem se odhodlal a knihu si koupil, rozhodně nelituji. V jako vendetta je o světě, kde lidé ztratili naději, ale ne všichni a ne navždy. O světě po nukleární válce, kde vládne fašismus a všechny "jiné" (barevné, lezby, levičáky...) již dávno vyhladili v táborech smrti, o světě kterému vládne Vůdce a jeho počítač.
V jako vrah, V jako vítězství, v jako 5. Ta da da dá.
Na scéně se zjevuje pomsta v masce Guye Fawkese (první známý terrorista, pokusil se vyhodit do vzduchu Britský palament v 17. st.). Pomsta je vzdělaná, tajmená a velmi účinná. Pomsta hýří citáty z klasické literatury, pomsta jež je myšlenkou svobody, nikoli tváří skrytou za maskou.
Pomsta vraždící bez rozdílu, pomsta citlivá jako břitva. Pomsta, jež nese naději, že oči kamer na každém sloupě jednou oslepnou. Pomsta ničí, aby na troskách mohl vzniknout nový svět, ne snad lepší, ale svět DĚLEJSICOCHCEŠ.
Vynikající kresba, vynikající dialogy, zvláštním způsobem propojené s obrazovým dějem, tak, že citáty dokreslují obraz, či obraz dokresluje citáty, dokonalý střih. Mrazivo. Naděje. To vše Alan Moore a kreslíř David Lloyd vložili do své úžasné knihy, která vychází (v ČeskoSlovensku) právě v čas, aby doplnila filmovou verzi v našich kinech.
(To je jejich úloha : vládnout si sami, řídit své životy a lásku a zemi... - V)
10/10 (bez chyby)
Hamiltonová, Laurell K. Provinilé slasti. Praha, Triton, 2006. ISBN 80-7254-669-4.
Já s upíry nechodím, já je zabíjím. - Anita Blakeová
Ano je to bohužel tak, citace hlavní hrdinky uvedená hned na obálce knihy nelže. Pokud si knihu koupíte, dostane se vám totiž do rukou čistokrevný brak úrovně hodnocení C.
Hlavní hrdinka žije ve světě, kde se přemnožili nemrtví a ještě navíc si vydobili občasnká práva, taková jako je majají v běžné Americe živí dnes. Mohou zakládat církve, mohou vlastnit majetek, snaží se získat volební právo a při tom všem pijí lidem krev, vstávají z hrobů, ovládají části měst terrorem...
Anita je policejní externista pro vyšetřování případů nemrtvých. Sama sebe vidí jako drsného detektiva, z kih od D. Hammeta nebo R. Chandlera. Ve skutečnosti, i přes drsné hlášky a temný vnitřní hlas, chová se jako hloupá pipinka jako vystřižená z špatných detektivních mýdlových oper osumdesátých let.
Autorce se ani v nejmenším nepodařilo zachytit děj zajímavým způsobem oněch drsných detektivek o který zřejmě usilovala. Nejen že Anita je zcela slepá k faktům, které v lineárním ději bez zajímavých zvratů v podstatě stejně nehrají žádnou roli, ale navíc ještě jedná zcela nesmyslně (a nejen ona, ale i ostatní postavy) jen proto, aby byl děj ozvláštněn troškou SM sexu, setkáním s krysodlaky a lásky ke spocenému mladíku v kůži.
Když jsem knihu kupoval, dost jsem váhal, protože tohle všechno jsem nějak vnitřně tušil, ale prodavač mi řekl, že mám očekávat zábavnějšího Kulhánka. To mě bohužel zvyklalo. Kdyby tuhle knihu psal muž, řekl bych, že jí chybí koule, protože ji psala žencká (zřejmě tak šestnáctiletá holka s nevybytou sexuální fantasiií a touhou vykrást všechny upírské knihy a filmy co jich kdy viděla), musím říct, že kniha rozhodně není krev a mlíko. Je to prostě lineární brak, se špatně napsanými akčními scénami, nesmyslnými a nikam nevedoucími kličkami v ději, špatně vykreslenými postavami, které slouží jen jako kulisy a faktickými chybami jak v překladu (id Sombra) tak v ději.
Překlad -možná i originál nevím- je psaný v duchu holky, která se pokouší používat kriminálnický slang, ale neustále jí do toho prosakují slova jemninánku a plantážníci, v duchu holky, co sice četla Shakespeara, ale nikdy neslyšela opravdový slang, v duchu holky, která si myslí, že se říká krocna místo krochna :))). Hlavní hrdinka schovává pod polštářem Browning HI power o němž zatvrzele mluví jako o devítimilimetrové zbrani (jestli ono HI POWER nepochází náhodou od toho, že evropská zbrojovka se kdysi umanula vyrobit .45 kanón, tak už vážně nevím). Celkově děj působí tak, že aby se autorka nemusela učit reálie a něco si přečíst, raději si všechno vymýslí z fleku.
Abych jen nekritizoval, musím podotknout, že některé scény, především erotické, jsou rozhodně esteticky napsány, tak jak je zvykem v každé lepší knize z červené knihovy. Autorka v nich hýří barvami, vůněmi, neonovou pochmurností a blonďáky s modrýma očima, kteří jsou starší pětiset let. V tomto ohledu bravo, ale to je bohužet tak všechno.
Pokud mám tedy knihu honotit, tak doporučuji jen zatvrzelým fanouškům upírů, lidem bez dobrého literárního vkusu, onanistům a holkám do patnácti let.
2/10
2/16/2006
Overdrive for president
Tenhle clanecek jsem nasel pri uklidu ve starych datovych souborech. Rad bych jej venoval vsem Lidovcum, ale napriklad i jinak snad osvicenemu panu prezidentovi se slovy JDETE DO PRDELE!
Puvodne pastoval nebo psal Exe_b_g na kyberia.sk
Exe_b_g 27.11.2002 14:15:43
Dr. Laura Schlesingerova je rozhlasovou moderatorkou v USA a
posluchacum, kteri ji zatelefonuji do jeji show, udeluje rady. Pred
nedavnem prohlasila, ze se jako dbala krestanka nemuze za zadnych
okolnosti priznive stavet k homosexualite, protoze ta je podle Treti
knihy Mojzisovy (Leviticus 18,22) ohavnosti.
Nasledujici text je otevreny dopis jednoho obcana Spojenych statu dr.
Schlesingerove, uverejneny na Internetu.
Draha pani doktorko!
Ze srdce Vam dekuji, ze vynakladate tolik obetaveho usili, abyste
lidem priblizila Bozi zakony. Leccemus jsem se diky Vasemu vysilani
naucil a o toto poznani se snazim podilet s co nejvetsim poctem lidi.
Napriklad, kdyz se nekdo pokousi obhajovat sve homosexualni chovani,
pripomenu mu proste Treti knihu Mojzisovu (Leviticus 18,22), kde jasne
stoji, ze jde o ohavnost. A basta fidli.
Jenze od Vas jeste potrebuji poradit ohledne nekolika specialnich
zakonu a zpusobu, jak je dodrzovat.
Za prve: Kdyz u oltare obetuji byka jako zapalnou obet, vim, ze je to
liba vune pro Hospodina (Leviticus 1,9). Problemem jsou moji sousede.
Tvrdi, ze je to neliba vune pro ne. Mam je odrovnat?
Za druhe: Rad bych prodal svou dceru do otroctvi, jak to dovoluje
Druha kniha Mojzisova (Exodus 21,7). Jakou primerenou cenu bych dnes
podle Vaseho nazoru mel za ni chtit?
Za treti: Vim, ze se nesmim dotknout zadne zeny, je-li ve stavu
menstruacni necistoty (Leviticus 15,19-24). Problem je v tom, jak se
to o ni dovedet. Zkousel jsem se ptat, ale vetsina zen reaguje na
dotaz podrazdene.
Za ctvrte: Leviticus 24,44 ustanovuje, ze mohu vlastnit otroky, muze i
zeny, ziskam-li si je ze sousednich narodu. Jeden pritel ma za to, ze
se to vztahuje na Mexicany, ale na Kanadany ne. Proc nesmim vlastnit Kanadany?
Za pate: Mam souseda, ktery o sobotach vzdycky pracuje. Exodus 35,2
jasne stanovi, ze musi zemrit. Znamena to pro me moralni zavazek,
abych ho vlastnorucne usmrtil?
Za seste: Jeden muj pritel si mysli, ze i kdyz pojidani vseho, co nema
ploutve a supiny, jako musli a humru (Leviticus 11,10) je prezentovano
jako hodne opovrzeni, je to ohavnost mensi nez homosexualita. Mne se
to ale tak nejevi. Muzete mi to nejak vic objasnit?
Za sedme: Leviticus 21,20 pravi, ze se nesmim priblizit k hospodinovu
oltari, jsou-li me oci stizeny nejakou nemoci. Priznavam, ze nosim
bryle na cteni. Musi muj zrak byt dokonaly, anebo se na tohle da
pouzit nejaka obezlicka?
Za osme: Vetsina mych muzskych pratel si dava strihat vlasy i
pristrihovat vousy, prestoze to Leviticus 19,27 jednoznacne zakazuje.
Jakou smrti maji sejit?
Za devate: Podle Leviticu 11,6-8 vim, ze dotknu-li se kuze mrtveho
vepre, budu necisty. Smim doufam hrat kopanou micem z veprovice, kdyz
si navleknu rukavice?
Za desate: Stryc ma statek. Provinuje se proti Leviticu 19,19, protoze
osiva totez pole dvojim druhem semene. Navic nosi jeho zena saty
utkane z dvojiho druhu vlaken (bavlna + polyester). On nadto casto
zloreci a rouha se. Je opravdu zapotrebi te namahy se svolanim cele
vesnice, abychom je ukamenovali (viz Leviticus 24,10-16)? Nestaci,
kdyz je formou drobneho rodinneho obradu upalime, jako se to dela s
temi, kdo se vyspi s tchyni (Leviticus 20,14)?
Vim, ze jste se vsemi temito vecmi podrobne zabyvala a tak jsem pln
duvery, ze nam budete moci byt napomocna. A jeste jednou mockrat
dekujeme za to, jak nam pripominate nemenne a vecne Bozi slovo.
S obdivem Vas oddany ucednik a fanousek
Jake
Puvodne pastoval nebo psal Exe_b_g na kyberia.sk
Exe_b_g 27.11.2002 14:15:43
Dr. Laura Schlesingerova je rozhlasovou moderatorkou v USA a
posluchacum, kteri ji zatelefonuji do jeji show, udeluje rady. Pred
nedavnem prohlasila, ze se jako dbala krestanka nemuze za zadnych
okolnosti priznive stavet k homosexualite, protoze ta je podle Treti
knihy Mojzisovy (Leviticus 18,22) ohavnosti.
Nasledujici text je otevreny dopis jednoho obcana Spojenych statu dr.
Schlesingerove, uverejneny na Internetu.
Draha pani doktorko!
Ze srdce Vam dekuji, ze vynakladate tolik obetaveho usili, abyste
lidem priblizila Bozi zakony. Leccemus jsem se diky Vasemu vysilani
naucil a o toto poznani se snazim podilet s co nejvetsim poctem lidi.
Napriklad, kdyz se nekdo pokousi obhajovat sve homosexualni chovani,
pripomenu mu proste Treti knihu Mojzisovu (Leviticus 18,22), kde jasne
stoji, ze jde o ohavnost. A basta fidli.
Jenze od Vas jeste potrebuji poradit ohledne nekolika specialnich
zakonu a zpusobu, jak je dodrzovat.
Za prve: Kdyz u oltare obetuji byka jako zapalnou obet, vim, ze je to
liba vune pro Hospodina (Leviticus 1,9). Problemem jsou moji sousede.
Tvrdi, ze je to neliba vune pro ne. Mam je odrovnat?
Za druhe: Rad bych prodal svou dceru do otroctvi, jak to dovoluje
Druha kniha Mojzisova (Exodus 21,7). Jakou primerenou cenu bych dnes
podle Vaseho nazoru mel za ni chtit?
Za treti: Vim, ze se nesmim dotknout zadne zeny, je-li ve stavu
menstruacni necistoty (Leviticus 15,19-24). Problem je v tom, jak se
to o ni dovedet. Zkousel jsem se ptat, ale vetsina zen reaguje na
dotaz podrazdene.
Za ctvrte: Leviticus 24,44 ustanovuje, ze mohu vlastnit otroky, muze i
zeny, ziskam-li si je ze sousednich narodu. Jeden pritel ma za to, ze
se to vztahuje na Mexicany, ale na Kanadany ne. Proc nesmim vlastnit Kanadany?
Za pate: Mam souseda, ktery o sobotach vzdycky pracuje. Exodus 35,2
jasne stanovi, ze musi zemrit. Znamena to pro me moralni zavazek,
abych ho vlastnorucne usmrtil?
Za seste: Jeden muj pritel si mysli, ze i kdyz pojidani vseho, co nema
ploutve a supiny, jako musli a humru (Leviticus 11,10) je prezentovano
jako hodne opovrzeni, je to ohavnost mensi nez homosexualita. Mne se
to ale tak nejevi. Muzete mi to nejak vic objasnit?
Za sedme: Leviticus 21,20 pravi, ze se nesmim priblizit k hospodinovu
oltari, jsou-li me oci stizeny nejakou nemoci. Priznavam, ze nosim
bryle na cteni. Musi muj zrak byt dokonaly, anebo se na tohle da
pouzit nejaka obezlicka?
Za osme: Vetsina mych muzskych pratel si dava strihat vlasy i
pristrihovat vousy, prestoze to Leviticus 19,27 jednoznacne zakazuje.
Jakou smrti maji sejit?
Za devate: Podle Leviticu 11,6-8 vim, ze dotknu-li se kuze mrtveho
vepre, budu necisty. Smim doufam hrat kopanou micem z veprovice, kdyz
si navleknu rukavice?
Za desate: Stryc ma statek. Provinuje se proti Leviticu 19,19, protoze
osiva totez pole dvojim druhem semene. Navic nosi jeho zena saty
utkane z dvojiho druhu vlaken (bavlna + polyester). On nadto casto
zloreci a rouha se. Je opravdu zapotrebi te namahy se svolanim cele
vesnice, abychom je ukamenovali (viz Leviticus 24,10-16)? Nestaci,
kdyz je formou drobneho rodinneho obradu upalime, jako se to dela s
temi, kdo se vyspi s tchyni (Leviticus 20,14)?
Vim, ze jste se vsemi temito vecmi podrobne zabyvala a tak jsem pln
duvery, ze nam budete moci byt napomocna. A jeste jednou mockrat
dekujeme za to, jak nam pripominate nemenne a vecne Bozi slovo.
S obdivem Vas oddany ucednik a fanousek
Jake
2/07/2006
Dvě recenze na požádání (Cyberpunk a legrační kuchařka)
Williams, J. Walter. HardWare. Praha, Praha, AFSF, 1994. ISBN 80-85390-20-5.
Původně Hardwired, A Tor Books, 1986.
Sice nerad píšu recenze na staré knihy, protože si myslím, že se stejně dostanou do ruky jen málokomu, ale vzhledem k tomu, že už jsem delší dobu nic nenapsal a kniha HardWare (v originále HardWired) není zase až tak špatné čtení, udělal jsem protentokrát vyjímku.
HardWare je jednen z mála do češtiny přeložených cyberpunkovývh počinů let osumdesátých. Vlastně si myslím, že i přesto, že je žánr cyberpunk u nás stále oblíbenější, nebude asi mnoho lidí, kteří by ji znali a i já jsem k ní přišel někdy v pětadevadesátém naprostou náhodou v nějakém garážovém výprodeji.
Možná za to mohla její obálka, která je sice zajímavá, ale svádí spíše k myšlenkám na brak nejhrubšího zrna. Možná za to mohlo doba, kdy jen málo vyvolených sedělo doma svých dvaosumšestek s modemy bzučícími bbskmai. Prostě se kniha ztratila a je to docela škoda.
Dnes snad již každý scifista předškolák zná romantickou vyprávěnku o břitvačce se zrcadly místo očí a o vyhořelém feťákovi od mašiny, který buší do klávesnice až do úplneho vyčerpání, každé dítě dnes zná Gibsonova Neuromacera. HardWare je titul o něco málo mladší (orig. A Tor Books 1986), ale jen o maličko méně kvalitní.
USA prochází krizí, ve skutečnosti je rozděleno na jednotlivé státy, které úpí pod těžkou podrážkou Orbitálů, skupiny korporačních špiček, které Zemi vysávají o poslední zbytky jejích zdrojů, pládnují velkolepé budoucnosti a potácejí se v úpadku dekadence. Underground na Zemi žije z posledního, posledními stezkami svobody jsou pašerácké výpravy pancéřovaných tanků. Piloti jsou připojeni neurálním rozhraním, ketré jim umožňuje cítit pancíř tanku jako kůži, turbíny motoru jako tlukot srdce a palivové přívody jako tepny. Jejich cíl je svoboda, volnost a nezávislost, tedy alespoň některých. V průběhu děje je stále více zřejmé, že i tento pašerácký underground je jenom pár lidí, kteří přes své technické nadání nevidí, že Země prohrála a že i oni jsou manipulováni korporacemi a cizími zájmy.
Kovboj je bývalý pilot pašerácké stíhačky, z dob, kdy ještě létal za "správnou stranu", za svůj ideál. Díky svému umu a nadšení se dostává do situace, kdy musí bránit svůj život a dostává zároveň příležitost se pomstít a nesmazatelně vypsat své méno kondenzační stopou na modrou oblohu...
V mnoha ohledech se jedná o akční science fiction, v mnoha ohledech je kniha jakousi nápodobou Neuromancera, v mnoha ohledech kniha zavání atmosférou konce studené války, ale... Ale je třeba říct, že pojetí mechanických mašin jako virtuálních prostorů, ke kterým se člověk může připojit implantovaným rozhraním přímo do mozku je moc zajímavá idea, která však již dnes asi nikoho nepřekvapí. Ale jak daleko jsou tihle riggeři (termín označující bytost neurálně připojenou na mechanické stroje objevující se v RPG Shadowrun) v budoucnosti?
Nedokážu zcela přesně odhadnout, jak moc je na knize vidět technické nadšení a nadání autora, ale myslím, že je to velice podobné jako u gibsona, který stvořil myšlenku matrix a počítačových hackerů, jak je dnes známe, aniž by byl více než pouhým uživatelem osobního počítače, to nadšení je ale z knihy cítit a dodává jí stejně jako Gibsonovu Neuromancerovi správnou šťávu a atmosféru, na kterou si mnohé současté post-cyberpunkové slátaniny jenom hrají.
Daším velkým kladem knihy jsou postavy, které ač použity velmi akčně až hrdinsky (v případě Kovboje), nejsou šablonovité, mají své cesty a ty je vedou, nikdy však do uliček které by čtenáři připadly přehnaně vykonstruované, či snad nudné nebo neuvěřitelné. Máte prostě dojem, že čtete příběh dvou undergroundových hrdinů, co se ve světě nestratí. Každý z nich je z legend cyberpunkové ulice.
Posledním kladem, který mne na knize příjemě překvapil, už když jsem ji jako kluk četl poprvé, je neortodoxní používání tzv. cyberware.
Sice již nejsou mezi námi takoví, kdo neznmají význam toho slova (stejně jako asi každý již dnes ví kdo je to Legolas), ale přece jenom upřesním, že se jedná v podstatě o hardware, kterým jsou vylepšovány lidské vlastnosti, reflexy, smysly, paměť...
V HardWare je tento cyberware podobně invazivní jako například velké pearcingy, zjizvování, nebo tetování v dnešním každodením světě. Kybernetické oči z plastiku jsou vnímány jako mrtvá brána do duše a znak oběti sebe sama profesionalitě řemesla. Kybernetická zbraň podobná hadu v ústech a tubicích těla hrdinky Sáry je šílenstvím ze světa Gigerových nočních můr a zdířky propojující člověka s mašinou jsou odznakem dekadence a úpadku kybernetických feťáků.
Tak ztácí svůj lesk klišé chromu, tak rezaví filigrán.
Velice zajímavé z mého fanouškovského pohledu.
Pro milovníky Legolasů pravděpodobně nic vhodného, pro milovníky Kulhánka stále málo zbraní, pro milovníka vesmíru příliš mnoho létání v atmosféře, ale pro cyberpunkera docela slušně přeložená, stylová a zábavná četba. Velice doporučuji.
Pokud náhodou víte o digitalizované verzi této knihy, měl bych o ní docela dost zájem.
Ještě přidám jeden citát, aby bya jasná celková filosofie knihy:
"Maurice ej v pánu. Původně jsem plánoval, že umřu já, ale on mě předešel. Se smrtí milenkou. Odvedla si ho."
"Opatrně ti povídám. Teď na druhou nohu."
"Já se za ní vždycky honil. Až do dneška jsem o tom nevěděl."
"Polož si hlavu sem, ke mě na rameno."
Kovboj ucítí teplý dotyk na tváři a zamumlá, "Stát se legendou ještě zaživa, to je pěkná zhovadilost."
Kola vozu tiše vyrazí vpřed.
Terry Pratchett, Stephen Briggs. Kuchařka Stařenky Oggové. Praha, Talpress.
Recenzovat Pratchettovu Zeměplochu nemá příliš smysl, protože i přesto, že je to série v dnešní době již přesahující třicet dílů, její kvalita jako celku je konstantně velmi vysoká, proto, ač hrdým majitelem všech Pratchettovských knih, nepíšu obvykle recenze na každé jednotlivé dílko zvlášť.
Kuchařka stařenky Oggové není klasická kniha ze zeměpoplošské série a ještě zároveň také nepodlehla vzrůstajícímu tlaku na komercionalizaci Prattchetova díla.
Ani tato kniha sice již není z nejnovějších titulů na našem knižním trhu, ale vzhledem k tomu, že o Pratchetta je stálý zájem, a také proto, že je stále ještě možné ji občas koupit, rozhodl jsem se, že o ní něco napíšu.
Kuchařka celá je pojata jako kniha Ankh-Morporského vydavatelství nevalné úrovně, které jen díky akutnímu nedostatku finančních zdrojů bylo ochotno vydat svazek receptů známé Zeměplošké čarodějky Gity Oggové.
Jako recenzent knihy musím podotknout, že s jejich postojem zcela souhlasím, protože stařenka Oggová si prostě málokdy dokáže pomoct od oněch nevkusných žertíků na téma "všechny ty malé kousky". Je také opravdu nevkusné, když čarodějka popisuje pochoutku tak dekadentí, jakou bezesporu je například Růžový Klátil.
Nemnohému čtenáři jistě, podobně jako mě nepřipadne vtipná pasáž z receptu na sladkosti arcimistra cechu vrahů, kde Gita výslovně nedoporučuje (a zbytečně dokonce několikrát), použití arzénu jako hlavního dochucovadla.
Gita Oggová je prostě zhýralá postarší chlípná dáma o jejímž vychování (ježto sama rozebírá v pokročilé části knihy) je přinejmenším nedostatečné.
Jediným kladným bodem, který na celé kuchařce shledávám je fakt, že veškerá jídla je možno podomácku zhotovit, z běžně dostupných surovin a jejich přípravu i konzumaci lze s přežít.
Jako recenzent knihy paní Oggové a pana Pratchetta musím výrazně apelovat na dobrý vkus čtenářů slovy odrazujícími od její koupě, zvláště nebyl-li jejich vkus již předtím výrazně pokroucen a mrzačen předchozími paskvily z per výše jmenovaných.
Za darování knihy (nejen pro účely této recenze) autor velice děkuje slečně Tatianě -Hieně- Hruškové.
Původně Hardwired, A Tor Books, 1986.
Sice nerad píšu recenze na staré knihy, protože si myslím, že se stejně dostanou do ruky jen málokomu, ale vzhledem k tomu, že už jsem delší dobu nic nenapsal a kniha HardWare (v originále HardWired) není zase až tak špatné čtení, udělal jsem protentokrát vyjímku.
HardWare je jednen z mála do češtiny přeložených cyberpunkovývh počinů let osumdesátých. Vlastně si myslím, že i přesto, že je žánr cyberpunk u nás stále oblíbenější, nebude asi mnoho lidí, kteří by ji znali a i já jsem k ní přišel někdy v pětadevadesátém naprostou náhodou v nějakém garážovém výprodeji.
Možná za to mohla její obálka, která je sice zajímavá, ale svádí spíše k myšlenkám na brak nejhrubšího zrna. Možná za to mohlo doba, kdy jen málo vyvolených sedělo doma svých dvaosumšestek s modemy bzučícími bbskmai. Prostě se kniha ztratila a je to docela škoda.
Dnes snad již každý scifista předškolák zná romantickou vyprávěnku o břitvačce se zrcadly místo očí a o vyhořelém feťákovi od mašiny, který buší do klávesnice až do úplneho vyčerpání, každé dítě dnes zná Gibsonova Neuromacera. HardWare je titul o něco málo mladší (orig. A Tor Books 1986), ale jen o maličko méně kvalitní.
USA prochází krizí, ve skutečnosti je rozděleno na jednotlivé státy, které úpí pod těžkou podrážkou Orbitálů, skupiny korporačních špiček, které Zemi vysávají o poslední zbytky jejích zdrojů, pládnují velkolepé budoucnosti a potácejí se v úpadku dekadence. Underground na Zemi žije z posledního, posledními stezkami svobody jsou pašerácké výpravy pancéřovaných tanků. Piloti jsou připojeni neurálním rozhraním, ketré jim umožňuje cítit pancíř tanku jako kůži, turbíny motoru jako tlukot srdce a palivové přívody jako tepny. Jejich cíl je svoboda, volnost a nezávislost, tedy alespoň některých. V průběhu děje je stále více zřejmé, že i tento pašerácký underground je jenom pár lidí, kteří přes své technické nadání nevidí, že Země prohrála a že i oni jsou manipulováni korporacemi a cizími zájmy.
Kovboj je bývalý pilot pašerácké stíhačky, z dob, kdy ještě létal za "správnou stranu", za svůj ideál. Díky svému umu a nadšení se dostává do situace, kdy musí bránit svůj život a dostává zároveň příležitost se pomstít a nesmazatelně vypsat své méno kondenzační stopou na modrou oblohu...
V mnoha ohledech se jedná o akční science fiction, v mnoha ohledech je kniha jakousi nápodobou Neuromancera, v mnoha ohledech kniha zavání atmosférou konce studené války, ale... Ale je třeba říct, že pojetí mechanických mašin jako virtuálních prostorů, ke kterým se člověk může připojit implantovaným rozhraním přímo do mozku je moc zajímavá idea, která však již dnes asi nikoho nepřekvapí. Ale jak daleko jsou tihle riggeři (termín označující bytost neurálně připojenou na mechanické stroje objevující se v RPG Shadowrun) v budoucnosti?
Nedokážu zcela přesně odhadnout, jak moc je na knize vidět technické nadšení a nadání autora, ale myslím, že je to velice podobné jako u gibsona, který stvořil myšlenku matrix a počítačových hackerů, jak je dnes známe, aniž by byl více než pouhým uživatelem osobního počítače, to nadšení je ale z knihy cítit a dodává jí stejně jako Gibsonovu Neuromancerovi správnou šťávu a atmosféru, na kterou si mnohé současté post-cyberpunkové slátaniny jenom hrají.
Daším velkým kladem knihy jsou postavy, které ač použity velmi akčně až hrdinsky (v případě Kovboje), nejsou šablonovité, mají své cesty a ty je vedou, nikdy však do uliček které by čtenáři připadly přehnaně vykonstruované, či snad nudné nebo neuvěřitelné. Máte prostě dojem, že čtete příběh dvou undergroundových hrdinů, co se ve světě nestratí. Každý z nich je z legend cyberpunkové ulice.
Posledním kladem, který mne na knize příjemě překvapil, už když jsem ji jako kluk četl poprvé, je neortodoxní používání tzv. cyberware.
Sice již nejsou mezi námi takoví, kdo neznmají význam toho slova (stejně jako asi každý již dnes ví kdo je to Legolas), ale přece jenom upřesním, že se jedná v podstatě o hardware, kterým jsou vylepšovány lidské vlastnosti, reflexy, smysly, paměť...
V HardWare je tento cyberware podobně invazivní jako například velké pearcingy, zjizvování, nebo tetování v dnešním každodením světě. Kybernetické oči z plastiku jsou vnímány jako mrtvá brána do duše a znak oběti sebe sama profesionalitě řemesla. Kybernetická zbraň podobná hadu v ústech a tubicích těla hrdinky Sáry je šílenstvím ze světa Gigerových nočních můr a zdířky propojující člověka s mašinou jsou odznakem dekadence a úpadku kybernetických feťáků.
Tak ztácí svůj lesk klišé chromu, tak rezaví filigrán.
Velice zajímavé z mého fanouškovského pohledu.
Pro milovníky Legolasů pravděpodobně nic vhodného, pro milovníky Kulhánka stále málo zbraní, pro milovníka vesmíru příliš mnoho létání v atmosféře, ale pro cyberpunkera docela slušně přeložená, stylová a zábavná četba. Velice doporučuji.
Pokud náhodou víte o digitalizované verzi této knihy, měl bych o ní docela dost zájem.
Ještě přidám jeden citát, aby bya jasná celková filosofie knihy:
"Maurice ej v pánu. Původně jsem plánoval, že umřu já, ale on mě předešel. Se smrtí milenkou. Odvedla si ho."
"Opatrně ti povídám. Teď na druhou nohu."
"Já se za ní vždycky honil. Až do dneška jsem o tom nevěděl."
"Polož si hlavu sem, ke mě na rameno."
Kovboj ucítí teplý dotyk na tváři a zamumlá, "Stát se legendou ještě zaživa, to je pěkná zhovadilost."
Kola vozu tiše vyrazí vpřed.
Terry Pratchett, Stephen Briggs. Kuchařka Stařenky Oggové. Praha, Talpress.
Recenzovat Pratchettovu Zeměplochu nemá příliš smysl, protože i přesto, že je to série v dnešní době již přesahující třicet dílů, její kvalita jako celku je konstantně velmi vysoká, proto, ač hrdým majitelem všech Pratchettovských knih, nepíšu obvykle recenze na každé jednotlivé dílko zvlášť.
Kuchařka stařenky Oggové není klasická kniha ze zeměpoplošské série a ještě zároveň také nepodlehla vzrůstajícímu tlaku na komercionalizaci Prattchetova díla.
Ani tato kniha sice již není z nejnovějších titulů na našem knižním trhu, ale vzhledem k tomu, že o Pratchetta je stálý zájem, a také proto, že je stále ještě možné ji občas koupit, rozhodl jsem se, že o ní něco napíšu.
Kuchařka celá je pojata jako kniha Ankh-Morporského vydavatelství nevalné úrovně, které jen díky akutnímu nedostatku finančních zdrojů bylo ochotno vydat svazek receptů známé Zeměplošké čarodějky Gity Oggové.
Jako recenzent knihy musím podotknout, že s jejich postojem zcela souhlasím, protože stařenka Oggová si prostě málokdy dokáže pomoct od oněch nevkusných žertíků na téma "všechny ty malé kousky". Je také opravdu nevkusné, když čarodějka popisuje pochoutku tak dekadentí, jakou bezesporu je například Růžový Klátil.
Nemnohému čtenáři jistě, podobně jako mě nepřipadne vtipná pasáž z receptu na sladkosti arcimistra cechu vrahů, kde Gita výslovně nedoporučuje (a zbytečně dokonce několikrát), použití arzénu jako hlavního dochucovadla.
Gita Oggová je prostě zhýralá postarší chlípná dáma o jejímž vychování (ježto sama rozebírá v pokročilé části knihy) je přinejmenším nedostatečné.
Jediným kladným bodem, který na celé kuchařce shledávám je fakt, že veškerá jídla je možno podomácku zhotovit, z běžně dostupných surovin a jejich přípravu i konzumaci lze s přežít.
Jako recenzent knihy paní Oggové a pana Pratchetta musím výrazně apelovat na dobrý vkus čtenářů slovy odrazujícími od její koupě, zvláště nebyl-li jejich vkus již předtím výrazně pokroucen a mrzačen předchozími paskvily z per výše jmenovaných.
Za darování knihy (nejen pro účely této recenze) autor velice děkuje slečně Tatianě -Hieně- Hruškové.
1/30/2006
Jch. Masaryk's Illegal Illia: tak štěňátko téhle potvůrky bych docela rád vlastnil :)
Včera jsem byli jen tak pro zábavu na mezinárodní výstavě psů v Trenčíně. Poprá jsem měl možnost být postupně ve všech kruzích, podívat se na desítky plemen psů a vidět i konečné rozhodování v kategoriích jako nejlepší terriér, nejlepší chrt, nejlepší pes výstavy a podobně.
Byla to docela zábava a byl jsem nakonec docela rád, že Sigur díky svému kulhání vyjímečně nejel, protože lidí bylo opravdu spoooooousta, místa málo a navíc jsme se díky tomu nemuseli věnovat našemu psu, ale i těm ostatím.
Osobně mne nejuvíce zajímala kategoriie teriérů, konkrétně bullteriéři.
Výběr sice nebyl nic moc, protože téměř tři čtvriny psů byli Trojský Kůň, ale jeden pes mne přece jenom zaujal a jak se ukázalo, měl jsem pravdu.
Pes postupně v průběhu výstavy získal CAJC, BOB a nakonec se umístil jako druhý v celkovém hodnocení krásy všech terriérů na výstavě.
Krása ale není všechno, a tak mne potěšilo, když jsem se se psem mohl i zkamarádit mimo výstavní kruh. Sice jsem nemluvil s majitelem, pouze s jeho kamarádem, ale pes to byl každopádně bezvadný. Kamarádský, temperamentní... no prostě bych od něj chtěl štěnátko.
Ke konci výstavy se mi podařilo z jedné nástěnky sundat plakátek, který jsem dnes nascanoval a přiložil k tomuhle blogu. Sice není kvalita nejlepší, ale pro přehled stačí.
Docela mne potěšilo, že mám tak dobrý vkus, protože jak na to koukám, tenhle psík vyhrává co se dá.
No snad budu mít na jaře štěsí a opravdu budu mít konečně i vlastního bull terriera :)
1/27/2006
Sigurd Indiánsý Brloh od rodicu Matka: Ithaka Grif , Otec: Schaman della Talpa
Tak jsem se dneska dozvedeli "bezva" novinku.
Pes zacal posledni tak tyden kulhat, obcas jakoby tahal tlapu, obcas ji zvedal a tak.
No jak se ukazalo, tak nas vystavni psicek, co si prosel pred rokem a pul rendgenem na dispalzii, s hodnocenim 0/0 ma displazii kolem 2. Hodnoceno ze stejnych snimku.
Kurvadrat, jak muze byt nekdo takovej debil, ze neumi cist ani rentgenove snimky, kdyz uz ma povoleni je vyrabet. (Veterinarni Klinika Žilina, MVDr. Branislav Bajužík).
Rok a pul jsme tedy psika v podstate neumerne zatezovali pomerne hodne sportovanim, velkymi vylety atd. Takze ve 2,5 roku uz statecne kulha.
Pritom stacil opatrnejsi rezim, kdyby nam to kua rekli.
Achjo.
Takze tim padem pozor na stenatka od rodicu Ithaka Grif (matka) / Shaman della Talpa. Jeden z nich nese fakt zasadni dispozice na displazii.
Puvod naseho psa Indiansky Brloh.
Pes zacal posledni tak tyden kulhat, obcas jakoby tahal tlapu, obcas ji zvedal a tak.
No jak se ukazalo, tak nas vystavni psicek, co si prosel pred rokem a pul rendgenem na dispalzii, s hodnocenim 0/0 ma displazii kolem 2. Hodnoceno ze stejnych snimku.
Kurvadrat, jak muze byt nekdo takovej debil, ze neumi cist ani rentgenove snimky, kdyz uz ma povoleni je vyrabet. (Veterinarni Klinika Žilina, MVDr. Branislav Bajužík).
Rok a pul jsme tedy psika v podstate neumerne zatezovali pomerne hodne sportovanim, velkymi vylety atd. Takze ve 2,5 roku uz statecne kulha.
Pritom stacil opatrnejsi rezim, kdyby nam to kua rekli.
Achjo.
Takze tim padem pozor na stenatka od rodicu Ithaka Grif (matka) / Shaman della Talpa. Jeden z nich nese fakt zasadni dispozice na displazii.
Puvod naseho psa Indiansky Brloh.
1/01/2006
Pro maminky a všechny, co si mylsí, že i po Silvestru by měl být doma pořádek :)
Tak tohle je prosím náš pokoj po Silvetsru.
Dávám jej sem, jen abych trošku pozlobil :)
Ve skutečnosti jsem si hrál s nastavením mého nového foťáku, tak jsem potřeboval nějaké cíle na kterých bych mohl zkoušet.
Tak snad už příště budou i kvalitní fotky, ale dnes je tu tma a nepořádek :)
Možná si teď řeknete, že máme doma vážně borel, ale co člověk nadělá, když žije ve třech, vlastně už čtyřech na rozloze 3x2m bez skříní, že.
A ještě navíc veřer slaví příchod nového roku :)
Dávám jej sem, jen abych trošku pozlobil :)
Ve skutečnosti jsem si hrál s nastavením mého nového foťáku, tak jsem potřeboval nějaké cíle na kterých bych mohl zkoušet.
Tak snad už příště budou i kvalitní fotky, ale dnes je tu tma a nepořádek :)
Možná si teď řeknete, že máme doma vážně borel, ale co člověk nadělá, když žije ve třech, vlastně už čtyřech na rozloze 3x2m bez skříní, že.
A ještě navíc veřer slaví příchod nového roku :)
Pohled ven - docela uklizeno ...
Pohled na okno - kaktus a soška (schválně z jaké je hry a jak se jmenoval?)
Pohled dovnitř - po oslavě
Pohled dovnitř - pořádek
U počítače I
U počítače II
U počítaše III12/31/2005
12/30/2005
Život vesmír a vůbec aneb tohle a květiny na ženu platí :)
Google se stále ještě musí stydět, protože jeho Google Earth stále ještě nefunguje v bezproblémové verzi pod linuxem.
Trošku jsem pohledal, početl a pokomunikoval s kamarády a jako zábavnou náhradu jsem si prozatím zvolil vesmír.
Stellarium tvrdí, že pomocí něj můžete prozkoumat vesmír podobně jako z okna malým kukátkem, nebo menším speciálním dalekohledem.
možňuje si nastavit aktuální pozici, takže hvězdy by měly být vidět stejně jako z okna. Navíc přidává různá témata, jako například západ slunce, nebo krajinu, přes kterou hvězdy jakoby pozorujete.
Pěkná je i možnost, zobrazovat mytologické bytosti, tak aby vynikla souhvězdí.
Vzhledem k tomu, že je program určen pro hvězdárny a planetárie, poskytuje samozřejmě i spoustu informací o pozorovanch objektech a možnost promítat pomocí rybího oka (tedy na kulovou plochu).
Docela rád bych se na to někdy podíval za pomoci plátna a promítačky.
Program jsem našel díky doporučení v bezvadném linuxovém časopise LinuxEXPRES. Ale jsou samozřejmě dostupné i verze pro Winy a Macky.
Večerník mi poradil ke shlédnutí program CELESTIA
, který jsem však ještě nestihnul ani stáhnout, natož pak prozkoumat. Nabízí poznání vesmíru, cca 100.000 hvezd, planet, měsíců, komet a dokonce i vesmírných plavidel a satelitů. Vše ve velice krásné grafice, jak je jasně zřetelné ze screenshotů.
Vyzkoušejte a kdyžtak dejte vědtět. Samozřejmostí jsou verze pro všechny (3) operační systémy.
A poslední hračka je tentokráte opravdu hra. Včera večer jsem se u ní zasekl s Hienou na několik hodin, protože je opravdu zábavná a umožňuje hrát ve dvou až čtyřech hráčích na jednom počítači.
Jmenuje se to glTRON a princip je jednoduchý. Ve 3d areně jezdíte na "světelných" motorkách, které za sebou zanechávají ocas, jakousi zeď. Kdo se nabourá, ten prohrál.
Možná znáte 2d obdobu této hry ještě z osmibitů, která se jmenovala červi. Podobná je i hra Snake.
Celý nápad 3d motorek ala červy jsem poprvé viděl ve filmu TRON a podobný naápad byl použit i v knize Neila Stephensona Sníh.
Trošku jsem pohledal, početl a pokomunikoval s kamarády a jako zábavnou náhradu jsem si prozatím zvolil vesmír.
Stellarium tvrdí, že pomocí něj můžete prozkoumat vesmír podobně jako z okna malým kukátkem, nebo menším speciálním dalekohledem.
možňuje si nastavit aktuální pozici, takže hvězdy by měly být vidět stejně jako z okna. Navíc přidává různá témata, jako například západ slunce, nebo krajinu, přes kterou hvězdy jakoby pozorujete.
Pěkná je i možnost, zobrazovat mytologické bytosti, tak aby vynikla souhvězdí.
Vzhledem k tomu, že je program určen pro hvězdárny a planetárie, poskytuje samozřejmě i spoustu informací o pozorovanch objektech a možnost promítat pomocí rybího oka (tedy na kulovou plochu).
Docela rád bych se na to někdy podíval za pomoci plátna a promítačky.
Program jsem našel díky doporučení v bezvadném linuxovém časopise LinuxEXPRES. Ale jsou samozřejmě dostupné i verze pro Winy a Macky.
Večerník mi poradil ke shlédnutí program CELESTIA
, který jsem však ještě nestihnul ani stáhnout, natož pak prozkoumat. Nabízí poznání vesmíru, cca 100.000 hvezd, planet, měsíců, komet a dokonce i vesmírných plavidel a satelitů. Vše ve velice krásné grafice, jak je jasně zřetelné ze screenshotů.
Vyzkoušejte a kdyžtak dejte vědtět. Samozřejmostí jsou verze pro všechny (3) operační systémy.
A poslední hračka je tentokráte opravdu hra. Včera večer jsem se u ní zasekl s Hienou na několik hodin, protože je opravdu zábavná a umožňuje hrát ve dvou až čtyřech hráčích na jednom počítači.
Jmenuje se to glTRON a princip je jednoduchý. Ve 3d areně jezdíte na "světelných" motorkách, které za sebou zanechávají ocas, jakousi zeď. Kdo se nabourá, ten prohrál.
Možná znáte 2d obdobu této hry ještě z osmibitů, která se jmenovala červi. Podobná je i hra Snake.
Celý nápad 3d motorek ala červy jsem poprvé viděl ve filmu TRON a podobný naápad byl použit i v knize Neila Stephensona Sníh.
12/27/2005
Zase jeden výlet na Maguru
Včera večer, po dopsání předešlého bloggu jsem se rozhodl, že si zasloužím pivo v hospodě, vzhledem k tomu, že než jsem se vymotal z domu, bylo něco okolo půl desátézkončil jsem u Lely a Jančiho doma, kde nastala žranice, pitka černého piva a pařba na slovenské punkové hity roku 1993.
No prostě něco neuvěřitelného a velice zábavného.
Mia: "No ty ses teda poved, to ti povim."
Nejsem dárek, nejsem dárek, nejsem dárek!!!!
Jak už to tak bývá, je ráno moudřejší večera a já byl opravdu moudrý jak růžový nafukovací balónek. Naštěstí ne každé přísloví musí mít vždy pravdu (že by vyjímka potvrzovala pravidlo?), a tk jsem se opravdu potkal v devět pět u kostela s Jančičou a Vlastíkem, abychom se vydali na hon mé ženy, která se vydala na Kľačanskou Maguru odzkoušet své novoučké skialpové lyže.
Janka Hoľová aka Jančiča, majitelka bardzoje Mia, pekna holka, kverulant, nadmerny kurak, brzda a milenka :)
Růžové balónky v čerstvém ranním větru přešly do módu plastelínový svět a já si pozvolna uvědomil, že vlastně dnes mám nový rok, protože to co se včera dělo, byla samozvaná oslava Silvestra :)
Vlastík. Potkal jsem jej včera a docela mne baví. Fajn chlap.
Šlapalo se docela bezvadně, i když je třeba podotknout, že naše výkony (že Jančiča :) nebyly nijak závratné a hon na rudou lišku byl mírně degradován zjišěním, že zatím co lovci úspěšně zdolali prvních sto metrú výškových, liška už si dává čaj o osumsetmetrů výškových dál.
Výhled ma Martin, tak z půlky kopce I
Výhled ma Martin, tak z půlky kopce II
Zastrašit jsem se nedali a slavně jsme zvýtězili, samozřejmě, jak jinak.
Občas pomohlo to, že jsem odmítal zastavit a kouřit cigarety, které jsem nesl té, která nejvíce zdržovala. SIce jsem se tímto stal náhradní liškou lovenou a zbývalo jen málo času na pořádné fotografování, ale bylo to zábavné.
HORE ZDAR!
Vrcholová: Protější Velká Fatra
Martinské Hoľe
Taky někdy chctete být svojím psem?
Když z kopce, tak jedině po zdaku :)
Hele jakej sem bezva zubatej vetřelec
No to máš sice dobrý, ale já Ti stejně ukousnu nohu
Nebo spíš hlavu?
Až tě chytím tak tě sním...
Sněžní psi
Mám dost.
No prostě něco neuvěřitelného a velice zábavného.
Mia: "No ty ses teda poved, to ti povim."
Nejsem dárek, nejsem dárek, nejsem dárek!!!!Jak už to tak bývá, je ráno moudřejší večera a já byl opravdu moudrý jak růžový nafukovací balónek. Naštěstí ne každé přísloví musí mít vždy pravdu (že by vyjímka potvrzovala pravidlo?), a tk jsem se opravdu potkal v devět pět u kostela s Jančičou a Vlastíkem, abychom se vydali na hon mé ženy, která se vydala na Kľačanskou Maguru odzkoušet své novoučké skialpové lyže.
Janka Hoľová aka Jančiča, majitelka bardzoje Mia, pekna holka, kverulant, nadmerny kurak, brzda a milenka :)Růžové balónky v čerstvém ranním větru přešly do módu plastelínový svět a já si pozvolna uvědomil, že vlastně dnes mám nový rok, protože to co se včera dělo, byla samozvaná oslava Silvestra :)
Vlastík. Potkal jsem jej včera a docela mne baví. Fajn chlap.Šlapalo se docela bezvadně, i když je třeba podotknout, že naše výkony (že Jančiča :) nebyly nijak závratné a hon na rudou lišku byl mírně degradován zjišěním, že zatím co lovci úspěšně zdolali prvních sto metrú výškových, liška už si dává čaj o osumsetmetrů výškových dál.
Výhled ma Martin, tak z půlky kopce I
Výhled ma Martin, tak z půlky kopce IIZastrašit jsem se nedali a slavně jsme zvýtězili, samozřejmě, jak jinak.
Občas pomohlo to, že jsem odmítal zastavit a kouřit cigarety, které jsem nesl té, která nejvíce zdržovala. SIce jsem se tímto stal náhradní liškou lovenou a zbývalo jen málo času na pořádné fotografování, ale bylo to zábavné.
HORE ZDAR!
Vrcholová: Protější Velká Fatra
Martinské Hoľe
Taky někdy chctete být svojím psem?
Když z kopce, tak jedině po zdaku :)Každá správná štvanice, měla by být vybavena smečkou psů. No myslím, že uznáte sami, že naši psi jsou k tomuto úkolu jako stvoření. Vychutnejte v klidu a teple přiložený minicomix, vše nejlepší do nového roku a nepijte černé pivo! :)
Hele jakej sem bezva zubatej vetřelec
No to máš sice dobrý, ale já Ti stejně ukousnu nohu
Nebo spíš hlavu?
Až tě chytím tak tě sním...
Sněžní psi
Mám dost.12/26/2005
Proste musim neco napst :)
Hele, mel jsem par stiznosti, ze snad pry nepisu nic do bloggu, jen tak na me dal, ale pred vanocema jsem na to nemel ani cas ani chut, naproti tomu, jsem pak mel vanoce v pohode, pac krom bloggu jsem mel temer vse vyresene, ze?
Jo jinak dnes to bude bez hacku a sracek, pac se mi pak pise lip a rychlej, tak sorry.
Lidi ve vlaku:
Musim se zminit jesste o jedneom, vlastne tedy trech setkanich, ktere jsem zazil asi tri tydny do zadu ve vlaku, a docela me pobavily.
Vetsinou jezdim vlakem mezi Zilonou a Olomouci, vetsinou je to nejake iccko, ale nikdy presne nevim, ve ktery cas pojedu, nebo jestli pojedu pres Puchov, ci pres Cadcu. Temer vzdy take jezdim o weakendu.
Tim spise me pobavilo, kdyz jsem se jednoho nedavneho podnelka potkal ve vlaku uz po treti chlapika, ktereho jsem potkal poprve asi tri mesice z5 a pak jeste asi pred mesicem.
Snad jedine, cim tomuto setkani napomaham je to, ze sedavam v kuraku, ale tentokrate jsem ani v kuraku nesedel, pac jsemnemel naladu kourit.
Poprve jsem se dozvedel, ze studuje umeni v Banske Bystrrici, ze jezdi stopem a projel toho uz hodne.
Podruhe jsem jej potkal, kdyz jsem zkousel zasuvky v celem vlaku (ani jedna nefungovala), abych telefon dovedl do takoveho stavu, ze bych se dostal i domu...
No a treti setkani me prekvapilo uplne nejvice, protoze, diky zvedavosti spolucestujici (viz. pozdeji) jsem se dozvedel, jak se onen chalpik jmenuje (kua, zustalo mi v hlave jen, ze je to Ptacek, tak sorry panacku, az se priste potkame, doplnim i krestni, jo?).
Zajimave na tomhle ptacovi bylao ale predevsim to, ze prave cestoval z Belgie, nemel listek, pac spechal, mel belgicka cigara a pivo a nejakej tezkej bagl.
Tak jsem se nejdrive vypravili hledat misto kde si zapalime, procez jsem podkali kontrolu jizdenek, chlapka co byl jak nejakej hodnej deda, dal mu listek bez priplatku a jeste mu poradil, jak vyresit dalsi listek na hranicich.
Pak se nam konecne podarilo najit kuracke kupecko, ve dvaceti vagonovem vlaku uplne jedine, ktere bylo obsazeno chlapkem co nekouril a nechtel si ani presednout.
Zacali jsem se hrozne smat a dali jsem si cigaro na chodbe pod hrozbou strasliveho trestu ve forme padesatikorunove pokuty. Nenastala.
Nicmene beligicke cigara stoji za starou backoru, coz jsme oba konstatovali a sli pit to pivo.
Bylo trochu lepsi.
Jo a jeste... no proste ta holka co jsem s ni celou cestu kecal o hrani si na upiry, nez prisel Ptacek, z nej vytahla, ze je umeleckej kovar (jj pamatuju si, ze rikal neco o sochareni, kdyz jsem jej potkal poprve). No a v te Belgii, vlastne byl na nejakem sympoziu (jak se v tom kua pisou i/y?) kovaru z cele Evropy.
Ta holka byla urcite spion, pac i ze me tahala moudra, docela dost, nastesti jsem jich jako vzdy mel plnou kapsu, ze, tak to docela slo.
No a jak tak spionaovala, tak nam Ptacek ukazal sve portfolio, bylo to docela bezva. Ruzni pavouci, malej princ, taky volavka, byk, kun... docela se mi to hodne libilo. Jak se jeste jednou potkame (mam na nej cislo, taky ho vyspionovala ta holka, tak si nektery fotky od nej musim vzit a dam je sem.
Jinak rikal paradni hlasku, kdyz jsem se ho ptal, jestli mam webove stranky.
"No, nemam, ani nechi. Nechci nikam davat sve kontakty, mam dense moc prace a pak je mi blby, ze nestiham. Zas nejsem z tech, co umej rikat ne... no a navic lidi chodu casto dost haluze, taky to obcas musim bouchat pro prachy... proste podle hesle Ty mi ten plot jednou udelas!"
To jsem se docela vyskladal, mel nadhled.
No a pak uz jsem kecali o tom, jak odlejt sochu z betonu (chci si udelat funkcionalistickou Athenu :) - nezapomenout, formu vylozit jutou-, taky o tom, jak se delaji kose mecu, aby se nemuseli lestit (obali se do hliny). Holka jeste spionovala, a bylo nam docela bezva, myslim.
V Ziline se to rozeslo do ruznch casti nadrazi.
Dalsi setkani, byl zvastni, asi sedesatiletej pan, co si prisednul do kuraku, zda si muze zapalit a uz tam zustal.
Byl jsem zrovan na otocku v Olomouci, dost neplanovane, pac jsem si spatne domluvil Pracak, takze jsem byl v hadrach, co chodim se psem, smrdel jsem hospodou, jak jsem cekal na kamosku, nez me vezme domu, abych mel kde prespat (ozzy mel cerstve vymenene zamky na baraku, a navic jsem zapomel v Klacanoch Klice) a byl jsem nevyspalej.
Venku bylo jaro, prestoze uz mela byt zima.
Proste mi bylo divne a nepohodlno.
Zacal jsem se s chlapikem bavit o pocasi, protoze jsem litoval, ze nemam fotak, abych si vyfotil nejake fabriky v jarnim slunci v pulce zimy. Rad se bavim s lidma. Proto taky sedam v kuraku, zajimave, jestli onio ti arabove nemli pravu, kdyz rikali, ze kdo kouri premysli.
Ale dost uz, myslenky se mi nejak rozbihaji do stran.
No proste mi ten chlapik zacal vykladat, jak jako mladej hral na saxofon, zacal u toho chlastat a pak se az musel lecit z prilistne radosti ze zivota, tedy vlastne z chalstu.
Vykladal mi, jak vylecil sousedovic syna z fetu, jak ma v kopcich u ValMezu salas, vcely a borovici, kterou mu zlomila spoust mokreho snehu, o ktere zrovna psali v novinach.
Zajimavy pan.
Rekl toho spoustu a musim rict, ze v tom zimnim jaru, ve studenym vlaku me s tech reci o chastu bylo pekne blbe.
Mozna by to vadalo na celej clanek, ale nevim, jestlui na to mam chut nebo i schopnosti.
Ne, ze bych si od te doby nedal pivo, ale asi dlouho nezapomenu.
No a tak to bylo asi vsecko co jsem chtel k zivotu ve vlaku. Ted jsem jej zas nejaky cas nevedl a musim rict, ze rad. Zaprve sedet v kuraku da cloveku docela zabrat jak na mozek tak na zdravi a za druhe, jet do Olomouce, zamena jit do hospody, coz je asi tak stejnej pripad.
Kua jak jsem rad, ze mam za barakem kopce...
Co jsem to vlastne jeste chtel napsat? Dluhy.
Aha uz vim, pry dluzim odpovedi na nejake emajly ohledne RPG, taky dluzim nejake pripravne prace na RPG pro olomoucke hran roku 1977, ale pocitam s tim, ze pokud se nic nezvrtne tak se bude hrat posledni weakend v ledu u Ozzyho.
Pokud nekomu dluzim neco jineho, tak ... no at radeji mlci. :)
Co vlastne delam, ze nemam cas, a pak dluzim...
Predne: prece se zadluzuji, ze. :)
Ale ne vazne. Vetsinou sedim u pocitace a neco resim. Programoval jsem hruby navrh http://turcianskeklacany.sk/.
Ono se to nezda, ta stranka je vlastne jen hrube html s troskou dizajnu, jen aby prezila a dokazala trochu informovat, nez rozchodim redakcni system (pozdeji), ale je uzasna prace z lidi, kteri maji se strankou co docinenni dostat nejake materialy. Tedy zazil jsem uz i horsi nespolehlivce, ze Jancico, ale i tak.
Jedna vec je starnku chtit a sehnat si cloveka, ktery to napise do kompa a nekam umisti. Dalsi vec, ale je, mit na tu stranku co dat.
No posudte sami, uz neni uplne prazdna. :)
Nahodou to bylo docela bezva shanieni informaci, protoze jsem se v jeho ramci dostal na sraz AFUS (Asociacia Furmanov Slovenska) kousek od Helpy (pamatujete? To ta Helpa, to ta Helpa, tooo je peknee meeesto....). Pod Nizkymi Tatrami bylo krasne, spousta snehu. Zvlaste ne takovem malem hrbituvku, kde jsem chvilku postali bylo za setmeni mezi zapadanymi hroby opravdu zvlastne.
Atmosfera bludiste, hrbitova, snehu, ciziho mist, tmy a mrazu. To se neda popsat (nebo spise by to asi chtelo nekoho, kdo popisuje lepe nez ja, na vas je hlavne ta predstavivost).
Nastesti troska palenky, horky caj z medem a huronsti furmani i prijemne a vystupujic predseda klubu docela zahrali.
Pekna schuze, docela me mrzi, ze neuvidim samotnou KLACIANSKOU PODKOVU, ktera ma byt 7. 1. 2006, coz budu zrovna na lyzich.
Uz treti rok jsem v Klacanoch a nani jednou jsem ji nedal. Jsem ja to ale...
No a jeste jedna vec, predsevzeti do pristiho roku: kdyz muzu chodit na srazy formanu od koni, proc nechodim na srazy chovatelu plemen psu o ktera mam zajem, he? Takze do pristiho roku, minimalne boxeri srazy bych navstivit mel a mozna se stat i celenm klubu chovatelu.
Sigurd a Mia
Jo, okud to nekoho zajima, tak 14. a 15.1.06 budeme se Sigurdem Indianskym Brlohem na vystave v Olomouci na Flore a weakend o tyden pozdeji, budem na vystave v Trencine.
Na obou vystavach s nami bude i sucka (=fenka) -bardzoj- Janky Hoľove.
Tak to vsechno vlastne delam.
Linux
Uz v podnadpise bloggu vyhrozuju nejakym tim Linuxem, pak jsem slibil recenzi na Ubuntu 5.10 a skutek utek, rekne si jeden, mozna i vsichni dva, ctenari.
Tak tady mate.
S linuxem jsem na tom tak, ze jsem v podstate naprosta lama, ktera chce vedet vsecko o vsem a chce do vseho kecat, takze linux je vlastne jeji prirozenou domenou.
No Chvilku jsem pres leto experimentoval s Knoppix 3.9 ((http://knoppix.org), protoze je to Live Distro (tedy da se to natahnout z cdecka, nemusi se to installovat) zalozene na Debianu. Docela dobre bylo, ze se z cdcka dalo i v klidu installovat na disk a obsahovala spoustu vice ci mene uzitecneho software.
Cele leto experimentovani mi pomohlo system sto a jednou rozdrbat, prenastvait, prozkoumat ruzne zakouti a taky si osahat graficke rozhrani KDE.
Pri experimenotvani se darilo vice, nekdy mene.
Poznatek byl takovy, ze linux neni mozne soudit jako celek, podobne jako winy, ale musi se hledet na to co a jak se pouziva.
Existuji nastroje, ktere se spousti tremi pismeny a tvori je cca 200kb zdrojoveho kodu, ktere jsou tak variabilni a konfigurovatelne, ze vytvareji system samy o sobe a normalni smrtelnik je nikdy nedokaze plne vyuzit.
Existuji nastroje, ktere maji nekolik mega a nedelaji dohromady nic, popripade vubec nefunguji, popripade je nikdo neudrzuje.
Pak existuji konfiguracni soubory, kere nastavuji jak jedny tak druhe a nakonec, coz melo byt zmineno na zacatek existuji stovky stran manualu.
To je asi ta cast pribehu, ktera odrazuje kazdeho, kdo se do linuxu pusti/nepusti s tim, ze by mel byt pouza jakasi nahrad Winu.
Problem je proste v tom, ze clovek musi naskakovat do rozjeteho vlaku, nedostane cdcko, prirucku, registracni cislo a hotovo.
Da se tim vism prokousat a pro cloveka, co se che o pocitacich neco dozvedet, co chce delat veci poradne a co jej to bavi, neni ani jine volby.
Pak je tu ale porad clovek, typu uzivatel, kterym je na nejake urovni kazdy z nas.
Proste potrebujes napsat dopis ve Wordu, chvilku si hrat s dizajnem stranek, stahnout fotky z fotaku, hleadta neco na netu, chatovat po icq...
Musis jit nakupovat, varit, starat se o zver a deti. Proste uzivatel, ktery neche prikazovou radku, zjistovat co je ktery error atp.
Hledal jsem takovou distribuci na kazdy den a nasel jsem ji v podobe UBUNTU.
Zacnu trosku zesiroka, pak zas zuzim a pak se tema uplne obrati, aby se mohlo samo na sebe podivat, pak asi usnu, nekde mezi tim... ale co to placam. Naposledy se hledal system pro uzivatele, pokud si dobre pamatuji.
Chtel jsem takove to jedno cdcko, licencni cislo a knizku.
A nasel jsem UBUNTU.
Ubuntu logo
Ubuntu opravdu poskytuje cd, ktere cloveku prijde postou zadarmo, staci si jen projit stranky a napsat email. Doruceni trvalo cca 2,5 tydne, ale v obalce s bezpecnostni folii dosel digipack (papirovej obal) s dvema cdckama. Jedno je Live. To je podle meho dost nepozitelne, pac je relativne pomale a obsahuje malo softwtware, klidne jej nekomu dejte, aby se podival na ty divne windows.
Druhe je o poznani zajimavejsi. Strci se do mechaniky, restartuje se pocitac, zmackne se enter, pokud je prazdny disk zmackne se enter jeste jednou, pokud ne, chvilku se hledi jak suva z nudli, pac to chce nejak rozdelovat disk, coz uzivatel nezvladne a che to mladeznika ve veku 11-25 let (pozdeji).
Rozdeleni disku je malinko neintuitivni, ale vezte, ze pokud mate disk C pod dosem nebo win(cokoli), je potreba si vytvorit jeste dalsi, na kterym se usadi Ubuntu, tak aby si navzajem aoba systemy neprekazely.
Installace trva cca 20minut, nakonec chce stahnout nejake lokalizacni balicky z netu, ja jej tehdy jeste nemel a tedy nemam vyzkouseno.
Prvni spusteni. No, nejaka ta anglictina v menu zustala, ale lokalizace postupuje milovimi kroky,...
Tak a mame system. Bylo to jedno cdcko. Jak je to s tim registracnim klicem a priruckou?
Asi takhle. Prirucka, kterou potrebuje kazdy zacatecnik je google.com, ale hlavne http://www.ubuntuguide.org/.
Je to sice anglicky, ale velmi snadno a jasne pochopitelne a vysvetlene installovani programu, zakladni konfigurace, doladovani. Bezny uzivatel nemusi chapat, proc nektere veci dela, ale nakonec ma velice kvalitni a uzivatelsky pritulny system (pozdeji).
Jedinym a zasadnim problemem, pro mnoho lidi, muze byt to, ze temer jakakoli aktualizace software, predpoklada pristup k internetu. Ale to je dnes jiz samozrejme i u winu. Po chvilce aktualizovani a installovani software jsem si vsak vsimnul jednoho zasadniho faktu.
Mam net pripojeny pomoci GPRS modemu, ktery je pomerne velmi pomaly, takze kdyz jsem stahoval nejake aktualizace pro winy, trvalo to mnohdy nekolik hodin, nedej*oze, kdyz pripojeni prerusilo neco necekaneho, jako treba to, ze predesal aktualizace zatuhla cely system. Linuxove programy se kompiluji, takze pri stahovani proudi jen velmi male mnozustvi cisteho textu, ktery se teprve ve vasem systemu zmeni v samotny program. Protoze se da text snadno zmacknout nejakym kompressorem (napr. zip, gzim, rar, arj...), nemusite tahat 10mb velke soubory a cekat hodinu, ale stahnete si si cca 500kb texktovy soubor, ktery se ve vasem pocitaci po stahnuti zmeni v pozadovany program. Chytre ne.
Na rychlich linkach jsou installaca otazkou vterin.
No a posledni co zbyva z toho cdcka, knihy a registracniho klice, je ten klic.
Ubuntu zadny nepotrebuje, vse je naprosto zdarma, jak cd, tak postovne, tak i pripadna technicka podpora. Zakladem distribuce je zcela svobodna a az zarlive ideova distribuce Debian, dodnes pouzivana na tisisicich a mozna i milionech serveru. Proste neplatite nic, vse plat hodny pan milionar. Co z toho ma? Mozna je hodny clovek, mozna jej tesi, ze lide maji moznost pouzivat pocitace svobodne, ucit se svobodne a to vsechno bezpecne. Taky jej mozna tesi, ze tim vlastne vytvoril tisice mist pro programatory, dizajnery, testery, technickoe podpory atd.
Taky tim ziskal obrovske mnozstvi fanousku, takze kdyz nahodou bude nekde neco potrebovat, temer urcite se najde nekdo, kdo mu nezjistne pomuze.
Divnej kapitalismus, ze? Ale je to s podivem, stale to funguje a cim dal tim lepe.
Zda se, ze lide opravud chteji vytvaet komunity, ktere si pomahaji. Ze by byla vestina lidi opravdu tvory spolecenkymi? nevim, ale diky pane Shuttleworth.
Vic si muzete precist treba na ubuntu.cz.
Jen abych neznel jen nadsene, popisu problemy, ktere zpusobuji, ze distro jeste neni vhodne pro maminky, ale spise pro tatinky, i kdyz ne nezbytne pro tatinky modelare, staci uz i jen uzivatele.
Tak tedy, castecne nedodelky v prekladu, pracuje se an nem, ale nelze proste prelozit nekonecno, takze alespon zaklad anaglictiny, nebo slovnik bude potreba.
Nektere nainstallovane programy se musi konfigurovat podle prilozene dokumentace nebo rad na jejich webovych strankach, takze se predpoklada, ze si uzivatel bude ochoten neco precist, ne jen trapne odklikat vsecky ty OK.
A zasadni nedostatek je to, ze pro distribucu a jeji plnou silu musite mit k dispozici internet, alespon v dobe jejiho installovani a zakladnich konfiguraci.
V zajmu zachovani nekomercnosti a idei svobodneho software, totiz na installacnim cd nenejdete takove veci, jako kodeky na prehravani muziky a videa, ale hlavne zcela urcite budete chtit doinstallovat nejake dalsi programy. I kdyz je pravda, ze ve spouste kancelari OpenOffice plne postaci pro praci.
Pak je tu jeste par technickych nedodelaku, o kterych nechci pasat, pac jim nerozumim a hlavne me jako uzivatele nepostihly.
Tedy pokud chcete system zadarmo, do kancelare ale i domu na praci i zabavu, pokud nechete draze platit ani krast, pokud jste trochu dobrodruzna povaha se sklony hledat si pratele a pomahat, je UBUNTU distro prave pro vas.
A uz se mi dnes neche psat, stejne to nikdo nedocte az sem (ten kdo jeo, ma u me pivo - teda rekneme prvnich 10 jo, pac jsem chudej :)...
Priste vic a taky obrazky z vanoc, psu, jidla, a vubec...
Jo jinak dnes to bude bez hacku a sracek, pac se mi pak pise lip a rychlej, tak sorry.
Lidi ve vlaku:
Musim se zminit jesste o jedneom, vlastne tedy trech setkanich, ktere jsem zazil asi tri tydny do zadu ve vlaku, a docela me pobavily.
Vetsinou jezdim vlakem mezi Zilonou a Olomouci, vetsinou je to nejake iccko, ale nikdy presne nevim, ve ktery cas pojedu, nebo jestli pojedu pres Puchov, ci pres Cadcu. Temer vzdy take jezdim o weakendu.
Tim spise me pobavilo, kdyz jsem se jednoho nedavneho podnelka potkal ve vlaku uz po treti chlapika, ktereho jsem potkal poprve asi tri mesice z5 a pak jeste asi pred mesicem.
Snad jedine, cim tomuto setkani napomaham je to, ze sedavam v kuraku, ale tentokrate jsem ani v kuraku nesedel, pac jsemnemel naladu kourit.
Poprve jsem se dozvedel, ze studuje umeni v Banske Bystrrici, ze jezdi stopem a projel toho uz hodne.
Podruhe jsem jej potkal, kdyz jsem zkousel zasuvky v celem vlaku (ani jedna nefungovala), abych telefon dovedl do takoveho stavu, ze bych se dostal i domu...
No a treti setkani me prekvapilo uplne nejvice, protoze, diky zvedavosti spolucestujici (viz. pozdeji) jsem se dozvedel, jak se onen chalpik jmenuje (kua, zustalo mi v hlave jen, ze je to Ptacek, tak sorry panacku, az se priste potkame, doplnim i krestni, jo?).
Zajimave na tomhle ptacovi bylao ale predevsim to, ze prave cestoval z Belgie, nemel listek, pac spechal, mel belgicka cigara a pivo a nejakej tezkej bagl.
Tak jsem se nejdrive vypravili hledat misto kde si zapalime, procez jsem podkali kontrolu jizdenek, chlapka co byl jak nejakej hodnej deda, dal mu listek bez priplatku a jeste mu poradil, jak vyresit dalsi listek na hranicich.
Pak se nam konecne podarilo najit kuracke kupecko, ve dvaceti vagonovem vlaku uplne jedine, ktere bylo obsazeno chlapkem co nekouril a nechtel si ani presednout.
Zacali jsem se hrozne smat a dali jsem si cigaro na chodbe pod hrozbou strasliveho trestu ve forme padesatikorunove pokuty. Nenastala.
Nicmene beligicke cigara stoji za starou backoru, coz jsme oba konstatovali a sli pit to pivo.
Bylo trochu lepsi.
Jo a jeste... no proste ta holka co jsem s ni celou cestu kecal o hrani si na upiry, nez prisel Ptacek, z nej vytahla, ze je umeleckej kovar (jj pamatuju si, ze rikal neco o sochareni, kdyz jsem jej potkal poprve). No a v te Belgii, vlastne byl na nejakem sympoziu (jak se v tom kua pisou i/y?) kovaru z cele Evropy.
Ta holka byla urcite spion, pac i ze me tahala moudra, docela dost, nastesti jsem jich jako vzdy mel plnou kapsu, ze, tak to docela slo.
No a jak tak spionaovala, tak nam Ptacek ukazal sve portfolio, bylo to docela bezva. Ruzni pavouci, malej princ, taky volavka, byk, kun... docela se mi to hodne libilo. Jak se jeste jednou potkame (mam na nej cislo, taky ho vyspionovala ta holka, tak si nektery fotky od nej musim vzit a dam je sem.
Jinak rikal paradni hlasku, kdyz jsem se ho ptal, jestli mam webove stranky.
"No, nemam, ani nechi. Nechci nikam davat sve kontakty, mam dense moc prace a pak je mi blby, ze nestiham. Zas nejsem z tech, co umej rikat ne... no a navic lidi chodu casto dost haluze, taky to obcas musim bouchat pro prachy... proste podle hesle Ty mi ten plot jednou udelas!"
To jsem se docela vyskladal, mel nadhled.
No a pak uz jsem kecali o tom, jak odlejt sochu z betonu (chci si udelat funkcionalistickou Athenu :) - nezapomenout, formu vylozit jutou-, taky o tom, jak se delaji kose mecu, aby se nemuseli lestit (obali se do hliny). Holka jeste spionovala, a bylo nam docela bezva, myslim.
V Ziline se to rozeslo do ruznch casti nadrazi.
Dalsi setkani, byl zvastni, asi sedesatiletej pan, co si prisednul do kuraku, zda si muze zapalit a uz tam zustal.
Byl jsem zrovan na otocku v Olomouci, dost neplanovane, pac jsem si spatne domluvil Pracak, takze jsem byl v hadrach, co chodim se psem, smrdel jsem hospodou, jak jsem cekal na kamosku, nez me vezme domu, abych mel kde prespat (ozzy mel cerstve vymenene zamky na baraku, a navic jsem zapomel v Klacanoch Klice) a byl jsem nevyspalej.
Venku bylo jaro, prestoze uz mela byt zima.
Proste mi bylo divne a nepohodlno.
Zacal jsem se s chlapikem bavit o pocasi, protoze jsem litoval, ze nemam fotak, abych si vyfotil nejake fabriky v jarnim slunci v pulce zimy. Rad se bavim s lidma. Proto taky sedam v kuraku, zajimave, jestli onio ti arabove nemli pravu, kdyz rikali, ze kdo kouri premysli.
Ale dost uz, myslenky se mi nejak rozbihaji do stran.
No proste mi ten chlapik zacal vykladat, jak jako mladej hral na saxofon, zacal u toho chlastat a pak se az musel lecit z prilistne radosti ze zivota, tedy vlastne z chalstu.
Vykladal mi, jak vylecil sousedovic syna z fetu, jak ma v kopcich u ValMezu salas, vcely a borovici, kterou mu zlomila spoust mokreho snehu, o ktere zrovna psali v novinach.
Zajimavy pan.
Rekl toho spoustu a musim rict, ze v tom zimnim jaru, ve studenym vlaku me s tech reci o chastu bylo pekne blbe.
Mozna by to vadalo na celej clanek, ale nevim, jestlui na to mam chut nebo i schopnosti.
Ne, ze bych si od te doby nedal pivo, ale asi dlouho nezapomenu.
No a tak to bylo asi vsecko co jsem chtel k zivotu ve vlaku. Ted jsem jej zas nejaky cas nevedl a musim rict, ze rad. Zaprve sedet v kuraku da cloveku docela zabrat jak na mozek tak na zdravi a za druhe, jet do Olomouce, zamena jit do hospody, coz je asi tak stejnej pripad.
Kua jak jsem rad, ze mam za barakem kopce...
Co jsem to vlastne jeste chtel napsat? Dluhy.
Aha uz vim, pry dluzim odpovedi na nejake emajly ohledne RPG, taky dluzim nejake pripravne prace na RPG pro olomoucke hran roku 1977, ale pocitam s tim, ze pokud se nic nezvrtne tak se bude hrat posledni weakend v ledu u Ozzyho.
Pokud nekomu dluzim neco jineho, tak ... no at radeji mlci. :)
Co vlastne delam, ze nemam cas, a pak dluzim...
Predne: prece se zadluzuji, ze. :)
Ale ne vazne. Vetsinou sedim u pocitace a neco resim. Programoval jsem hruby navrh http://turcianskeklacany.sk/.
Ono se to nezda, ta stranka je vlastne jen hrube html s troskou dizajnu, jen aby prezila a dokazala trochu informovat, nez rozchodim redakcni system (pozdeji), ale je uzasna prace z lidi, kteri maji se strankou co docinenni dostat nejake materialy. Tedy zazil jsem uz i horsi nespolehlivce, ze Jancico, ale i tak.
Jedna vec je starnku chtit a sehnat si cloveka, ktery to napise do kompa a nekam umisti. Dalsi vec, ale je, mit na tu stranku co dat.
No posudte sami, uz neni uplne prazdna. :)
Nahodou to bylo docela bezva shanieni informaci, protoze jsem se v jeho ramci dostal na sraz AFUS (Asociacia Furmanov Slovenska) kousek od Helpy (pamatujete? To ta Helpa, to ta Helpa, tooo je peknee meeesto....). Pod Nizkymi Tatrami bylo krasne, spousta snehu. Zvlaste ne takovem malem hrbituvku, kde jsem chvilku postali bylo za setmeni mezi zapadanymi hroby opravdu zvlastne.
Atmosfera bludiste, hrbitova, snehu, ciziho mist, tmy a mrazu. To se neda popsat (nebo spise by to asi chtelo nekoho, kdo popisuje lepe nez ja, na vas je hlavne ta predstavivost).
Nastesti troska palenky, horky caj z medem a huronsti furmani i prijemne a vystupujic predseda klubu docela zahrali.
Pekna schuze, docela me mrzi, ze neuvidim samotnou KLACIANSKOU PODKOVU, ktera ma byt 7. 1. 2006, coz budu zrovna na lyzich.
Uz treti rok jsem v Klacanoch a nani jednou jsem ji nedal. Jsem ja to ale...
No a jeste jedna vec, predsevzeti do pristiho roku: kdyz muzu chodit na srazy formanu od koni, proc nechodim na srazy chovatelu plemen psu o ktera mam zajem, he? Takze do pristiho roku, minimalne boxeri srazy bych navstivit mel a mozna se stat i celenm klubu chovatelu.
Sigurd a MiaJo, okud to nekoho zajima, tak 14. a 15.1.06 budeme se Sigurdem Indianskym Brlohem na vystave v Olomouci na Flore a weakend o tyden pozdeji, budem na vystave v Trencine.
Na obou vystavach s nami bude i sucka (=fenka) -bardzoj- Janky Hoľove.
Tak to vsechno vlastne delam.
Linux
Uz v podnadpise bloggu vyhrozuju nejakym tim Linuxem, pak jsem slibil recenzi na Ubuntu 5.10 a skutek utek, rekne si jeden, mozna i vsichni dva, ctenari.
Tak tady mate.
S linuxem jsem na tom tak, ze jsem v podstate naprosta lama, ktera chce vedet vsecko o vsem a chce do vseho kecat, takze linux je vlastne jeji prirozenou domenou.
No Chvilku jsem pres leto experimentoval s Knoppix 3.9 ((http://knoppix.org), protoze je to Live Distro (tedy da se to natahnout z cdecka, nemusi se to installovat) zalozene na Debianu. Docela dobre bylo, ze se z cdcka dalo i v klidu installovat na disk a obsahovala spoustu vice ci mene uzitecneho software.
Cele leto experimentovani mi pomohlo system sto a jednou rozdrbat, prenastvait, prozkoumat ruzne zakouti a taky si osahat graficke rozhrani KDE.
Pri experimenotvani se darilo vice, nekdy mene.
Poznatek byl takovy, ze linux neni mozne soudit jako celek, podobne jako winy, ale musi se hledet na to co a jak se pouziva.
Existuji nastroje, ktere se spousti tremi pismeny a tvori je cca 200kb zdrojoveho kodu, ktere jsou tak variabilni a konfigurovatelne, ze vytvareji system samy o sobe a normalni smrtelnik je nikdy nedokaze plne vyuzit.
Existuji nastroje, ktere maji nekolik mega a nedelaji dohromady nic, popripade vubec nefunguji, popripade je nikdo neudrzuje.
Pak existuji konfiguracni soubory, kere nastavuji jak jedny tak druhe a nakonec, coz melo byt zmineno na zacatek existuji stovky stran manualu.
To je asi ta cast pribehu, ktera odrazuje kazdeho, kdo se do linuxu pusti/nepusti s tim, ze by mel byt pouza jakasi nahrad Winu.
Problem je proste v tom, ze clovek musi naskakovat do rozjeteho vlaku, nedostane cdcko, prirucku, registracni cislo a hotovo.
Da se tim vism prokousat a pro cloveka, co se che o pocitacich neco dozvedet, co chce delat veci poradne a co jej to bavi, neni ani jine volby.
Pak je tu ale porad clovek, typu uzivatel, kterym je na nejake urovni kazdy z nas.
Proste potrebujes napsat dopis ve Wordu, chvilku si hrat s dizajnem stranek, stahnout fotky z fotaku, hleadta neco na netu, chatovat po icq...
Musis jit nakupovat, varit, starat se o zver a deti. Proste uzivatel, ktery neche prikazovou radku, zjistovat co je ktery error atp.
Hledal jsem takovou distribuci na kazdy den a nasel jsem ji v podobe UBUNTU.
Zacnu trosku zesiroka, pak zas zuzim a pak se tema uplne obrati, aby se mohlo samo na sebe podivat, pak asi usnu, nekde mezi tim... ale co to placam. Naposledy se hledal system pro uzivatele, pokud si dobre pamatuji.
Chtel jsem takove to jedno cdcko, licencni cislo a knizku.
A nasel jsem UBUNTU.
Ubuntu logoUbuntu opravdu poskytuje cd, ktere cloveku prijde postou zadarmo, staci si jen projit stranky a napsat email. Doruceni trvalo cca 2,5 tydne, ale v obalce s bezpecnostni folii dosel digipack (papirovej obal) s dvema cdckama. Jedno je Live. To je podle meho dost nepozitelne, pac je relativne pomale a obsahuje malo softwtware, klidne jej nekomu dejte, aby se podival na ty divne windows.
Druhe je o poznani zajimavejsi. Strci se do mechaniky, restartuje se pocitac, zmackne se enter, pokud je prazdny disk zmackne se enter jeste jednou, pokud ne, chvilku se hledi jak suva z nudli, pac to chce nejak rozdelovat disk, coz uzivatel nezvladne a che to mladeznika ve veku 11-25 let (pozdeji).
Rozdeleni disku je malinko neintuitivni, ale vezte, ze pokud mate disk C pod dosem nebo win(cokoli), je potreba si vytvorit jeste dalsi, na kterym se usadi Ubuntu, tak aby si navzajem aoba systemy neprekazely.
Installace trva cca 20minut, nakonec chce stahnout nejake lokalizacni balicky z netu, ja jej tehdy jeste nemel a tedy nemam vyzkouseno.
Prvni spusteni. No, nejaka ta anglictina v menu zustala, ale lokalizace postupuje milovimi kroky,...
Tak a mame system. Bylo to jedno cdcko. Jak je to s tim registracnim klicem a priruckou?
Asi takhle. Prirucka, kterou potrebuje kazdy zacatecnik je google.com, ale hlavne http://www.ubuntuguide.org/.
Je to sice anglicky, ale velmi snadno a jasne pochopitelne a vysvetlene installovani programu, zakladni konfigurace, doladovani. Bezny uzivatel nemusi chapat, proc nektere veci dela, ale nakonec ma velice kvalitni a uzivatelsky pritulny system (pozdeji).
Jedinym a zasadnim problemem, pro mnoho lidi, muze byt to, ze temer jakakoli aktualizace software, predpoklada pristup k internetu. Ale to je dnes jiz samozrejme i u winu. Po chvilce aktualizovani a installovani software jsem si vsak vsimnul jednoho zasadniho faktu.
Mam net pripojeny pomoci GPRS modemu, ktery je pomerne velmi pomaly, takze kdyz jsem stahoval nejake aktualizace pro winy, trvalo to mnohdy nekolik hodin, nedej*oze, kdyz pripojeni prerusilo neco necekaneho, jako treba to, ze predesal aktualizace zatuhla cely system. Linuxove programy se kompiluji, takze pri stahovani proudi jen velmi male mnozustvi cisteho textu, ktery se teprve ve vasem systemu zmeni v samotny program. Protoze se da text snadno zmacknout nejakym kompressorem (napr. zip, gzim, rar, arj...), nemusite tahat 10mb velke soubory a cekat hodinu, ale stahnete si si cca 500kb texktovy soubor, ktery se ve vasem pocitaci po stahnuti zmeni v pozadovany program. Chytre ne.
Na rychlich linkach jsou installaca otazkou vterin.
No a posledni co zbyva z toho cdcka, knihy a registracniho klice, je ten klic.
Ubuntu zadny nepotrebuje, vse je naprosto zdarma, jak cd, tak postovne, tak i pripadna technicka podpora. Zakladem distribuce je zcela svobodna a az zarlive ideova distribuce Debian, dodnes pouzivana na tisisicich a mozna i milionech serveru. Proste neplatite nic, vse plat hodny pan milionar. Co z toho ma? Mozna je hodny clovek, mozna jej tesi, ze lide maji moznost pouzivat pocitace svobodne, ucit se svobodne a to vsechno bezpecne. Taky jej mozna tesi, ze tim vlastne vytvoril tisice mist pro programatory, dizajnery, testery, technickoe podpory atd.
Taky tim ziskal obrovske mnozstvi fanousku, takze kdyz nahodou bude nekde neco potrebovat, temer urcite se najde nekdo, kdo mu nezjistne pomuze.
Divnej kapitalismus, ze? Ale je to s podivem, stale to funguje a cim dal tim lepe.
Zda se, ze lide opravud chteji vytvaet komunity, ktere si pomahaji. Ze by byla vestina lidi opravdu tvory spolecenkymi? nevim, ale diky pane Shuttleworth.
Vic si muzete precist treba na ubuntu.cz.
Jen abych neznel jen nadsene, popisu problemy, ktere zpusobuji, ze distro jeste neni vhodne pro maminky, ale spise pro tatinky, i kdyz ne nezbytne pro tatinky modelare, staci uz i jen uzivatele.
Tak tedy, castecne nedodelky v prekladu, pracuje se an nem, ale nelze proste prelozit nekonecno, takze alespon zaklad anaglictiny, nebo slovnik bude potreba.
Nektere nainstallovane programy se musi konfigurovat podle prilozene dokumentace nebo rad na jejich webovych strankach, takze se predpoklada, ze si uzivatel bude ochoten neco precist, ne jen trapne odklikat vsecky ty OK.
A zasadni nedostatek je to, ze pro distribucu a jeji plnou silu musite mit k dispozici internet, alespon v dobe jejiho installovani a zakladnich konfiguraci.
V zajmu zachovani nekomercnosti a idei svobodneho software, totiz na installacnim cd nenejdete takove veci, jako kodeky na prehravani muziky a videa, ale hlavne zcela urcite budete chtit doinstallovat nejake dalsi programy. I kdyz je pravda, ze ve spouste kancelari OpenOffice plne postaci pro praci.
Pak je tu jeste par technickych nedodelaku, o kterych nechci pasat, pac jim nerozumim a hlavne me jako uzivatele nepostihly.
Tedy pokud chcete system zadarmo, do kancelare ale i domu na praci i zabavu, pokud nechete draze platit ani krast, pokud jste trochu dobrodruzna povaha se sklony hledat si pratele a pomahat, je UBUNTU distro prave pro vas.
A uz se mi dnes neche psat, stejne to nikdo nedocte az sem (ten kdo jeo, ma u me pivo - teda rekneme prvnich 10 jo, pac jsem chudej :)...
Priste vic a taky obrazky z vanoc, psu, jidla, a vubec...
12/01/2005
Střípky reality
Neche se mi ani vůbec stěžovat na to, že sníh rozmoknul a pak zmrznul, neche se mi ani komentovat, že přes den jsou tři nad nulou, prostě na to kašlu. Stejne sedím u počítače.
Nicméně pár střípků šťastné reality se za týden samozřejmě našlo:
Písnička v rádiu:
"... mám-li skončit jako prach, tak ať jsem aspoň pískem v přesípacích hodinách!"
Lela:
Hlasem rozjásaného dítěte: "Mamí mamí, ty jsi celá od hoven!"
Hlasem, důstojné mamtky: "No a co, kdybych si hrála se sněhem, budu celá od sněhu..."
Lela: "Můj otec na belgičany hrozně křičí a myslí si, že mu pak víc rozumí."
Pleva: "No nerozumí, ale aspoň se bojí."
No a to je pro dnešek všecko.
Nicméně pár střípků šťastné reality se za týden samozřejmě našlo:
Písnička v rádiu:
"... mám-li skončit jako prach, tak ať jsem aspoň pískem v přesípacích hodinách!"
Lela:
Hlasem rozjásaného dítěte: "Mamí mamí, ty jsi celá od hoven!"
Hlasem, důstojné mamtky: "No a co, kdybych si hrála se sněhem, budu celá od sněhu..."
Lela: "Můj otec na belgičany hrozně křičí a myslí si, že mu pak víc rozumí."
Pleva: "No nerozumí, ale aspoň se bojí."
No a to je pro dnešek všecko.
11/26/2005
Pozor na to, co si přejete...
Včera večer, jsme s Hienou jeli z práce autem, a kolem cesty po skalách byl po dvou dnech, bez padajiciho sněhu, už jen poprašek mírně ušpiněného a namrzlého bílého čehosi.
Moc jsem si přál, aby se to změnilo (nejsem řidič) a sněhu bylo všude spousta.
Já: "Ach jo, proč nesněží? Už to bylo takové nadějné."
Hiena: "Vždyť sněží, nevidíš?"
Já: "Jenom tak maličko."
Hiena: "Ale ne, to se nesmíš takhle dívat, ono nejvíc sněží, když máš zavřené oči."
Já: "Jééé, tak já se teda nekoukám jo?" a zavřel jsem oči.
Večer jsem ještě poměrně dlouho seděl u počítače, kecal s lidma na netu, hledal nějaké informace o vlkodlacích a vůbec různé horrory.
Jak tak browsím, tak jsem našel nějaký test osobnosti, ketrý jsem si jen tak z legrace vyplnil a hodil jsem jej do svého auditu na nyxu, abzch pobavil ostatní... rozjela se vlna odpovědí, co komu vyšlo a nakonec jsme rúzných testů osobností vyplniki každý asi 5. Dám vám je sem pro pobavení, pozor, všechny jsou anglicky.
Potom už jsem si šel konečně lehnout a zdálo se mi asi o vlcích, sněhu a testech osobnosti... nebo možná... ale co já vím.
Ráno me Hiena budí slovy: "Vstávej už prosímtě a honem se podívej!". Tak jsem se rozespale zvenul z postele a koukám, koukám jak blázeno... ono to fungovalo!!! Venku je skoro půl metru čerstvého sněhu a stále ještě hustě sněží i teď ve tři hodiny, co píšu tenhle blog.
Jenomže víte co? Dokážete si představit, co se stane když večer znovu usnu, nebo když se nachvilku nebudu dívat...?
Moc jsem si přál, aby se to změnilo (nejsem řidič) a sněhu bylo všude spousta.
Já: "Ach jo, proč nesněží? Už to bylo takové nadějné."
Hiena: "Vždyť sněží, nevidíš?"
Já: "Jenom tak maličko."
Hiena: "Ale ne, to se nesmíš takhle dívat, ono nejvíc sněží, když máš zavřené oči."
Já: "Jééé, tak já se teda nekoukám jo?" a zavřel jsem oči.
Večer jsem ještě poměrně dlouho seděl u počítače, kecal s lidma na netu, hledal nějaké informace o vlkodlacích a vůbec různé horrory.
Jak tak browsím, tak jsem našel nějaký test osobnosti, ketrý jsem si jen tak z legrace vyplnil a hodil jsem jej do svého auditu na nyxu, abzch pobavil ostatní... rozjela se vlna odpovědí, co komu vyšlo a nakonec jsme rúzných testů osobností vyplniki každý asi 5. Dám vám je sem pro pobavení, pozor, všechny jsou anglicky.
- Take the Personality Disorder Test
- Discworld: Which Ankh-Morpork City Watch Character are YOU?
- Which mythical creature resides in your soul? (11 Results + Pictures)
- Take the World of Darkness Quiz
Potom už jsem si šel konečně lehnout a zdálo se mi asi o vlcích, sněhu a testech osobnosti... nebo možná... ale co já vím.
Ráno me Hiena budí slovy: "Vstávej už prosímtě a honem se podívej!". Tak jsem se rozespale zvenul z postele a koukám, koukám jak blázeno... ono to fungovalo!!! Venku je skoro půl metru čerstvého sněhu a stále ještě hustě sněží i teď ve tři hodiny, co píšu tenhle blog.
Jenomže víte co? Dokážete si představit, co se stane když večer znovu usnu, nebo když se nachvilku nebudu dívat...?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)